Manicheismus: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→top: drobné úpravy, ==Vzestup a pronásledování== |
m oprava překlepů: třista → tři sta; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
[[Soubor:Manicheans.jpg|
'''Manicheismus''' je náboženské učení, které bylo založeno v [[Sasánovská říše|Sasánovské říši]] [[Babylón|babylonským]] prorokem [[Mání]]m (přibližně roky 216–276) ve [[3. století]]. Bylo ovlivněno [[Gnóze|gnosticismem]] a spojovalo v sobě [[persie|staroperské]] náboženské představy [[zoroastrismus|zoroastrismu]] s [[křesťanství]]m, apokalyptickým [[Judaismus|judaismem]] a [[buddhismus|buddhismem]], přičemž se považovalo za vyvrcholení všech těchto náboženství a sám Mání se pokládal za „Pečeť proroků“ (tj. [[Ježíš Kristus|Krista]], [[Buddha|Buddhy]], [[Zarathuštra|Zarathuštry]], [[Elchasaios|Elchasaie]] a dalších).
Podle tohoto učení existují dva [[etika|etické]] principy, které jsou současně vlastními principy struktury života: ''dobro'' (světlo) a ''zlo'' (tma). Ty spolu bojují a jejich smísením vznikl svět. Manicheismus učí, že [[Ježíš Kristus]] přišel osvobodit části světla ze zajetí tmy a těla (tedy ta, která disponují přimíšenými prvky zla) od jejich hmotné závislosti jen zdánlivě. Oba [[morálka|morální]] protipóly a jejich konfrontace existují trvale, jsou věčné, [[vesmír|kosmické]]. Tím se odlišuje od většinové křesťanské nauky, protože i ve chvíli, kdy je podle ní boj mezi protipóly dobra a zla pro jednotlivce dokonán smrtí a pro duši začíná dimenzionálně jiný, kvalitativně nový, [[unipolarita|unipolární]] život - pouze dobro (nebe) či pouze zlo (peklo), funguje v tomto učení princip [[bipolarita|bipolarity]] nadále. Princip dualismu dobra a zla a jejich prolnutí ve světě je ovšem živý trvale.
== Vyznavači ==
[[Soubor:ManichaeanElectaeKocho10thCentury.jpg|
Manicheismus dělil své vyznavače do dvou tříd: na
* Vyvolené (vzdělané) a
* Naslouchající (laiky).
Vyvolení žili odděleně v klášterech přísným asketickým životem, věnovali se především studiu a modlitbám, ale pěstovali také umění. Ti nemuseli žít asketicky, dodržovali pouze deset Máního přikázání. Protože Vyvolení nesměli pracovat, byli to Naslouchající, kteří je živili [[almužna]]mi.
Manichejství mělo od počátku pevně organizovanou církev v jejímž čele stál ''archégos'', Máního nástupce. Z manicheistickýh hodnostářů to dále bylo dvanáct mistrů, sedmdesát dva biskupů a
== Vzestup a pronásledování ==
Mání zemřel mučednickou smrtí mezi lety 274 a 277<ref>Viz {{Citace monografie
| příjmení = Felix
Řádek 22:
| isbn = 3 7001 0727 7
| strany = 91
}}</ref> na popud zoroastrovských kněží. Manicheismus se vzápětí stal velmi populární zejména v oblasti rozšíření aramejštiny. V [[Perská říše|Persii]] byl pronásledovaným, ovšem ani za hranicemi Persie to neměl jednoduché: byl pronásledovaným náboženstvím v [[Starověký Řím|římské říši]], potírali jej i buddhisté v Asii, stejně jako taoisté nebo konfuciáni v Číně.
Až v roce 762 se k manicheismu přiklonil chán [[Ujgurská říše|ujgurské říše]] a až do jejího zániku v polovině 9. století plnil funkci státního náboženství. Manicheismus byl kromě toho rozšířený i v Evropě (kde zanikl v 7. století), severní Africe, přes Blízký východ (do 10. století, kdy ustoupil islámu) až po střední Asii (14. století) a Čínu, kde se udržel nejdéle. V Číně přežívaly komunity manichejců až do 17. století. Dodnes je manichejství formálně zakázaným náboženstvím ve [[Vietnam]]u.{{Doplňte zdroj}}
Řádek 30:
== Literatura ==
* {{Citace monografie
| příjmení = Decret
| jméno = François
Řádek 52:
}}
* [[Mircea Eliade|ELIADE, Mircea]]. ''Dějiny náboženského myšlení: II. Od Gautamy Buddhy k triumfu křesťanství.'' 1. vyd. Praha: OIKOYMENH, 1996. 464 s. ISBN 80-86005-19-4. [O manicheismu viz str. 339–348.]
* {{Citace monografie
| příjmení = Klíma
| jméno = Otakar
Řádek 73:
| jazyk =
}}
* {{Citace sborníku
| příjmení = Klíma
| jméno = Otakar
Řádek 99:
| jazyk =
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Pokorný
| jméno = Petr
Řádek 120:
| jazyk =
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Rudolph
| jméno = Kurt
| |||