Běh na 100 metrů: Porovnání verzí

'''Běh na 100 metrů''' je [[Lehká atletika|lehkoatletický]] [[sprint]], který se běží maximálním úsilím od startu do cíle. Vítěz této disciplíny na vrcholných světových soutěžích, příp. světový rekordman je považován za nejrychlejšího muže a ženu světa. Oficiálně změřená maximální rychlost při sprintu je '''44,72 km/h'''<ref>http://www.sportsscientists.com/2009/08/analysis-of-bolts-958-wr.html</ref> u mužů ([[Usain Bolt]], [[2009]]) a '''39,56 km/h''' u žen ([[Florence Griffith-Joynerová|Florence Griffith Joynerová]], [[1988]]). Hranicí světové extratřídy je tradičně bariéra 10&nbsp;sekund u mužů a 11&nbsp;sekund u žen. Pod 10&nbsp;sekund už dokázalo běžet přes 80 sprinterů (k září roku [[2011]]), donedávna všichni vesměs černé barvy pleti.<ref>http://www.iaaf.org</ref> Nejrychlejším bílým sprinterem je [[Francie|Francouz]] [[Christophe Lemaitre]], který v roce 2011 dosáhl výkonu již 9,92 s. Před ním to byl [[Itálie|Ital]] [[Pietro Mennea]], který zaběhl tuto trať za 10,01 s v roce [[1979]]. Po něm se to povedlo už jen [[Polsko|Poláku]] [[Marian Woronin|Marianu Woroninovi]], který využil max. podpory větru 2m/s a zaběhl v roce [[1984]] neoficiálně rovných 10,00 s. Obecný předpoklad je, že černí sprinteři mají víc rychlých svalových vláken v motorickém svalstvu, proto dokážou běhat rychleji. Schopnost zaběhnout stometrový sprint v čase pod 10 sekund je pojem [[Hranice deseti sekund]].

 

 

Běžecká trať na 100 m se běhá v oddělených drahách širokých 122 – 125 cm. Trať je umístěna na jedné ze dvou rovinek na atletickém stadionu. Závodník musí startovat z nízkého startu a ze startovních bloků. Světový rekord může být uznán, pokud rychlost větru vanoucího do zad běžce je maximálně 2&nbsp;m/s.