Ťia-ťing: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m linky a typo a popisky obrázků |
m linky, stylistika |
||
Řádek 47:
== Dětství ==
[[Soubor:Porcelaine chinoise Guimet 261101.jpg|náhled|Porcelánová váza éry Ťia-ťing, [[Musée Guimet]], Paříž|alt=fotografie barevné široké vázy]]
Ťia-ťing se narodil [[16. září]] [[1507]], jeho vlastní jméno bylo Ču Chou-cchung, Ťia-ťing je jméno jeho [[Éra vlády|
Chlapec dostal klasické ([[Konfucianismus|konfuciánské]]) vzdělání pod dozorem a přímou účastí otce, jehož byl učenlivým a pozorným žákem.<ref name="geiss 441">Geiss, s. 441.</ref> V červenci 1519 Ču Jou-jüan zemřel.<ref name="goodrich 315" /> Po smrti otce Ťia-ťing převzal řízení domácnosti s pomocí [[Jüan Cung-kao]]a, schopného správce a později, po příchodu do Pekingu a nástupu na trůn, nejbližšího rádce.<ref name="geiss 441" /> Koncem března 1421, po uplynutí předepsané doby smutku za smrt otce, se Ťia-ťing stal oficiálně knížetem ze Sing.<ref name="goodrich 316" />
Řádek 55:
V Pekingu mezitím onemocněl a 20. dubna 1421 zemřel mingský císař [[Čeng-te]] (vládl 1505–1521).<ref name="goodrich 308">Goodrich, s. 308.</ref> Čeng-te byl synem císaře [[Chung-č’]]a (vládl 1487–1505), staršího bratra Ču Jou-jüana. Ťia-ťing byl Čeng-teho bratranec a nejbližší mužský příbuzný.
Už před Čeng-teho smrtí velký sekretář [[Jang Tching-che]], fakticky stojící v čele [[Mingská správa|vlády mingské říše]], připravil nástup Ťia-ťinga. Pět dní před Čeng-teho smrtí byl vydán edikt nařizující Ťia-ťingovi ukončit smutek a oficiálně převzít titul knížete ze Sing. V den císařovy smrti Jang Tching-che s podporou [[Eunuch|eunuchů]] ze správy obřadů v [[Zakázané město|Zakázaném městě]] a [[Císařovna Čang (Chung-č’)|císařovny vdovy Čang]] (matky zesnulého císaře) vydal edikt vyzývající knížete k příjezdu do Pekingu a nástupu na trůn.<ref name="geiss 441" />
Věc byla kvůli mingskému nástupnickému právu nejistá. Totiž ačkoliv mingští císařové mívali řadu manželek, nástupnické právo měli pouze synové první z nich, císařovny, a pokus o dosazení potomka vedlejší manželky zákon trestal smrtí. Ťia-ťingův otec Ču Jou-jüan nebyl synem císařovny, ale pouze jedné z vedlejších manželek, proto neměl nárok na trůn.<ref name="geiss 442" /> Jang Tching-che chtěl potíž s nástupnickým právem obejít adopcí Ťia-ťinga císařem Chung-č’, aby nastoupil jako mladší bratr zesnulého panovníka.<ref name="geiss 442">Geiss, s. 442.</ref>
Řádek 68:
Hlavním přáním nového panovníka bylo udělení císařské hodnosti zemřelému otci.<ref name="goodrich 316" /> Naopak Jang Tching-che požadoval k potvrzení legitimity nového císaře jeho formální adopci císařem Chung-č’, aby se tak stal mladším bratrem zemřelého Čeng-tea.<ref name="geiss 444 445">Geiss, s. 444–445.</ref> Ťia-ťing a jeho matka však adopci odmítli, přičemž se odvolávali na znění povolávacího dekretu, kde o ní nebyla zmínka.<ref name="goodrich 316" /> Císař nechtěl své rodiče prohlásit za strýce a tetu. Naopak, „aby byly hodnosti uvedeny do souladu“, žádal o povýšení do císařského stavu pro své rodiče.<ref name="geiss 444 445" />
Zatímco většina úředníků souhlasila se zachováním přímé linie nástupnictví a podpořila Jang Tching-chea, císař argumentoval povinností k biologickým rodičům. Prosadil přijetí své matky jako císařovny vdovy, když přijela z An-lu a 2. listopadu vstoupila do
Ťia-ťing si během sporu vybojoval nezávislost na velkých sekretářích a nadále rozhodoval spíše sám, dle svého úsudku, než aby s nimi diskutoval, nebo jen potvrzoval jejich návrhy. Dotčení učenci toto kritizovali jako despotismus neodpovídající tradičnímu způsobu vládnutí. Nepřímým důsledkem sporu bylo šíření učení [[Konfucianismus|konfuciánského]] učence a reformátora [[Wang Jang-ming]]a, z jehož argumentace vycházeli někteří stoupenci panovníka. Současně se v diskuzích rozvíjelo kritické studium a interpretace textů a rostla kritika konzervativních postojů [[akademie Chan-lin]].<ref name="geiss 449" />
=== Ctění rodičů a legitimizace vlády ===
Řádek 94:
=== Velcí sekretáři ===
[[Soubor:Zhang Cong.jpg|náhled|Portrét velkého sekretáře [[Čang Fu-ťing]]a|alt=kresba sedícího staršího muže s výrazným vousem v čínském úředním rouchu]]
Nejbližšími rádci císaře byli po roce 1524 [[Čang Fu-ťing]] a [[Kuej E]], kteří se snažili vystrnadit z vlivných funkcí stoupence Jang Tching-chea, vesměs spojené s
Od počátku 30. let si důvěru Ťia-ťinga získal [[Sia Jen]], povýšený na sekretáře z místa [[Ministerstvo obřadů|ministra obřadů]],<ref name="geiss 456 457">Geiss, s. 456–57.</ref> a od konce 30. let [[Jen Sung]], Sia Jenův nástupce na ministerstvu. Třebaže Sia Jen zpočátku podporoval vzestup Jen Sunga, brzy se dostali do konfliktu a roku 1542 nakonec Jen Sung ovládl sekretariát, když dosáhl odstavení soupeře.<ref name="geiss 482 483">Geiss, s. 482–83.</ref> K vyvážení Jen Sungova vlivu císař v říjnu 1545 povolal Sia Jena zpět do čela sekretariátu. Oba státníci se nesnášeli, Sia Jen Jen Sunga ignoroval, odmítal s ním konzultovat a rušil jeho jmenování.<ref name="geiss 483"/> Panovník k Sia Jenovi postupně ochladl, také kvůli jeho rezervovanému postoji k [[Taoismus|taoistickým]] rituálům a modlitbám; naopak Jen Sung císařův zájem o taoismus silně podporoval.<ref name="dardess16 4"/> Nakonec v únoru 1548 v záležitosti tažení do [[Ordos]]u Sia Jen akci podpořil bez uvědomění Jen Sunga, měl tak za ni odpovědnost<ref name="geiss 483">Geiss, s. 483.</ref> a když císař – pod dojmem nepříznivých věšteb a zpráv o nespokojenosti v sousedící provincii [[Šen-si]] – svou podporu tažení stáhl, nepřátelé Sia Jena, včetně Jen Sunga, se proti Sia Jenovi postavili s řadou obvinění a dosáhli jeho popravy.<ref name="geiss 484">Geiss, s. 484.</ref>
Poté v letech 1549–1562 sekretariát ovládal Jen Sung. Panovníka zahrnul pozorností a pracovitostí a současně vytlačoval od moci kolegy.<ref name="geiss 484" /><ref name="dardess16 4">Dardess (2016), s. 4.</ref> Desetiletí politických krizí a problémů přežil tak, že rozhodnutí i odpovědnost za ně přesouval na odpovědná ministerstva a úřady; tak za jednání s Mongoly odpovídalo ministerstvo obřadů, a za jejich vypuzení [[Ministerstvo vojenství (Čína)|ministerstvo vojenství]].<ref name="geiss 484" /> Jen Sung se držel dál i od největšího problému tehdejší vlády – státních financí, jejichž řízení ponechal na [[Ministerstvo daní (Čína)|ministerstvech daní]] a [[Ministerstvo prací (Čína)|prací]].<ref name="geiss 485">Geiss, s. 485.</ref> Ponechal si jen kontrolu nad personálními otázkami a vybranými politickými problémy. Kritiku za korupci a prodávání úřadů odmítal, podařilo se mu přesvědčit císaře, že jde o falešná obvinění a kritici se ho snaží odstranit, protože jim překáží na cestě k moci. Císař, vždy ochotný myslet si o úřednících to nejhorší, mu věřil.<ref name="geiss 484" />
Řádek 113:
Císařův tvrdý postup vůči nesouhlasícím mu vynesl mnoho odpůrců a útoky na jeho život. Tak roku 1539 při cestě na jih do An-lu opakovaně vzplála jeho dočasná sídla.<ref name="geiss 464">Geiss, s. 464.</ref> Nejvážnější incident proběhl 27. listopadu 1542, když se císaře pokusila uškrtit skupina jeho [[Konkubinát|konkubín]].<ref name="goodrich 318">Goodrich, s. 318.</ref> U jedné z nich usnul, ta přivolala ostatní a začaly ho škrtit hedvábnou šňůrou. Jedna však zpanikařila a zavolala eunuchy, kteří informovali [[Císařovna Fang|císařovnu Fang]]. Panovník se probral až po osmi hodinách bezvědomí. Nemohl však zatím mluvit, císařovna proto svým jménem přikázala popravu všech žen skutečně i údajně zapletených do atentátu.<ref name="geiss 464" /> Motivy dívek nejsou jasné, snad jím bylo císařovo kruté chování k nim (které snad souviselo s jeho hledáním dlouhého života).<ref name="goodrich 318" />
Po atentátu se Ťia-ťing zcela stáhl z formálního života dvora i ze Zakázaného města a přesídlil do paláce Jung-šou (Palác věčného života) v [[Západní park|Západním parku]] Císařského města,<ref name="geiss 464" /> kde občas pobýval od roku 1539.<ref name="wan 71">Wan, s. 71.</ref>
Západní park ležel v západní třetině Císařského města oddělený od něho a Zakázaného města soustavou tří jezer zvaných [[Tchaj-jie-čch’]], táhnoucích se v délce více než dva kilometry od severu k jihu a zabírajících polovinu rozlohy parku.<ref name="wan 69">Wan, s. 69.</ref> Císař budoval Západní park jako komplex, v němž by žil a našel nesmrtelnost.<ref name="wan 66 67">Wan, s. 66–67.</ref> Západní park byl totiž od počátků mingské doby vnímán jako připomínka [[Nesmrtelnost (taoismus)|zemí nesmrtelných]]. Ťia-ťinga to v jeho zaujetí taoismem a nesmrtelností zaujalo a snažil se areál přebudovat v souladu s dobovými názory na země neumírajících. Názvy paláců i oděvy služebníků a úředníků uvedl do souladu s taoistickou symbolikou, prováděly se taoistické obřady, chovala zvířata a pěstovaly rostliny s věštebnými účely.<ref name="wan 98">Wan, s. 98.</ref> Po smrti císaře byla většina jím postavených budov stržena, do moderní doby přežil pouze jediný chrám, Ta-kao-süan tien.<ref name="wan 99">Wan, s. 99.</ref>
| |||