Pražské červnové povstání: Porovnání verzí

 

== Povstání ==

Mši sloužil penzionovaný kněz Jan Arnold. Po skončení mše se účastníci nerozešli a šli průvodem městem. Kolem poledního byli v [[Celetná ulice|Celetné ulici]] napadeni vojskem. To zažehlo jiskru vzpoury, v jejímž čele stáli studenti a radikální demokraté (liberálové se drželi stranou a usilovali o kompromis s Windischgrätzem). V Praze vyrostlo mnoho barikád, na nichž se bojovalo zejména 12.-14. června. V noci ze 14. na 15. června Windischgrätz změnil taktiku, vojsko se stáhlo na levý břeh Vltavy a odtud začalo ostřelovat [[Staré město]], kde bylo nejvíce barikád, z děl. Zprávy o povstání v Praze měly ohlas i na českém venkově, kde se začaly formovat národní gardy, jež se vydaly povstalcům v Praze na pomoc ([[Litomyšl]], [[Vysoké Mýto]], [[Kutná Hora]], [[Kolín]], [[Chrudim]]), ale průběh bojů již nemohly ovlivnit - 17. června povstalci kapitulovali. Během bojů zahynulo asi 43 osob.