Velké schizma: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m image |
m Přidání šablony Commonscat dle ŽOPP z 28. 7. 2016; kosmetické úpravy |
||
Řádek 2:
[[Soubor:Great Schism 1054 with former borders.png|náhled|Velké schizma roku 1054 s tehdejšími hranicemi]]
[[Soubor:ChristianityBranches cs.svg|thumb|Toto schéma zachycuje mj. Velké schizma a rozdělení Rané církve na Katolickou a Pravoslavnou větev a následný další vývoj]]
'''Velké schizma''' označuje [[rozkol]] v Rané neboli [[Prvotní církev|Prvotní církvi]], který vyústil v rozdělení církve na dvě větve; dnešní tzv. Západní (tj. [[Katolická církev|Katolickou]]) a na ní navazující církevní směry vč. protestantských a tzv. Východní (tj. [[Pravoslaví|Pravoslavnou]] čili ortodoxní). Obvykle se schizma datuje od roku [[1054]], kdy [[kardinál]] [[Humbert de Silva Candida]] [[exkomunikace|exkomunikoval]] [[Konstantinopolský patriarchát|konstantinopolského patriarchu]] [[Michael Kerullarios|Michaela Kerullaria]] a všechny, kteří s ním stejně smýšlejí (tedy prakticky celou Východní církev), který v reakci na to exkomunikoval konkrétní původce klatby, papežské legáty, ale nikoliv už tehdejšího [[papež]]e [[Svatý|sv.]] [[Lev IX.|Lva IX.]], který je poslal. Na celé schizma existují dva různé pohledy ze schizmatu oddělených církví resp. skupin.
== Pohled západní církve ==
Řádek 20:
Formální schizma se stalo skutečným, když [[Křížové výpravy|křižáci]] na [[Čtvrtá křížová výprava|čtvrté křížové výpravě]] dobyli Konstantinopol ([[1204]]), rozbili jednotu říše a založili zde [[latinské císařství]]. Nenáviděný okupační režim vedl k prohloubení rozkolu mezi Východem a Západem. Tomu přispěl i fakt, že papež [[Inocenc III.]] ([[1198]]–[[1216]]) nebyl ochoten odsoudit toto západní dobrodružství dostatečně účinně. Naopak jmenoval Benátčana Thomase Morosiniho konstantinopolským patriarchou.
=== Přetrvávající neshody východních a západních křesťanů ===
Velké napětí mezi katolíky a pravoslavnými panuje na [[Balkán]]ě, což je způsobeno zejména [[nacionalismus|nacionálními]] vášněmi mezi převážně katolickými [[Chorvatsko|Chorvaty]] a převážně pravoslavnými [[Srbsko|Srby]].
Řádek 27:
Stálým zvláštním ohniskem sporů jsou východní katolické církve, které sdílejí se svými pravoslavnými protějšky bohoslužebný [[ritus]] a jsou zpravidla bývalými částmi pravoslavné církve. Nejzřetelnější je tento problém v zemích bývalého [[východní blok|východního bloku]], kde je zvýrazněn majetkovými spory, které mají původ v násilném připojení několika [[řeckokatolická církev|řeckokatolických církví]] k pravoslavné církvi ve 40. a 50. letech 20. století.
=== Pokusy o smíření z katolického (západního) pohledu
V průběhu [[2. tisíciletí]] docházelo k více pokusům o znovusjednocení církve ([[Druhý lyonský koncil|2. lyonský koncil]], [[Basilejský koncil|koncil v Basileji, Ferraře a Florencii]]), avšak až na východní [[katolická církev|katolické církve]] nedošlo k posunu v nastolení církevního společenství.
Řádek 67:
Nejdříve všichni přítomní mlčeli, překvapeni tím, co se stalo. Mezitím přisluhující přinesli bulu a podali ji patriarchovi. Ten ji nejprve nechtěl přijmout, ale pak z obavy, aby nebyla publikována bez něho, převzal ji a nařídil, aby ji přeložili do řečtiny. Je v dějinách málo tak ubohých dokumentů, jako je tento. Bula obsahuje mj. toto:
''„Svatá římská první apoštolská katedra, které jako hlavě náleží péče o všechny církve, rozhodla se … poslat nás do tohoto císařského města … Město (toto) je křesťanské a pravoslavné. Avšak Michal Kerularios, kterého neprávem nazývají patriarchou, a stoupenci jeho hlupáctví, naopak. Mezi nimi je zasévaný každodenně veliký plevel herezí.“'' Dále vyvracejí legáti jeho údajné bludy způsobem, který připomíná nadávky z ulice:
* ''„Podobně jako simoniáni prodávají dar Boží“'' (simonie, čili svatokupectví, kvetla právě v západní církvi, jak legáti dobře věděli).
* ''„Podobně jako baleziáni vyklešťují přicházející a přesto z nich činí nejen kněze ale i biskupy“'' (kastrace je kánony přísně zakázána; nicméně se pěstovala právě v Římě, na východě to bylo nemyslitelné).
* „''Podobně jako ariáni znovu křtí ty, kdo byli pokřtěni ve jménu svaté Trojice, zejména latiníky“'' (to nebyla v té době pravda)…
* ''„Podobně jako mikulášenci dovolují služebníkům oltáře se ženit“'' (nepřesné, protože ženatý muž se mohl stát knězem, ale vysvěcený kněz se nemohl oženit, tak je to v souladu s kánony a tak je v pravoslaví dodnes; naopak zakazovat ženatým mužům, aby se stávali kněžími, jak to začalo už tenkrát na Západě /jedna z věcí, kterou Východ kritizoval/, bylo už dříve kánony církevních sněmů odsouzeno) a
* řada dalších nepravd, zkomolenin i vyslovených hloupostí apod.
* ''„…Proto my legáti nestrpíme nespravedlivost a způsoby dopouštěné proti první apoštolské katedře, mocí svaté a nerozdílné Trojice a apoštolské katedry, všech svatých Otců, kteří byli na sedmi všeobecných sněmech, vyhlašujeme anathemu'' (exkomunikaci, klatbu) ''na Michala a jeho společníky, kteří přebývají ve výše vzpomenutých bludech a pohoršeních, nechť jim je anathema se simoniány, balesiány… (atd.) a se všemi heretiky spolu s ďáblem a anděly jeho. Amen, amen, amen.“'' (Migne, Patrologia latina, t. 143, col. 1002-1004; Runciman, Schisma).
=== Přetrvávající neshody ===
Řádek 94:
A stvrzením rozkolu byla řada pokusů o církevní Unii pravoslavných s Římem, které jsou všechny vnímány na Východě jako pokus duchovní znásilnění a porobení pravoslavných.
=== Pokusy o smíření z pravoslavného (východního) pohledu
== Odkazy ==
Řádek 109:
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
* [http://www.orthodoxia.cz/unie.htm Unionismus „stále krvácející rána na těle Pravoslaví“]
| |||