San Marino: Porovnání verzí

| obyvrok = [[2012]]

'''San Marino''' (oficiálně: ''Republika San Marino'', [[Italština|italsky]] zní plný název ''Serenissima Repubblica di San Marino'' - Nejvznešenější republika San Marino) je malý [[Jižní Evropa|jihoevropský]] [[stát]] (podle počtu obyvatel 2.  nejmenší [[Evropa|evropský]] a 5.  [[Seznam států světa podle počtu obyvatel|nejmenší na světě]]) ze všech stran obklopený [[Itálie|Itálií]]. Leží v italském vnitrozemí, nedaleko [[turistika|turistického]] centra [[Rimini]]. Rozkládá se na 61 km ² a žije zde přibližně 32 tisíc obyvatel. Hlavní město je San Marino a největší město je Dogana. Hospodářství země závisí zejména na průmyslu, službách a cestovním ruchu. San Marino je jeden z nejbohatších států na světě. Má vysoce stabilní ekonomiku, s jednou z nejnižších nezaměstnaností v Evropě. Platidlem je [[euro]].

San Marino je pravděpodobně nejstarší stále existující [[republika|republikou]] na světě. Bylo údajně založeno v roce [[301]] zkušeným budovatelem jménem Marinus (známým jako [[Svatý Marinus]]); oficiálně se jako den založení udává [[3.  září]]. Stalo se legální součástí [[Starověký Řím|Římské říše]]. Jeho8. října psaná ústava1600 byla přijata [[8.tak říjen|8.zvaná října]]Statuta, 1600která astále jednátvoří se o nejstarší stálezáklad platnouprávního ústavurámce natéto světězemě. S malým národem navázala oficiální styky nejdříve [[Francie]] za vlády [[Napoleon Bonaparte|Napoleona]] roku [[1797]], další evropské národy se připojily v roce [[1815]] na [[Vídeňský kongres|Vídeňském kongresu]].

San Marino sice bylo svrchovaným státem, ale se silnou závislostí na [[Itálie|Itálii]], kterou bylo úplně obklopeno od celkového sjednocení v [[19.  století]].

[[Giuseppe Garibaldi]], který začal sjednocovat Itálii kolem roku [[1860]], musel na čas najít útočiště v San Marinu před svými nepřáteli. Zde získal významnou pomoc, [[peníze]] a dodávky od občanů a vůdců San Marina, což umožnilo pokračování jeho kampaně za sjednocení. Na oplátku údajně [[Giuseppe Garibaldi|Garibaldi]] garantoval, že San Marino bude vždy nezávislým svrchovaným státem.

[[Kapitáni-regenti]] (Capitani Reggenti) vykonávají funkci hlavy státu. Jsou voleni každých šest měsíců -– 1.  dubna a 1.  října. Společně řídí Velkou generální radu (''Consiglio Grande e Generale''), Státní kongres a Radu dvanácti (''Consiglio dei  XII''). Mají vůči sobě právo veta.

Rada dvanácti zastává funkci [[nejvyšší soud|nejvyššího soudu]]. Soudci z důvodu nestrannosti nemohou být občany San Marina (výjimku tvoří pouze smírčí soudce). Funkční období rady trvá 5  let.

San Marino má přibližně 33  000 obyvatel, přičemž 4 800 obyvatel pochází z jiné země. Největší část tvoří Italové. Občané San Marina mají jednu z nejvyšších průměrných délek života na světě. Obyvatelstvo tvoří z více jaknež 80 % Sanmariňané (italsky ''sammarinesi''). Dalších asi 13 000 státních příslušníků tohoto národa žije mimo území republiky, neztrácejí však volební právo. [[občanství|Státní občanství]] se dědí v mužské linii. V zemi je velmi nízká [[nezaměstnanost]] -– méně než 3 %. Úředním jazykem je [[italština]]. Turistů je na území San Marina téměř 19×19krát víc než místních obyvatel.

San Marino je převážně katolický stát, tuto víru vyznává více než 97% populace. Další zastoupení má např. protestantství 1,1 %, bez vyznání 0,7 %  a Židé 0,1 %.

Železnice zde neexistuje, ačkoliv před 2. světovou válkou vedla z obce Valdragone [[Úzkorozchodná dráha|úzkorozchodná trať]] do Rimini. Ta byla dána do provozu 12.  června 1932, ale byla zničena během britského náletu 26.  června 1944. Mnoho pozůstatků, jako mosty, tunely a stanice, jsou zachovány dodnes. Tři tunely jsou i osvětleny a slouží pro pěší turisty.

Z Borgo Maggiore vede 1,5 km dlouhá lanovka na nejvyšší horu [[Monte Titano]] (756  m  n. m.). Má dvě kabiny a jezdí každou čtvrthodinu po celý den. Zemí protékají dvě řeky, ale není zde žádná vodní doprava či přístav.

Turistika tvoří v San Marinu 62,24 % [[Hrubý domácí produkt|HDP]]. V roce 1997 navštívilo San Marino více než 3,3 miliony turistů.