FANYMAR
Pracovní text editovat
Čínské investice v Africe editovat
Čínské investice v Africe představují převod dlouhodobého kapitálu za účelem financování čínských podnikatelských aktivit v Africe[1] od padesátých let 20. století, kdy začala historie novodobých čínsko-afrických diplomatických vztahů. Poskytování pomoci i ekonomických investic zakládá čínská vláda na principu rovnosti a vzájemné ekonomické výhodnosti a při tom respektuje suverenitu a nezávislost cizích vlád. Čínské pomoci a investicím nejsou kladeny žádné další politické nebo ekonomické podmínky, jako tomu bývá u pomoci ze Západu, který se snaží klást důraz například na demokracii a lidská práva.[2]
Modernizace Afriky editovat
Od začátku 20. století musela většina zemí Afriky projít přechodem od koloniálního k národnímu státu. Kvůli rozvráceným ekonomikám, odlivu kvalifikovaných pracovníků, svárům mezi různorodými etniky uzavřenými v koloniálních hranicích a dalším problémům se dekolonizované země často propadaly do ozbrojených konfliktů a občanských válek. Koloniální státy nedokázaly po sobě v Africe zanechat v podstatě žádné demokratické struktury, a přesto západní svět kritizuje jejich nedostatek a nedodržováních lidských práv v současných nezávislých státech. Devadesátá léta 20. století měla být v Africe z pohledu Západu obdobím demokratizace a humanitární pomoci. Objevilo se přesvědčení, že demokratizace, ekonomický rozvoj a omezení chudoby jsou vzájemně propojeny.[3] Lokální válečné konflikty vedené na území Afriky jsou mimo jiné příčinou hladomorů. K jejich zamezení byla v některých zemích zaváděna opatření /např. v Nigeru to byl program pěstování rýže, která může být po sklizni uložena a distribuována ve špatných letech, který byl financován Čínou/. Důsledkem dlouhotrvajících válečných konfliktů je také nucená migrace, která silně oslabuje zemědělskou základnu mnoha regionů. V některých oblastech vznikly permanentní uprchlické tábory obrovských rozměrů, což má negativní vliv na obnovu ekonomiky těchto zemí. Mnoho ekonomik stále zápasí s inflací, zemědělská produkce je o hodně nižší, než by mohla být a chudoba je úzce propojena s nedostatkem potravin. Další rozvoj je však stále brzděn obrovskými zahraničními dluhy, se kterými se potýká většina afrických vlád. Problém dluhů má své kořeny v období krátce po získání nezávislosti a má ničivé účinky na ekonomiky zemí celé Afriky. Jejich dluh vůči západním vládám a bankám, Světové bance a Mezinárodnímu měnovému fondu se blíží k deseti miliardám dolarů.[4]
Stav světového hospodářství nelze označit jako krizi, ale jako situaci zrychlující se koncentrace světového bohatství v rukou relativně velmi malé části obyvatelstva, která se projevuje vysokou centralizací finančního kapitálu a neúměrně vysokou spotřebou na straně jedné, ale na opačném pólu rostoucí chudobou, krizemi zadluženosti a pokračujícím zbídačováním stále širších vrstev světové populace. Situace nejchudších zemí se stále zhoršuje.[5] Globalizace vede k přerozdělování bohatství od chudých k bohatým. Nízká technologická úroveň neumožňuje těmto zemím úspěšně se uplatňovat v mezinárodním obchodu, dochází proto k drancování přírodních i lidských zdrojů. Zvláštní postavení v rozvojových zemích mají Čína a Indie, které mají obrovský přírodní, lidský i ekonomický potenciál. U Číny byly změny odstartovány již před 25 lety.[6] V roce 2007 pořádala společnost Technology, Entertainment, Design v tanzanijské Arushe konferenci, na které vystoupili přední afričtí ekonomové. Účastníci konference se shodli na tom, že Afrika nevyžaduje charitu v podobě, kterou poskytuje Západ, např. v podobě adoptování afrických dětí nebo pořádání sbírek použitých plyšových hraček, ale naopak potřebuje omezení či zastavení charity a současné rozvinutí obchodních styků, budování infrastruktury, spuštění investic a nastartování vlastních ekonomik.[7]
Otevírání čínské ekonomiky editovat
Jednou z hospodářsky nejúspěšnějších zemí na začátku 21. století se stala Čína.[8] Využívání různých forem hospodářské spolupráce se zahraničím, zejména formou přímých investic v podobě zakládání společných podniků s čínským a zahraničním kapitálem, sdružených podniků v hospodářské spolupráci se zahraničím a podniků s výlučně zahraničním kapitálem se stalo jedním z opěrných bodů hospodářské reformy a politiky modernizace zemědělství, průmyslu, národní obrany a vědy a techniky.[9]
Zahraniční investice směřující do čínské ekonomiky editovat
Při zabezpečování cílových záměrů hospodářské politiky Číny zkoncipovaných koncem sedmdesátých let 20. století byla důležitá role přisuzována přímým zahraničním investicím. Zprvu narůstal tento zájem především v očekávání, že přímé zahraniční investice dopomohou k posílení energetické základny čínské ekonomiky, zejména pak k urychlenému nalezení a exploataci jejich ropných zdrojů.[10]
Čínské zahraniční investice směřujících do dalších zemí světa editovat
Postupně sílilo mezi čínskými ekonomy i politiky též povědomí toho, že přímé investice směřující jak do čínské ekonomiky, tak i odtud do dalších zemí světa, náleží k důležitým nástrojům integrování Číny do světové ekonomiky.[11]
Čínské zahraniční investice směřující do Afriky editovat
První, kdo se rozhodl jiným způsobem než dobročinnou charitativní činností vypořádat s válkami, hladomorem a nákazami, které způsobují africké vymíráním, je Čína. Tato země začala v Africe investovat miliardy dolarů, staví tam silnice, přehrady, za nimiž bude následovat rozvoj zemědělství, zpracovatelského průmyslu a tím i růst spotřeby. Čína nejedná z lidumilných pohnutek. Hledá odbytiště pro svou výrobu a prostor pro vlastní expanzi. Případní kritici by se měli seznámit s tím, jakým způsobem jednali kdysi evropští kolonizátoři a jaké důsledky přináší jejich dědictví, rozvinuté v politicky kodifikované podobě do situace globální nerovnosti, jejíž míra nemá obdoby v dějinách lidstva.[12]
Závěr editovat
Afrika není chudá. Základní příčinou mnoha politických a sociálních krizí moderní Afriky je ekonomika, a to ať z důvodu nedostatku zdrojů, nebo – a to častěji – z důvodu nevyvážené distribuce těchto zdrojů a přístupu k nim. Západní vlády musí přestat nutit africké vlády k privatizaci svých ekonomik a otevírání svých trhů neférové konkurenci. Aby mohly africké vlády profitovat ze zahraničních investic, musí jim být dovoleno, aby mohly tyto investice a korporace, které obvykle investice přinášejí, právní cestou regulovat. Pokud chtějí vlády zamezit daňovým únikům, musí přestat s vytáčkami a vzchopit se k akci proti daňovým rájům. Žádná rozvinutá země nesmí tolerovat firmy s dceřinými společnostmi v těchto daňových rájích. [13] [14]
Reference editovat
- ↑ SESTAVIL A USPOŘÁDAL PROF. ŽÁK, Milan. Velká ekonomická encykklopedie. 2. vyd. Praha: Linde,a.s., 2002. 885 s. ISBN 80-72-01-381-5. S. 346.
- ↑ ČESKÁ, Tereza. Čínský drak v Africe:neokolonialismus, nebo chytré investice?. Rozvojovka 1/2017 [online]. www.rozvojovka.cz, 10.7.2017 [cit. 11.10.2017]. Dostupné online.
- ↑ REID, Richard j. Dějiny moderní Afriky /od roku 1800 po současnost/. 1. vyd. Praha: Grada Publishing,a.s., 2011. 336 s. ISBN 978-80-247-3079-0. S. 231,294,297.
- ↑ Reid, str.301,302,303
- ↑ HRUBEC A KOL., Marek. Sociální kritika v éře globalizace /Odstraňování sociálně ekonomických nerovností a konfliktů/. 1. vyd. Praha: Nakladatelství FILOSOFIA, 2008. 482 s. ISBN 978-80-7007-286-8. S. 38.
- ↑ KUNEŠOVÁ, Hana; CIBULKOVÁ A KOL., Eva. Světová ekonomika, nové jevy a perspektivy. 2. vyd. Praha: Nakladatelství C.H.Beck, 2006. 319 s. ISBN 80-7179-455-4. S. 300.
- ↑ Hrubec a kol.,str.16
- ↑ ŽÍDEK, Libor. Dějiny světového hospodářství. 2. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk,s.r.o., 2009. 397 s. ISBN 978-80-7380-184-7. S. 299,319.
- ↑ TOMÁŠEK, Michal. Právo zahraničních investic v Číně. 1. vyd. Praha: Academia, nakladatelství Československé akademie věd, 1990. 130 s. ISBN 80-200-0269-3. S. 118.
- ↑ SEREGHYOVÁ, Jana. Vybrané institucionální a strukturální aspekty otevírání čínské ekonomiky. 1. vyd. Praha: PROFESSIONAL PUBLISHING, 2003. 72 s. ISBN 80-86419-44-4. S. 11.
- ↑ Sereghyová, str. 11
- ↑ Hrubeš a kol., str. 17
- ↑ DEARDEN, Nick. Afrika není chudá, to my ji okrádáme o bohatství. a2larm.cz [online]. A2,o.p.s., 1.6.2017 [cit. 29.10.2017]. Dostupné online.
- ↑ DEARDEN, Nick. Africa is not poor, we are stealing its wealth. al Jazeera Media Network [online]. 24.5.2017 [cit. 29.10.2017]. Dostupné online.
Literatura editovat
KRPEC Oldřich, HODULÁK Vladan. Evropa ve světové ekonomice /Historická perspektiva/. 1.vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2012. 414 s. ISBN-978-80-210-6146-0Pracovat na WI-Ki je náročná činnost. Zdá se mě, že čím dál náročnější.