Migmatit: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
odk a lf |
m převedení šablony cite web na citace elektronické monografie za použití AWB |
||
Řádek 13:
Migmatit, jako hornina hybridního charakteru, tvoří hranici mezi [[Metamorfovaná hornina|přeměněnými]] a [[Magmatická hornina|magmatickými horninami]].
Pro migmatity se původně používalo několik různých označení. Termín migmatit poprvé použil [[Finsko|finský]] [[petrologie|petrolog]] [[Jakob Sederholm|J. J. Sederholm]] v roce [[1907]]<ref name="cst.cmich">{{
== Vznik ==
Řádek 19:
Migmatity vznikají procesem [[migmatitizace]]. Je to proces blízký metamorfní diferenciaci až [[Parciální tavení|částečnému natavení]] ([[Parciální tavení|anatexia]]). K těmto procesům dochází často na okrajích granitových [[Intruzivní hornina|intruzí]] nebo v zónách mobilizace a migrace látek při tektonických a metamorfních procesech. Tyto procesy se mohou různě kombinovat, přičemž může dojít ke vzniku různých druhů migmatitů.
Injekce zbytkových [[granitoid]]ních (žulové, granodioritové nebo [[pegmatit]]ové taveniny<ref name="mineraly.sk">{{
Granitová tavenina, která se podílí na vzniku migmatitu může mít i metamorfní původ, pokud vzniká na místě selektivním tavením některých složek horniny. Nově vzniklá páskovaná textura nemusí být paralelní s metamorfní [[Foliace (geologie)|foliací]] původní horniny.<ref name="Putiš">Putiš, M. 2004: ''petrografie metamorfovanýh hornin.'' Univerzita Komenského, Bratislava, 131 s.</ref>
Řádek 38:
# Arterity - mají páskovanou texturu, tvořenou střídáním světlých poloh neosomu, složeného převážně z křemene, živců, a tmavých poloh paleosomu, které odpovídají původní pararulové hornině. Světlé polohy tvoří do pararuly injektovaná cizorodá granitoidní tavenina pronikající podle ploch břidličnatosti. Jejich tloušťka kolísá v rozmezí od 1 [[metr|mm]] do několika decimetrů. Světlé a tmavé polohy jsou od sebe výrazně ohraničeny ostrými liniemi. Jsou podobné [[venit]]ům, které se liší tím, že granitoidní materiál vznikl parciálním tavením původní horniny na místě.
# [[Ptygmatit]]y - mají světlé polohy neosomu detailně zvrásněné. Pro ptygmatické žilky je charakteristická rychlá změna tloušťky. Vznik ptygmatických žilek se vysvětluje deformací před jejich ztuhnutím, za plastického stavu horniny.
# [[Agmatit]]y (také merismitický migmatit) - je typ migmatitů, ve kterých injektovaná světlá složka (leukosom) tmelí [[Brekcie|brekciové]] úlomky původní horniny (amfibolitu, biotitických rul) a vytváří síť žil.<ref>{{
# [[Nebulit]]y (také diatexity) - představují pokročilejší stadium migmatitizace než agmatity. V nebulitech tvoří původní substrát v luekosomu jen velmi málo výrazné tmavší šmouhy, skvrny, tvoří hranici mezi migmatity a granity anatexického původu (S-typ [[Žula|granitů]]).<ref name="Putiš" />
# Stiktolity - představují velmi pokročilý stupeň migmatitizace, kde granitická složka výrazně převládá. Z původní metamorfovaných horniny se vyskytují už jen některé minerální relikty.
|