Ferruccio Busoni: Porovnání verzí

V roce 1907 publikoval své stěžejní teoretické dílo: ''Entwurf einer neuen Ästhetik der Tonkunst'' (Náčrt nové hudební estetiky), ve kterém naříká nadkritizuje přílišnou vázanostívázanost dosavadní hudby a předvídá, že hudba budoucnosti bude založena na rozdělení oktávy na více než dvanáct tónů. Jeho filosofie, že „Hudba se zrodila svobodná a získání svobody je jejím osudem“, hluboce ovlivnila jeho studenty, zejména pak [[Percy Grainger]]a a [[Edgard Varèse|Edgarda Varèse]], kteří později sehráli významnou roli v rozvoji hudby [[20. století]].

Během [[První světová válka|první světové války]] žil nejprve v [[Bologna|Bologni]], kde byl ředitelem konzervatoře, a později v [[Curych|Zürichu]]|u. Jako hluboce přesvědčený pacifista odmítal vystupovat v jakékoliv zemi, která se účastnila války. Do Berlína se vrátil až v roce 1920, aby vyučoval v mistrovských kurzech skladby. Mezi jeho žáky té doby, kteří se později zvláště proslavili, patří např. [[Kurt Weill]], [[Edgard Varèse]], [[Friedrich Löwe]], [[Aurelio Giorni]] a [[Stefan Wolpe]].

Busoniho připomíná pamětní deska na domě, kde naposledy žil (Berlin-Schöneberg, Viktoria-Luise-Platz 11), a je po něm pojmenována mezinárodní klavírní soutěž, která se koná každoročně v [[Bolzano|Bolzanu]] v [[Itálie|Itálii]].