Alfréd Justitz: Porovnání verzí

Nikdo neví, snad okolnostiOkolnosti donutily Justitze konat jednou vlažně a podruhé zase horlivě ve věci své víry přirozené. JakobyNakonec byl nakonec předurčen, být [[atakován|napadán]] ze všech stran. Jako by na něj bylo ukázáno prstem. V čase se vzdává němectví, aby zapomněl na činnost v [[Deutsch-böhmischer Kunstlerbund]], však české prostředí i spolky či [[SVU Mánes|svaz českýSVU]], jej plnohodnotně nepřijme; následně nachází zázemí mezi [[Svobodní zednáři|svobodnými zednáři]]. TiNásledně nerozlišují, od přirozenosti, podle pravosti [[Víra|víry]], ase o něj i jeho krásnou ženu [[Anna Justitzová|Annu]] se posléze postarají, až do samého [[Sebevražda|konce]]. Mnohé do dnes o mistroviMistr lomené temné barvy, a mystériu jehomystéria procítění starověkého ducha [[Kanaán|Kanaánu]] po vzoru mistra [[Josefa Israels|Josefa Israelse]], vlastněje nevímejedinečné. NejspíšeNeobyčejně všakvzdělaný chudobným nebyl! Naopakmuž, neobyčejněbohat vzdělaný a [[Bohatství|bohat]],nejen na duchu i fyzicky. Přece zamýšlelZamýšlel stavět vilu v lukrativní pražské čtvrti. Ne,Jeho vlastní obrazy, byť jedinečné, nad ceněny nikdy nebylynejsou. Alfred Justitz zbohatnul podle všeho v Paříži a Berlíně, mezi lety 1921 až1924až 1924, to pracoval pro vznikající moderní galerii zakládanou po vzoru jiných zemí [[Karel Kramář|Dr. Kramářem]] v [[Československo|Československu]], a právě zde, jako nejspíšeakvizitor malíř Justitz, ty nejlepší díla mistrů moderní Paříže, schraňoval pro sebe? Ano, tajemství se skrývá v mistrových krajinách s cestami ožívajícími až kdesi za obrazem, policejním záznamu, či v mysteriu [[Ztracené židovské rody|ztracených židovských rodů]] vyjevených na jeho plátnech. Jako právě ten s “Jákobem, Leou, Ráchel a Zilpe s malým Josefem“, z posledního roku před [[První světová válka|velkou válkou]], po první návštěvě Paříže ovlivněn [[Auguste Renoir|Renoirem]], však barvami již oplývá nezaměnitelnými, a samo sebou nedatovaným, aby znalce kumštu nechával na pochybách. Kvalitní umělecké dílo přece nepotřebuje autorizovat, tvrdil o něm [[Václav Vilém Štech|V.V.Štech]]. A nejvýstižněji mistrovu osobnost charakterizoval jeho současník a další kritik umění [[František Kovárna]], v příkoří se jej doopravdy zastal snad jen [[František Muzika]], a pak již jen nezávislé dobové kritiky, především v [[Brněnské noviny|brněnských novinách]]. Jeho vývojová linka je rozostřená, napsaly, ale patrná:… samozřejmý [[Josef Israels]], a pak již [[Liebermann]] po prvním berlínském pobytu, [[Rýnská exprese]] a [[Georg Kars]] po druhém pařížském, a naplno pak pařížští mistři po roce 1924, [[český kubismus]],… a konečně tajemstvími opředená titěrná Justitzova účast [[Umělecké skupiny německy hovořících výtvarníků z Čech, Moravy a Slezska (1893–1945)|karlovarské výstavě malířů s německými kořeny v roce 1931]]. Přichází fátum, jak říkali naši otcové, [[Sebevražda|konec]] jeho a jeho milované ženy [[Anna Justitzová|Anny]]. Její předčasný, ze zoufalství a smutku, z hrůzy šířícího se nacismu, a třeba i smutku z odmítnutí vzácného oltářního triptychu vznešenou Moderní galerií.