Zvuková karta: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Přidání šablony Commonscat dle ŽOPP z 28. 7. 2016; kosmetické úpravy |
|||
Řádek 5:
Typická zvuková karta obsahuje zvukový [[čip]], který provádí digitálně-analogový převod nahraného nebo vygenerovaného digitálního záznamu. Tento signál je přiveden na výstup zvukové karty (většinou 3,5mm jack-sluchátkový).
Zvuková karta také má „line in“ konektor, do kterého je možné připojit kazetový přehrávač nebo podobný zdroj zvukového signálu. Zvuková karta tento signál digitalizuje a uloží (pomocí příslušného počítačového programu) na úložiště dat. Digitalizace se provádí pomocí vzorkování. V každém časovém intervalu se zjistí a zaznamená aktuální stav signálu neboli vzorek. Čím kratší je interval mezi vzorkováním, tím vyšší je vzorkovací frekvence, tím více vzorků bude pořízeno a tím bude výsledný záznam kvalitnější.
Druhý faktor, který určuje kvalitu digitálního signálu, je počet použitých úrovní v každém ze vzorků.
Nejčastěji používané vzorkovací frekvence: 11025 [[Hertz|Hz]] (telefonní kvalita), 22050 Hz (rádio kvalita), 44100 Hz (CD kvalita), 48000 Hz, 96000 Hz. Počet [[bit]]ů na jeden vzorek je většinou 8, 16 nebo 24.
Řádek 16:
== Historie ==
V době, kdy vznikaly první osobní počítače, nikoho ani nenapadlo nějak je spojovat se zvukem nebo hudbou. Tyto počítače primárně sloužily k zrychlení a ulehčení práce člověka a ne k zábavě. Mnozí se na počítač dívali pouze jako na "počítací stroj".
První pokusy o zvukový výstup z počítače byly realizovány většinou pomocí telefonního sluchátka nebo podobného zařízení s příslušným jednoduchým obvodem. Příkladem je počítač [[Sinclair ZX Spectrum]] nebo tzv. [[PC speaker]] [[PC kompatibilní|PC-kompatibilních]] počítačů.
Řádek 76:
Obecně, zvukové karty pro běžné uživatele obsahují některá omezení a komplikace, která mohou být nepřijatelná pro zvukové profesionály. Jeden z moderních zvukových účelů je zprostředkovávat AD/DA převodník [[A/D převodník|z analogového do digitálního signálu]]. Nicméně, v profesionálních užitích jsou zde potřeby pro vylepšené nahrávání a konverzi zvuku.
Jedna z omezení konzumních zvukových karet je poměrně velká vzorkovací odezva; to je čas, který je potřeba, aby AD převodník dokončil konverzi zvukového vzorku a přesunul jej do hlavní paměti v počítači.
Uživatelské zvukové karty jsou taktéž limitovány v ''efektivnosti'' vzorkovací frekvence a bitové hloubky, kterou dokáží zvládnout a mají menší množství méně přizpůsobivých vstupních kanálů: profesionální nahrávání ve studiu typicky požaduje více než dva kanály, které běžné uživatelské karty poskytují a více dostupných konektorů, na rozdíl od náhodných druhů vnitřních a někdy i vnějších konektorů, která jsou u běžných uživatelských zvukových karet.
== Neobvyklé využití zvukové karty ==
Běžný [[počítač]] se zvukovou kartou a vhodným [[software]] lze použít jako [[digitální osciloskop]] a [[Fourierova transformace|spektrální]] analyzátor. Vstupní signály se přivádí přes mikrofonní nebo linkový vstup. Je-li karta stereofonní, jsou k dispozici pro měření současně dva kanály. Z principu zvukové karty plyne omezení, kterým je vstupní kmitočtový rozsah cca 20 Hz až 20 kHz. Pro základní nízkofrekvenční měření nebo pro výukové demonstrační účely však vyhoví.
== Související články ==
* [[Zvukový čip]]
Řádek 91:
== Externí odkazy ==
* {{Commonscat}}
* [http://www.soundblaster.com Sound Blaster] v angličtině
| |||