Napoleonské války: Porovnání verzí

* [[Pařížská mírová smlouva (1815)|Druhý Pařížský mír]], opětovná [[Restaurace Bourbonů]]; [[Napoleon Bonaparte|Napoleon]] poslán do exilu na [[Svatá Helena (ostrov)|Svatou Helenu]]

| území = Potřebné informace naleznete [[Vídeňský kongres#Územní změny|zde]].

|velitel2= [[Soubor:Flag of the United Kingdom.svg|22px]] [[Jiří III.]]<br />[[Soubor:Flag of the United Kingdom.svg|22px]] vévoda [[Arthur Wellesley, 1. vévoda z Wellingtonu|Wellington]]<br />[[Soubor:Flag of the United Kingdom.svg|22px]] admirál [[Horatio Nelson|Nelson]] †<br />[[Soubor:Flag of the United Kingdom.svg|22px]] generál [[John Moore (generál)|Moore]] †<br />[[Soubor:Flag of the United Kingdom.svg|22px]] generál [[Gerard Lake|Lake]]<br />[[Soubor:Flag of Sweden.svg|22px]] [[Gustav IV. Adolf]]<br />[[Soubor:Flag of Sweden.svg|22px]] [[Karel XIV.]]<br /> [[Soubor:Flag of Russia.svg|22px]] [[Alexandr I. Pavlovič|Alexandr I.]]<br />[[Soubor:Flag of Russia.svg|22px]] maršál [[Michail Illarionovič Kutuzov|Kutuzov]]<br />[[Soubor:Flag of Russia.svg|22px]] generál [[Michail Bogdanovič Barclay de Tolly|Barclay]]<br />[[Soubor:Flag of Russia.svg|22px]] generál [[Levin August von Bennigsen|Benningsen]]<br />[[Soubor:Flag of Russia.svg|22px]] generál [[Pjotr Ivanovič Bagration|Bagration]] †<br />[[Soubor:Flag of Russia.svg|22px]] generál [[Petr Kristianovič Wittgenstein|Wittgenstein]]<br />[[Soubor:Flag of Russia.svg|22px]] maršál [[Ivan Vasiljevič Gudovič|Gudovič]]<br />[[Soubor:Flag of Russia.svg|22px]] generál [[Pavel Dmitrijevič Cicjanov|Cicjanov]] <br />[[Soubor:Flag of Russia.svg|22px]] generál [[Alexej Petrovič Jermolov|Jermolov]]<br />[[Soubor:Flag of Russia.svg|22px]] admirál [[Dmitrij Nikolajevič Senjavin|Senjavin]]<br />[[Soubor:Flag of the Habsburg Monarchy.svg|22px]] [[František I. Rakouský|František I.]]<br />[[Soubor:Flag of the Habsburg Monarchy.svg|22px]] [[Karel Ludvík Rakousko-Těšínský|Arcivévoda Karel]]<br />[[Soubor:Flag of the Habsburg Monarchy.svg|22px]] maršál [[Karel Filip Schwarzenberg|Schwarzenberg]]<br />[[Soubor:Flag of the Habsburg Monarchy.svg|22px]] generál [[Jan Radecký z Radče|Radecký]]<br />[[Soubor:Flag of the Habsburg Monarchy.svg|22px]] [[Jan Habsbursko-Lotrinský|arcivévoda Jan]]<br />[[Soubor:Flag of Prussia 1892-1918.svg|22px]] [[Fridrich Vilém III.]]<br />[[Soubor:Flag of Prussia 1892-1918.svg|22px]] Maršál [[Gebhard Leberecht von Blücher|Blücher]]<br />[[Soubor:Flag of Prussia 1892-1918.svg|22px]] [[Karel Vilém, vévoda Brunšvický|Vévoda Brunšvický]] †<br />[[Soubor:Flag of Spain (1785-1873 and 1875-1931).svg|22px]] generál [[Francisco Javier Castaños|Castaños]]<br />[[Soubor:Flag of Spain (1785-1873 and 1875-1931).svg|22px]] generál [[Miguel de Álava|Álava]]<br />[[Soubor:Prinsenvlag.svg|22px]] [[Vilém II. Oranžský]]<br />[[Soubor:Flag of Serbia (national).svg|22px]] [[Karađorđe Petrović]]<br />[[Soubor:Pavillon royal de France.svg|22px]] [[Ludvík XVIII.]]<br />[[Soubor:No flag.svg|22px]] [[Tecumseh]] †

|síla1= více než 3&nbsp;706&nbsp;000

 

== Pozadí konfliktu ==

Roku [[1789]] vypukla [[Velká francouzská revoluce]] a [[Francie]] se stala [[monarchie|konstituční monarchií]]. Tím byli zneklidněni panovníci jiných zemí, což vedlo k tomu, že [[7. únor]]a císař [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]] a pruský král vytvořili pakt proti Francii, čímž začaly [[Francouzské revoluční války]]. Po pokusu [[Ludvík XVI.|Ludvíka XVI.]] o útěk, po jeho zadržení ve [[Varennes]] a po pozdější popravě se koalice rozšířila o italské státy, [[Spojené království|Velkou Británii]] a [[Španělsko]].

 

 

== Invaze do Anglie (1803–1805) ==

{{Podrobně|Napoleonova invaze do Anglie}}

V květnu [[1803]] znovu vypukla válka mezi Francií a Velkou Británií, když francouzská vojska vpadla do [[Hannover]]ska náležejícího k britské koruně (britský král byl Hanoverským kurfiřtem). Hned na to [[Spojené království|Británie]] zkonfiskovala v přístavech 1 200 francouzských obchodních lodí. Poté [[Napoleon Bonaparte]] plánoval dva roky invazi do Anglie. V době příprav invaze, [[2. prosinec|2. prosince]] [[1804]], se nechal korunovat [[císař]]em [[Francie]], což vyvolalo vznik třetí koalice. Využil přitom holandské a španělské loďstvo, které spojil. Počátkem roku Napoleon nakonec nařídil admirálu Villeneuvovi, aby odlákal britskou flotilu k [[Antily|Antilám]]. Zde se Villeneuve vyhnul bitvě a rozhodl se vrátit do [[Evropa|Evropy]]. Při návratu ho ale Britové zastihli. V následující bitvě utrpěl ztráty a stáhl se ke [[Cádiz]]u. Villeneuve přístav v [[Cádiz]]u brzy opustil, ale [[21. říjen|21. října]] [[1805]] byl poražen admirálem [[Horatio Nelson|Nelsonem]] v [[Bitva u Trafalgaru|bitvě u Trafalgaru]]. Bitva u Trafalgaru nakonec zabránila invazi do Anglie, a to i přesto, že admirál [[Horatio Nelson]] zahynul. Napoleon po prohře s Brity prohlásil: "Nebudu-li za čtrnáct dní v Londýně, musím být v polovině listopadu ve Vídni." Britské vítězství ale znehodnotila porážka spojenců v [[bitva u Slavkova|bitvě u Slavkova]].

 

== Válka třetí koalice (1805) ==

Třetí koalice vznikla jako odpověď na [[Napoleon Bonaparte|Napoleonovo]] korunování císařem a skládala se z [[Spojené království|Británie]], [[Rusko|Ruska]], [[Švédsko|Švédska]] a [[Rakousko|Rakouska]]. [[21. říjen|21. října]] byla sice [[Francie]] poražena v námořní [[Bitva u Trafalgaru|bitvě u Trafalgaru]], ale již několik dní poté francouzská armáda pochodovala jižním [[Německo|Německem]].

 

 

== Válka čtvrté koalice (1806–1807) ==

Ve čtvrté koalici, která vznikla na jaře roku [[1806]], bylo [[Prusko]], [[Rusko]] a [[Anglie]]. Válka čtvrté koalice vypukla, když [[Prusko]] zaslalo do Francie ultimativní požadavek na vyklizení všech území na levém břehu [[Rýn]]a a po vypršení tohoto ultimáta vyhlásilo Francii válku. Pruská armáda vpadla do [[Sasko|Saska]], obsadila jej a saskou armádu přinutila bojovat po svém boku. Jako odpověď na vyhlášení války sbory francouzské armády dislokované v [[Německo|Německu]] zahájily vějířovitý postup vstříc pruským silám.

 

 

Dne [[16. říjen|16. října]] 1806 kapituloval [[Erfurt]]. O den později bylo dobyto Halle, přičemž byl poražen sbor prince Württemberského. Dne [[25. říjen|25. října]] obsadil maršál [[Louis-Nicolas Davout]] se svým sborem [[Berlín]], v němž pak [[Napoleon Bonaparte|Napoleon]] vyhlásil [[21. listopad]]u 1806 kontinentální blokádu Velké Británie. [[27. říjen|27. října]] utrpěli Prusové další porážku u [[Prenzlau]].

Francouzi se dostali do Polska, kde je čekal střet s Rusy. Ti šli se zpožděním Prusům na pomoc, ale když přišly zprávy o francouzském [[Bitva u Jeny|vítězství u Jeny]], obrátili se na ústup a ještě v listopadu [[Napoleon Bonaparte|Napoleon]] osvobodil Varšavu. V prosinci docházelo k menším krvavým střetům mezi Rusy a Francouzi, ale až [[26. prosinec|26. prosince]] 1806 se mezi nimi odehrála první větší bitva [[Bitva u Pultuska (1806)|u Pultuska]], která skočila nerozhodně. Podobně dopadlo i [[Bitva u Golymina|střetnutí u Golymina]]. Z obou bitev Rusové ustoupili, ale [[Napoleon Bonaparte|Napoleon]] v nich nedosáhl toho, čeho chtěl, totiž rozhodného vítězství.

 

 

== Britské invaze na Río de la Plata (1806–1807) ==

Šlo o sérii neúspěšných britských pokusů dobýt španělské kolonie v povodí [[Río de la Plata]] v Jižní Americe. V té době bylo [[Španělsko]] spojencem [[Francie]].

 

 

== Rusko-turecká válka (1806–1812) ==

Po válce třetí koalice [[Osmanská říše]] začala připravovat válku proti Rusku. Navíc generál Sebastiani, který byl francouzským velvyslancem v Turecku, slíbil Turkům vojenskou pomoc, neboť [[Francie]] si válku přála. Do Turecka přijeli francouzští vojenští instruktoři, poradci a odborníci na budování pevností a Marmontův sbor, jež měl 25 000 mužů, byl vyčleněn jako vojenská pomoc Turecku. Roku [[1806]] [[Osmanská říše]] vstoupila do války s Ruskem. Rusové na začátku překročili [[Dněstr]] a dobyli pevnost v Jásách, [[Bendery|Benderách]], [[Akkerman]]u, Kiliji, Galace a [[Bukurešť|Bukurešti]]. Situaci Turků ztěžovalo i to, že na západ od bojiště probíhalo od roku 1803 povstání Srbů, kteří byli v této válce spojenci Rusů.

 

 

== Anglo-turecká válka (1807–1809) ==

Roku [[1806]] začala rusko-turecká válka, jež nakonec vedla také k válce anglo-turecké, která začala Dardanelskou operací, v níž anglické loďstvo utrpělo porážku, kterou ovšem Turecku oplatilo [[19. únor]]a [[1807]], když zničilo tureckou flotilu v [[Marmarské moře|Marmarském moři]]. Roku [[1807]] došlo také k Alexandrijskému tažení, během něhož byli Britové poraženi v bitvě u Rosette. Válka skončila roku [[1809]] Dardanelským mírem.

 

== Finská válka (1808–1809) ==

 

Ruský car [[Alexandr I. Pavlovič|Alexandr I.]] se rozhodl jako [[Napoleon Bonaparte|Napoleonův]] spojenec přinutit [[Švédsko]] k přijetí kontinentálního systému. [[Gustav IV. Adolf]] viděl v Napoleonovi antikrista, a proto jej odmítl. [[Rusko]] se rozhodlo situaci řešit vojensky a [[21. únor]]a ruská armáda vpadla do [[Finsko|Finska]]; současně bylo [[Švédsko]] napadeno z jihu [[Dánsko|Dánskem]]. Hned na začátku Rusové dosáhli úspěchu, když se jim vzdala pevnost Sveaborg. Nový švédský velitel Carl Johan Adlercreutz dokázal [[18. duben|18. dubna]] [[1808]] Rusy zastavit u Siikajoki a Švédové začali dosahovat úspěchů, ale [[14. září]] [[1808]] byli poraženi v bitvě u Oravais. Rusové postupně dobyli [[Finsko]] a [[Alandské ostrovy]]. Tyto události způsobily, že byl král [[Gustav IV. Adolf]] svržen a nahrazen [[Karel XIII.|Karlem XIII.]], což ale nezvrátilo situaci a [[19. srpen|19.]] a [[20. srpen|20. srpna]] [[1809]] byla svedena nerozhodná bitva u Savaru a Ratanu&nbsp;– poslední střet (respektive dva střety) finské války. [[17. září]] téhož roku byl uzavřen [[Fredrikshamnský mír]], jímž se [[Švédsko]] připojilo ke kontinentálnímu systému a postoupilo [[Rusko|Rusku]] [[Finsko]].

 

== Anglo-dánská válka (1807–1814) ==

 

 

== Anglo-švédská válka (1810–1812) ==

 

== Španělská válka (1808–1814) ==

{{Podrobně|Španělská válka za nezávislost}}

[[6. červen|6. června]] [[1808]] Napoleon nabídl svému bratru [[Josef Bonaparte|Josefovi]], do té doby neapolskému králi, španělskou korunu. Přítomnost francouzských vojáků a odstoupení krále Ferdinanda VII. vyvolaly lidové povstání v [[Madrid]]u [[2. květen|2. května]]. Další den maršál [[Joachim Murat|Murat]] rozpoutal represe, které stály život 500–1000 Španělů a 100–200 Francouzů. Své dojmy z těchto událostí vyjádřil [[Francisco Goya]] ve svých slavných dílech "El dos del Mayo"- druhý květen a "El tres del Mayo"&nbsp;– třetí květen. Poté nastal na krátkou dobu klid před bouří, neboť následně vypuklo povstání po celé zemi. Přesto [[20. červenec|20. července]] [[Josef Bonaparte]] vstoupil do [[Madrid]]u.

 

== Válka páté koalice (1809) ==

[[9. duben|9. dubna]] [[1809]] [[Rakousko]] rozpoutalo proti Francii válku, když jeho armáda vpadla do [[bavorsko|Bavorska]] a v Tyrolích [[Andreas Hofer]] rozpoutal lidové povstání. S Anglií, [[Sicílie|Sicílií]] a [[Sardínie|Sardinií]] vytvořilo Rakousko pátou koalici. [[Napoleon Bonaparte|Napoleon]] poté vpadl se 175&nbsp;tisíci muži do Bavorska. [[22. duben|22. dubna]] zvítězil nad arcivévodou Karlem [[Bitva u Eggmühlu|u Eggmühlu]]. V bitvě byl mimo jiné [[Napoleon Bonaparte|Napoleon]] lehce zraněn na pravé noze. Poté Francouzi dobyli [[Řezno]] a 13. května bez boje padla [[Vídeň]]. Přesto [[Bitva u Aspern|bitva u Aspern a Esslingu]] skončila první Napoleonovou porážkou v bitvě, ale 5. až 6. července Napoleon vyhrál [[Bitva u Wagramu|bitvu u Wagramu]]. Arcivévoda poté ustoupil na [[Morava|Moravu]] a svedl ústupovou bitvu u Znojma. [[10. červenec|10. července]] požádal císař [[František I. Rakouský|František I.]] o mír. [[12. červenec|12. července]] bylo ve Znojmě podepsáno příměří a [[14. říjen|14. října]] byl v [[Schönbrunn]]u podepsán mír. [[Rakousko]] ztratilo zbytek provincií na [[Jadran]]u, čímž se stalo vnitrozemským státem. Tyrolské povstání bylo krutě potlačeno.

 

== Ruské tažení (1812) ==

{{Podrobně|Napoleonovo ruské tažení}}

V poslední den roku [[1810]] [[Rusko]] otevřelo své přístavy a brzy uvalilo clo na francouzské zboží. Uvolnilo tím kontinentální blokádu a [[Francie]] v tom viděla nepřátelský akt. Výrazně se tím zhoršily vztahy obou zemí, kde začaly válečné přípravy. [[24. červen|24. června]] [[1812]] [[Napoleon Bonaparte|Napoleon]] 600&nbsp;tisíci muži, z nichž asi jen polovina byli Francouzi, přešel Němen. Rusové proti nim mohli postavit zatím jen 220&nbsp;tisíc mužů, proto začali ustupovat podle plánu velitele 1. armády [[Michail Bogdanovič Barclay de Tolly|Barclaye de Tollyho]].

 

 

== Válka šesté koalice (1812–1814) ==

Koncem prosince se od Francouzů odtrhli Prusové a v lednu [[1813]] se odtrhli Rakušané. V únoru vznikla protifrancouzská koalice Ruska a Pruska, ke které se během několika týdnů přidala [[Anglie]] a [[Švédsko]], čímž vznikla šestá koalice. [[Napoleon Bonaparte|Napoleon]] nakonec shromáždil armádu, jež měla 350&nbsp;tisíc mužů, ale už to nebyla tak silná armáda jako dříve.

Ruská armáda postoupila do Pruska a Polska a jala se pronásledovat ustupující armádu francouzskou. Velení se ujal opět Barclay de Tolly, jehož předchůdce Kutuzov zemřel [[28. duben|28. dubna]] [[1813]].

 

Po bitvě se Napoleonův generál Vandamme vydal pronásledovat ustupující českou armádu do Čech, ale v [[Bitva u Chlumce (1813)|bitvě u Chlumce]] 29. a 30. srpna byl jeho sbor zničen a on zajat. Mezitím byl maršál Ney poražen pruským generálem Friedrich Wilhelmem von Bülow v bitvě u Dennewitz 6. září 1813 při tažení na [[Berlín]]. [[Napoleon Bonaparte|Napoleon]] se poté stáhl k Lipsku, kde byla ve dnech 16. až 19. října [[1813]] svedena [[bitva u Lipska]], jež byla největší bitvou napoleonských válek a skončila pro Francouze katastrofou.

Po bitvě u Lipska se zbytek Německa přidal ke spojencům a Napoleon se stahoval k [[Rýn]]u. Čtyři dny před [[Vánoce]]mi přešli spojenci [[Rýn]] a začátkem ledna [[1814]] vstoupili do [[Francie]]. Za ústupových bojů [[Napoleon Bonaparte|Napoleon]] několikrát spojence porazil a donutil je, aby se stáhli zpět, ale zastavit jejich postup nedokázal. Na východě Francie byl poražen generál Augereau a spojenci dobyli [[Lyon]]. Angličané přešli [[Pyreneje]] a dobyli [[Bordeaux]]. 9. a 10. března byl [[Napoleon Bonaparte|Napoleon]] Blücherem [[Bitva u Laonu|poražen u Laonu]], což mu nakonec oplatil u [[Remeš]]e, což byl ale jeho poslední úspěch. [[30. březen|30. března]] spojenci vyhráli [[Bitva o Paříž|bitvu o Paříž]], která další den kapitulovala. [[Napoleon Bonaparte]] byl zrovna v zámku Fointaneblau, když se o kapitulaci hlavního města dozvěděl. Poté nemohl pokračovat ve válce. Na nátlak svých generálů se [[11. duben|11. dubna]] vzdal a byl poslán s tisícem [[Císařská garda (Napoleon)|gardistů]] na ostrov [[Elba]]. Na francouzský trůn se vrátili Bourboni a novým králem se stal [[Ludvík XVIII.]] [[1. říjen|1. října]] byl zahájen [[Vídeňský kongres]], jež měl přerozdělit Evropu mezi vítězné velmoci.

 

== Britsko-americká válka (1812–1815) ==

{{Podrobně|Britsko-americká válka}}

V letech [[1775]]–[[1783]] vedlo [[Britské impérium]] [[Americká válka za nezávislost|válku proti americkým kolonistům]], kteří chtěli nezávislost. Válka nakonec skončila porážkou [[Spojené království|Británie]] a [[Spojené státy americké|USA]] tím získaly nezávislost. Brzy se mezi oběma zeměmi objevily nové spory ohledně stanovení hranic, námořního obchodu a sfér vlivu na [[Amerika|americkém kontinentu]]. Vypuknutí [[Velká francouzská revoluce|Francouzské revoluce]] vedlo k dalším sporům mezi oběma zeměmi, neboť [[Spojené státy americké|USA]] obchodovaly s revoluční i [[napoleon]]skou [[Francie|Francií]], zatímco [[Spojené království|Británie]] s ní vedla válku.

 

 

== Švédsko-norská válka (1814) ==

[[Kielská smlouva|Kielským mírem]] podepsaným [[14. leden|14. ledna]] [[1814]] dostalo [[Švédsko]] od [[Dánsko|Dánska]] [[Norsko]], ale to brzy vyhlásilo nezávislost a [[17. květen|17. května]] v Eidsvollu přijalo vlastní ústavu. Norským králem byl zvolen dánský princ (později král) [[Kristián VIII.|Kristián Frederik]]. Tím se Norsko dostalo do konfliktu s protinapoleonskou koalicí a hlavně se [[Švédsko|Švédskem]].

 

 

== Napoleonův návrat a 100denní císařství (1815) ==

[[1. březen|1. března]] [[1815]] se náhle [[Napoleon Bonaparte|Napoleon]], který utekl z Elby, vylodil v zátoce San Juan u [[Cannes]].

Všechny jednotky, které byly poslány proti postupujícímu Napoleonovi, se k němu přidaly. Před Grenoblem zastoupily Napoleonovi cestu tři pluky královské armády. Císař přikázal svým vojákům zavěsit pušky na levé rámě hlavněmi dolů a v čele jednotky došel až před namířené zbraně nepřátel. Odhalil hruď a vykřikl: "Vojáci! Poznáváte mne?" Odpovědí bylo hromové "Ano!" "Kdo z vás chce střílet na svého císaře? Střílejte tedy!" Nikdo nevystřelil a vojáci se přidali k Napoleonovi. Nakonec byl proti Napoleonovi poslán i Maršál Michel Ney, který se nechal slyšet, že přiveze Napoleona v železné kleci. I on se ale nakonec přidal. Známým se stal Napoleonův Vzkaz Ludvíku XVIII. "Drahý bratranče,neposílej mi již další vojáky prosím, mám jich už dost.".

Velkou císařovou nevýhodu byla nepřítomnost jeho dlouholetého náčelníka štábu, knížete Berthiera, kterého sám Napoleon nazýval „bratrem ve zbrani“. Náčelníkem štábu francouzské severní armády - Armeé du Nord se stal maršál Soult, který však ve štábní práci nedosahoval kvalit svého předchůdce.

 

[[15. červen|15. června]] přešel Sambru. V Belgii byly dvě spojenecké armády – pruská, vedená pruským polním maršálem Blücherem, a anglo-batavská, vedená britským polním maršálem lordem [[Arthur Wellesley, 1. vévoda z Wellingtonu|Wellingtonem]], jež měly nad ním dvojnásobnou početní převahu. Napoleon jim chtěl zabránit v tom, aby se spojily. [[16. červen|16. června]] u Ligny porazil Blüchera, ale nepodařilo se mu zničit jeho vojska. Současně maršál Ney v Bitvě u Quatre Brass porazil a přinutil k ústupu část spojenecké anglo-batavské armády.

Napoleon po bitvě u Ligny vyslal sbor maršála Grouchyho o síle 30&nbsp;tisíc mužů, aby pronásledovali podle jeho soudu poraženou pruskou armádu. Blücher dokázal obratným manévrováním tento sbor obejít a nakonec rozhodným způsobem zasáhnout do konečné fáze [[bitva u Waterloo|bitvy u Waterloo]].

== Následky a význam ==

{{Podrobně|Vídeňský kongres}}

Následky tohoto konfliktu byly dalekosáhlé, přestože se panovníci snažili, aby se na ideály revoluce zapomnělo. Ve skutečnosti zůstaly, což se projevilo roku [[1848]]. Vznikla Svatá aliance Ruska, Pruska a Rakouska, jež měla zabránit opakování revoluce. [[Vídeňský kongres]] přerozdělil Evropu, k Nizozemí byla připojena pozdější [[Belgie]], [[Rakousko]] získalo ztracená území a také větší vliv v severní Itálii, [[Prusko]] získalo [[Porýní]], [[Rusko|Rusku]] připadlo [[Polsko]].

V severní Evropě získalo [[Švédsko]] od Dánska, které bylo Napoleonovým spojencem, [[Norsko]]. Napoleon byl vypovězen na ostrov Sv. Heleny, kde pod přísnou britskou kuratelou císař roku [[1821]] zemřel, ale po jeho smrti se na něj nezapomnělo a bylo mnoho lidí v čele států, jež jej měli za vzor a chtěli dosáhnout stejných úspěchů, jako např. paraguayský diktátor [[Francisko Solano López]], jenž v letech [[1862]]–[[1870]] vedl krvavou válku proti Argentině, Brazílii a [[Uruguay]]i. Podobně mexický prezident generál [[Antonio López de Santa Anna]] se s oblibou nechával zvát "Napoleonem západu". Dalším takovým mužem byl synovec [[Napoleon Bonaparte|Napoleona I.]], jenž dosáhl toho, že byl korunován francouzským císařem jako [[Napoleon III.]], ale nikdo z nich se [[Napoleon Bonaparte|Napoleonovi I.]] nikdy nevyrovnal. Samotné napoleonské války byly až do první světové války největším válečným konfliktem vůbec, bojovalo se v [[Evropa|Evropě]], [[Afrika|Africe]], [[Severní Amerika|Severní]] a [[Jižní Amerika|Jižní Americe]], [[Atlantský oceán|Atlantském]] a [[Indický oceán|Indickém oceánu]] a [[Karibské moře|Karibském moři]].

 

== Statistiky ==

 

=== Statistiky států protinapoleonských koalic (1800–1815) ===