Asymetrická válka: Porovnání verzí

▲== Příklady asymetrických válek[editovat | editovat zdroj] ==

▲=== Operace Pouštní bouře (1991)[editovat | editovat zdroj] ===

▲Příkladem zhroucení ambicí, jež se neprozíravě opíraly o sílu vlastních oddílů, je rychlý konec iráckého snu [[Saddám Husajn|Saddáma Husajna]] o dobytí [[Kuvajt|Kuvajtu]] v letech 1990 - 1991. kdy proběhla [[Válka v Zálivu|Válka v zálivu]]. Poté, co se Saddám Hussajn odhodlal k vojenské akci proti Kuvajtu, Spojené státy v čele s prezidentem [[George H. W. Bush|George H. W. Bushem]] zahájily kampaň za vojenskou intervenci. Díky podpoře asi třiceti vlád a mezinárodního veřejného mínění vznikla silná mezinárodní koalice, ve které měly [[Spojené státy americké|Spojené státy]] jasnou technologickou převahu nad svým spojencem. Tato koalice podporovaná [[OSN]] vyhlásila válku Iráku jako trest za porušení mezinárodních zákonů. Dostalo se i souhlasu ze strany svého protivníka, bývalého [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]], ani [[Čína]] nebyla proti. [[Operace Pouštní bouře]] začala 17. ledna 1991 nálety amerických a britských letadel.  Celkem v ní bylo 37 států /včetně [[Československo|Československa]], které poskytlo protichemickou jednotku/.

▲Bombardování trvalo tři týdny a skončilo 28. února 1991. Válka způsobila i civilní oběti. Koalice útočila nejen na vojenská zařízení, ale i na mosty, elektrárny a televizní vysílače, které sloužily také civilnímu obyvatelstvu.Pro získání věhlasu letectva a západních [[Asymetrická válka|„asymetrických válek“]] bylo vyžadováno vítězství „beze ztrát na životech“. Konflikt v [[Irák|Iráku]] v roce 1991 byl prezentován jako špičková technologická a bezchybná operace vedená dokonalými zbraněmi. Koalice  ztratila necelých pět set mužů. Část veteránů z války trpí  syndromem „Války v zálivu“.  Na straně Iráčanů se ztráty počítají na 20 000 až 200 000 mrtvých vojáků.

▲Válka je  specifická tím, jakou roli v ní hrála [[média]].Snímky z boje byly rozšiřovány do TV sítí celého světa. Mnoho zpráva pocházelo ze zdrojů, pořádaných armádou, nikoliv novinářů, při nichž diváci nemohli spatřit umírající vojáky nebo civilisty.  Koalice  ztratila necelých pět set mužů. Část veteránů z války trpí  syndromem „Války v zálivu“. Na straně Iráčanů se na několik desítek tisíc počítají mrtví vojáci a na několik set mrtví civilisté. Americká invaze z roku 2003 odstranila problém vlády jednoho  diktátora, ale [[Irák]] je od té doby zmítán náboženským i politickým násilím. Na severu kurdští povstalci ovládli území před protiofenzivou irácké armády, která uvrhla na cesty tisíce uprchlíků. Na jihu povstali šíité.

▲=== Občanská válka v Somálsku (od roku 1992[editovat | editovat zdroj] ===

▲V roce 1992 další „koalice ochotných“ zasahovala v [[Somálsko|Somálsku]] poté, co [[Rada bezpečnosti OSN]]  přijala dvě rezoluce, jejichž cílem byla humanitární pomoc a nastolení pořádku po rozpadu centrální vlády. Další rezoluce Rady bezpečnosti OSN přijatá jednomyslně v prosinci 1992 schválila vytvoření mezinárodních mírových sil, které tvořily vojenské oddíly [[Spojené státy americké na Letních olympijských hrách 1984|Spojených států]], [[Itálie]] a jiných zemí. Americká účast na jedné z misí dostala název operace „Obnovená naděje“. Tyto síly v počtu asi čtyřiceti tisíc mužů měly za úkol zajistit dodávky humanitární pomoci, ale nakonec se „mírový zásah“ proměnil ve válečnou akci. Tímto způsobem se začalo přecházet na koncept „humanitární války“.   Mezinárodní jednotky se nakonec pod vlivem narůstajících ztrát na životech ze Somálska stáhly. Prokázalo se, že sám koncept [[Asymetrická válka|„asymetrické války“]] nevede vždy k vítězství. I v této válce ovlivnila rozhodnutí politiků média. Odchod mírových sil byl dokončen k 3. březnu 1995 a Somálsko bylo ponecháno napospas svému osudu.

▲=== Operace Spojenecká síla (1999)[editovat | editovat zdroj] ===

▲Válkou proti [[Jugoslávie|Jugoslávii]] se válečné konflikty přenesly na území [[Evropa|Evropy]]. Pádem komunismu došlo v [[Jugoslávie|Jugoslávii]] k uvolnění půlstoletí dušeného národnostního napětí, které nikdy nezaniklo, a se silnou intenzitou a brutalitou došlo k probuzení národnostní identity a rozhoření občanské války.  Válka začala vojenským konfliktem mezi [[Srbské muzeum v Chotěbuzi|Srbskem]] a [[Slovinské referendum o legalizaci stejnopohlavního manželství (2015)|Slovinskem]] v červnu 1990. Pak pokračovaly války mezi [[První srbské povstání|Srbskem]] a [[Chorvatské muzeum naivního umění|Chorvatskem]] /1991-1995/, občanská válka v [[Bosna a Hercegovina|Bosně]] a [[Hercegovina|Hercegovině]] (1992–1995) a nakonec válka mezi Srby a Albánci na území [[Kosovo|Kosova]]. Západ se marně snažil usmířit znepřátelené politické síly. Aby bylo zastaveno další násilí, [[Washington (stát)|Washington]] dotlačil k akci část [[Severoatlantická aliance|NATO]]. Bylo rozhodnuto o provedení mise, která byla definována jako humanitární. Leteckou válku proti Srbsku schválila [[Rada bezpečnosti OSN]], která situaci označila za hrozbu pro mezinárodní mír a bezpečnost v tamní oblasti, ale v důsledku veta ze strany [[Rusko|Ruské federace]] a [[Čínská lidová republika|Číny]] nebyla schválena další rezoluce, která by dala zmocnění užít všech nezbytných prostředků. Šlo tedy o válku nelegální.

▲Tehdejší americký prezident [[Bill Clinton]] hovořil o nutnosti postavit se na stranu trpících obětí a tím zajistit mír, svobodu a stabilitu v Evropě.  24. března 1999 zahájila vojska [[Severoatlantická aliance|NATO]] vzdušné údery proti Srbsku, které dostaly název [[Operace Spojenecká síla]], a které byly velkou manifestací vojenských schopností NATO, zejména [[Spojené státy americké na Letních olympijských hrách 1984|Spojených států]]. Na území bývalé Jugoslávie došlo poprvé k použití vojenských sil NATO. Celkem se na ní podílelo svými vojenskými kapacitami třináct členských států, včetně [[Česká republika na Eurovision Song Contest|České republiky]].  Vzdušné údery trvaly tři měsíce a skončily 10. června 1999. Proti použitým zbrojním systémům neměly jakkoliv zkušené srbské ozbrojené síly žádnou šanci Jednalo se o asymetrickou válku, jejíž výsledek byl předem jasný. V některých případech došlo také k útokům proti ryze nevojenským cílům /kolona uprchlíků, nemocnice v Bělehradě, budova srbské televize, osobní vlak, autobus aj./ Konečná bilance událostí v zemích bývalé Jugoslávie zaplacená za nacionalismus a taktiku „etnických čistek“ je tragická: asi 200 000 mrtvých, přibližně stejné číslo zraněných a více než 2 miliony uprchlíků. Přes intenzivní snahu [[George W. Bush|G. W. Bushe]], který se stal americkým prezidentem v lednu roku 2000, se dodatečně neprokázaly důvody pro vedení války a tato je považována za válku nelegitimní. Dne 17. února 2008 vyhlásilo [[Kosovo]] s podporou [[Spojené státy americké|USA]] a [[Evropská unie|EU]] jednostranně nezávislost na Srbsku, kterou [[Srbsko]] odmítá uznat.

▲=== Operace Trvalá svoboda (2001)[editovat | editovat zdroj] ===

▲Se vznikem nových forem  mezinárodního terorismu souvisí i nový směr americké politiky. Americký prezident [[George W. Bush|G. W. Bush]] vyhlásil totální [[Válka proti terorismu|"válku proti terorismu"]] a všechny státy světa, především ty západní, byly vyzvány, aby se k [[Amerika|Americe]] připojily. Odpovědí [[Spojené státy americké|Spojených států]] na [[teroristické útoky 11. září 2001]] bylo provedení vojenských operací v [[Afghánistán|Afghánistánu]] a [[Irák|Iráku,]]

▲Válka proti Afghánistánu byla zahájena sérií leteckých útoků, které provedly [[Spojené státy americké|Spojené státy]] a [[Spojené království]] 8. října 2001 jako součást [[Operace Trvalá svoboda]]. Afghánistán nebyl potrestán za agresi, ale za to, že dovolil mezinárodní organizaci [[Al-Káida|al-Kaída]] naplánovat teroristické útoky ze svého území. Američané zvolili cestu síly, aby se pokusili zničit teroristickou organizaci a zároveň potrestat hostitelský stát. Pod vlivem skutečnosti, že válka byla vyhlášena jako odveta za [[Teroristické útoky 11. září 2001|teroristické útoky z 11. září 2001]], [[Rada bezpečnosti OSN]] přijala první rezoluci, kterou dala souhlas se zahájením války. V dané době se netrvalo na tom, aby [[Rada bezpečnosti OSN|RB OSN]] jednala také o druhé rezoluci, která by obsahovala větu o zmocnění užít všech nezbytných prostředků. Byla zároveň válka legitimní, neboť se potvrdily důvody, kvůli kterým byla zahájena. Na operaci se podílelo celkem 51 zemí včetně [[Česká republika na Eurovision Song Contest|České republiky]]. V srpnu roku 2003, kdy se [[Spojené státy americké|Spojené státy]] rozhodly soustředit své úsilí na [[Irák]], vyzvaly [[Severoatlantická aliance|Severoatlantickou alianci]], aby zajistila velení jednotek umístěných v [[Afghánistán|Afhánistánu]]. S[[Spojené království|pojené království]], [[Německo]], [[Kanada]], [[Nizozemsko]] a [[Francie]] hrají v současnosti roli při poskytování rozvojové pomoci. Trvalo však dlouho, než rozvojová pomoc dostala své místo a efekty této pomoci se ukázaly jako nedostatečné pro další bezpečnost země. Spojené státy a jejich spojenci za sebou zanechali zemi ještě více rozdělenou než předtím a na mnoha místech zničenou. Počet civilních obětí násilností a bojů v Afghánistánu dosáhl v roce 2015 počtu  3545.

▲=== Operace Irácká svoboda (2003)[editovat | editovat zdroj] ===

▲Válka v [[Irák|Iráku]] byla zahájena dne 20. 3. 2003 pod názvem Irácká svoboda, a v podstatě pokračuje dodnes. Americký prezident [[George W. Bush|George Walker Bush]] byl spolu se svými nejbližšími spolupracovníky, mezi kterými se zvlášť angažoval ministr obrany [[Donald Rumsfeld]], odhodlán uskutečnit vojenskou invazi do Iráku s cílem svrhnout [[Saddám Husajn|Saddáma Husajna]] a jeho režim nahradit novou vládou. [[Rada bezpečnosti OSN|RB OSN]] nedala k válečnému tažení mandát, [[Berlín]] a [[Paříž]] se otevřeně distancovaly, [[Moskva]] nenabídla souhlas a mezinárodní veřejné mínění pochyboval či dokonce bylo proti zásahu. Přes početné námitky [[Američané]] odmítli pozměnit vlastní politiku a trvali na svém jednostranném rozhodnutí. [[Washington]], který podpořily pouze [[Londýn]] a [[Canberra]], se ujal vedení užší koalice. Díky vojenské a technologické převaze a přímému postupu bylo dosaženo cíle velice rychle. Přípravná letecká operace užívala velice silné bomby. Po zničení slabé protivzdušné obrany přelétávala neustále letadla bez lidské posádky. Bylo to právě letectvo, které využilo kompletní systém nově vyprojektovaných zbraní. Američané prováděli na irácké síly nepřetržitý, denní a noční útok. 1. května 2003 mohl americký prezident G. W. Bush oznámit, že mise skončila. Počet členů koalice sestavené pro válku dosáhl počtu ke třiceti zemím, i když účast některých z nich byla jen symbolická. Vyhledávaným cílem byly také komunikační sítě, doprava, vodovodní zařízení, elektrické rozvody aj., které sloužily i civilistům. Během války padlo ke 13 000 Iráčanů a mezi nimi bylo kolem 4 000 civilistů, další mrtví však denně přibývají. Protože se dodatečně neprokázalo, že válka nenaplnila důvody, pro které byla zahájena, tj. obvinění Iráku z vlastnictví chemických zbraní a z kontaktů s organizací [[al-Káida]], šlo o válku nelegitimní.

▲Se skončením vojenské mise však neskončily místní problémy: došlo sice ke svržení [[Saddám Husajn|Saddáma Husajna]], ale na povrch vypluly rozdíly uvnitř místní vládnoucí síly. Nová, Američany nastolená vláda, nedokázala komunikovat s iráckým obyvatelstvem. Několik místních vojenských frakcí se spojilo v ozbrojeném odporu proti [[Spojené státy americké|Spojeným státům.]] Invaze do [[Irák|Iráku]] a od roku 2011 válka v [[Sýrie|Sýrii]] vytvořily prostředí, v němž se může dál šířit [[Islámský stát|"Islámský stát"]], který není ani prvním ani posledním projevem islamistického teroru. K němu začalo docházet již střetem islámu s koloniálními mocnostmi a po dosažení nezávislosti jednotlivých zemí také střetem s novými představiteli mladých afrických a arabských států.

▲=== Operace Písečná bouře (2011)[editovat | editovat zdroj] ===

▲Operace Písečná bouře /Odyssea Dawn/ je vojenská intervence, kterou vojska [[Aliance]] zahájila dne 19. 3. 2011 v [[Libye|Libyi]]. Libyjský představitel [[Muammar Kaddáfí]] byl odstraněn událostmi, které přineslo [[Arabské jaro]], ale poté země upadla do trvalého zmatku. Po nepokojích 19. února 2011 padlo město [[Benghází]] do rukou povstalců. Centrální moc zahájila protiofenzívu. [[Francie]] v čele s prezidentem, kterým byl [[Nicolas Sarkozy]], s podporou [[Velká Británie (ostrov)|Velké Británie]],  si vynutily 17. března hlasování [[RB OSN]] o rezoluci č. 1973. [[Rusko]], [[Čína]] a [[Německo]] se hlasování zdržely. Ve jménu závazku ochrany libyjských civilistů text stanovil bezletovou zónu a vyhlásil zákaz bombardování. Současně byl vyloučen pozemní zásah. 19. března ovlivnily události zásah provedený francouzskými letouny. Tento nálet byl jen předehrou pro intenzivní údery vedené pod  názvem operace Písečná bouře. Tato operace, která byla prováděna nejen z oblohy, ale i z moře se zúčastnilo 19 zemí podporovaných leteckou armádou s americkými bombardéry a bombardéry kanadskými se státními znaky [[Dánsko|Dánska]], [[Španělsko|Španělska]], [[Belgie]], [[Katar|Kataru]] a Spojených arabských emirátů. Vedení operace, která proběhla nad územím jiného státu se zřetelnou převahou vojenských sil na straně útočníka,  připadlo [[NATO]] a manévry řídily [[Spojené státy americké|Spojené státy]], v jejichž čele stál prezident [[Barack Obama]].  Na straně útočník došlo k minimálním ztrátám na lidských životech. 20. října byl Muammar Kaddáfí zavražděn místními povstalci. Rozdělená libyjská společnost neunikla nadvládě násilí a občanská válka v Libyi trvá dodnes. Sesazení tyrana nezaručuje přechod k demokracii.