Ljuben Karavelov: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
- Soubor:Karavelov.jpg (na Commons smazal commons:User:Ellin Beltz, důvod: per c:Commons:Deletion requests/File:Karavelov.jpg) |
m Autoritní data; kosmetické úpravy |
||
Řádek 21:
}}</ref> Zprvu chodil do církevní školy, avšak v roce [[1850]] začal navštěvovat školu [[Najden Gerov|Najdena Gerova]] v [[Plovdiv]]u. Poté byl poslán do řecké školy, aby tam studoval další dva roky a mohl se stát úspěšným obchodníkem; studoval však ve škole bulharské, kde se také věnoval [[ruská literatura|ruské literatuře]]. Po studiích byl také na praxi vyslán do [[Edirne]], avšak záhy se vrátil zpět do Koprivštice. Navštívil také [[Istanbul]], kde se u něho rozvinul zájem o politiku a také o aktuální téma - kterým byla [[Krymská válka]]. I v osmanské metropoli studoval; a to kulturu a [[etnografie|etnografii]] svého regionu.
V roce [[1857]] se Karavelov přihlásil na studia do [[Moskva|Moskvy]], kde se postupně názorově ztotožnil s revolučními demokraty. Proto byl také sledován policejními složkami ruské monarchie. Karavelov se účastnil studentských vzpour v roce [[1861]]. Poté pracoval pro ruské noviny jako zahraniční reportér v [[Bělehrad]]u. Své práce tak kromě [[bulharština|bulharštiny]] začal vydávat také i v [[srbština|jazyce srbském]]. Jeho interpretace utrpení lidu značně ovlivněná myšlením liberálních demokratů (osvobodit ženu, zrovnoprávnit obyvatelstvo) narazila mezi Srby na úrodnou půdu. Protože ale i v Srbsku, které bylo tehdy [[monarchie|monarchií]], podporoval nevhodné názory a stýkal se s opozicí, byl donucen k odchodu; byl donucen se přesunout se do [[Novi Sad|Nového Sadu]]. V roce [[1869]] se přestěhoval do [[Bukurešť|Bukurešti]], známého centra [[Bulharská emigrantská literatura (Osmanská říše)|bulharské emigrace]],<ref name="SSB249"/> kde chtěl vydávat noviny a spolupracovat s Bulharskou učenou společností, která zde sídlila.
Během vydávání prvního deníku [[Svoboda (noviny)|Svoboda]] ([[1869]]–[[1873]]) se sblížil s dalším bulharským obrozencem a revolucionářem [[Christo Botev|Christem Botevem]], který mu také věnoval jednu ze svých básní. V roce [[1870]] byl Karavelov zvolen za předsedu [[Bulharský revoluční ústřední výbor|Bulharského revolučního ústředního výboru]], kde spolupracoval s [[Vasil Levski|Vasilem Levským]]. S ním se také ztotožnil s myšlenkou [[demokracie|demokratické]] [[republika|republiky]], jako cílové formy vlády, která by byla pro osvobozené [[Bulharsko]] nejlepší.
V letech [[1873]]-[[1874]] vydávali Karavelov a Botev další noviny, tentokrát s názvem [[Nezavisimost (noviny)|Nezavisimost]]. Poté, co byl [[Vasil Levski|Levski]] dopaden a exemplárně [[poprava|popraven]], rozhodl se Karavelov ideově ustoupit ze svých revolučních cílů. To vyvolalo značnou kritiku Boteva. Karavelov začal vydávat časopis ''Znanie'' a naučně-populární literaturu.
Během Rusko-turecké války v roce [[1876]], která vedla k pádu osmanské nadvlády v zemi pracoval jako překladatel ve velitelství ruských okupačních sil. Zemřel v [[Ruse]] v roce [[1879]], krátce po [[Osvobození Bulharska|osvobození]].
Řádek 31:
== Literární tvorba ==
Karavelovy práce zahrnují krátké romány ''Bulhaři za starých časů'' ([[bulharština|bulharsky]] ''Българи от старо време''), kde podrobně rozvinul život na bulharském maloměstě (''Koprivštici'') a vztahy mezi početnými rodinami, dále ''Mámin miláček'' (bulharsky ''Мамино детенце''). V povídce ''[[Je vinen osud?]]'' zase kritizoval poměry v [[Bělehrad]]u<ref name="SSB249"/> konce [[19. století]], včetně například [[domácí násilí|domácího násilí]] v rodinách.
Jeho práce byly přeloženy do [[čeština|češtiny]] a vydány souborně pod názvem ''Bulhaři za starých časů''.
Řádek 49:
* [http://eng.koprivshtitza.com/koprivshtitsa-karavelov.php Profil spisovatele na stránkách Muzea Koprivštica]
{{Autoritní data}}
{{DEFAULTSORT:Karavelov, Ljuben}}
[[Kategorie:Bulharští spisovatelé]]
| |||
