Svobodné území Terst: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
+wikilink |
m Přidání šablony Commonscat dle ŽOPP z 28. 7. 2016; kosmetické úpravy |
||
Řádek 11:
| po 2 = Jugoslávie
| po 2 vlajka = Flag of SFR Yugoslavia.svg
| šířka 1. sloupce
| vlajka = Free Territory Trieste Flag.svg
| vlajka velikost = 110px
| článek o vlajce =
| znak = Free_Territory_of_Trieste_coat_of_arms.svg
| znak velikost = 90px
| článek o znaku =
| mapa = Litorale_3.png
| mapa velikost
| mapa poznámka = Svobodné území Terst s vyznačením zón vojenské správy
| hlavní město = [[Terst]]
| rozloha = 738
| rozloha poznámka
| nejvyšší bod = Monte Cocusso/Kokos
| nejvyšší bod poznámka = (668 m)
| nejdelší řeka =
| nejdelší řeka poznámka =
| počet obyvatel = 375 000
| počet obyvatel poznámka = (1947)
Řádek 35:
| měna = terstská lira<br /> AMC, [[italská lira]] (v zóně A),<br /> [[jugoslávský dinár]] (v zóně B)
| státní zřízení = [[protektorát]]
| mateřská země =
| vznik = [[15. září]] [[1947]]
| zánik = [[26. říjen]] [[1954]]
Řádek 59:
V lednu 1947 [[Organizace spojených národů|Spojené národy]] přijaly rezoluci, podle jejíhož článku 24 měl být z Terstu a jeho okolí vytvořen svobodný stát. Jeho trvalý status měl být kodifikován podle mezinárodního práva jmenováním mezinárodního guvernéra schváleného čtyřmi vítěznými mocnostmi. V září 1947 byla ratifikována [[Pařížské mírové smlouvy (1947)|Pařížská mírová smlouva]] s Itálií, která zřídila Svobodné území Terst. Území ovšem zůstalo rozděleno na okupační zóny. [[Britská armáda|Britské]] a [[Armáda Spojených států amerických|americké]] [[ozbrojené síly]] spravovaly zónu A, kde se nacházelo i město Terst, o rozloze 222,5 km² s 262 406 obyvateli a Jugoslávská armáda spravovala zónu B, do níž spadala severozápadní [[Istrie (země)|Istrie]], o rozloze 515,5 km² s 71 000 obyvateli. Úředními jazyky byla italština, slovinština a chorvatština.
Terst byl jako přístav na poměrně strategickém místě již od dob slovinského obrozeneckého hnutí v [[19. století]] velkým "snem" Slovinců. Jugoslávská komunistická vláda si navíc byla vědoma jeho strategického významu. Bělehrad byl velmi usilovně podporován Sovětským svazem. V období mezi říjnem [[1947]] a březnem [[1948]] SSSR zamítl kandidaturu 12 nominovaných guvernérů, načež [[Spojené státy americké|Spojené státy]], [[Spojené království]] a [[Francie]] zaslaly 20. března 1948 do [[Moskva|Moskvy]] a Bělehradu nótu, ve které doporučily, aby se území navrátilo pod italskou suverenitu. Žádný guvernér nebyl ve smyslu rezoluce OSN nikdy ustanoven, a území tak nikdy nefungovalo jako skutečný nezávislý stát.
Otázka Terstu byla (spolu s několika dalšími pohraničními spory, které Jugoslávie vedla se svými sousedy) velmi vážným problémem, který vedl k rychlému zhoršení vztahů mezi západními spojenci a jugoslávskou vládou. Zatímco [[Jugoslávští partyzáni|Titovi partyzáni]] získávali za války sympatie [[Spojené království|Británie]] a také vojenskou pomoc, nyní byla situace zcela opačná. Západní blok se děsil obav, že se Terstu zmocní právě Jugoslávie. Ta udržovala ještě stále velmi dobré vztahy se SSSR a tak reálně hrozilo, že by město mohlo být využito jako sovětská vojenská základna. Při vyjednáváních o statusu Terstu byla jugoslávská strana velice neústupná, předložila však celou řadu návrhů. Jedním z nich také bylo začlenění zóny A jako sedmé [[svazová republika|svazové republiky]].
Řádek 112:
==== Zóna B ====
:květen 1945 – září 1947 Dušan Kveder<nowiki>*</nowiki>
:září 1947 – březen 1951 Mirko Lenac
:březen [[1951]] – říjen 1954 Miloš Stamatović<br />
Řádek 131:
=== Zóna B ===
Údaje o obyvatelstvu se značně liší podle zdroje. V první části níže uvedené tabulky jsou údaje z jugoslávského sčítání v r. 1945, v druhé části jsou údaje z odhadu mezinárodní komise, jak uvádí italská Wikipedie.
{| class="wikitable"
! ||colspan="2" align="center"|Jugoslávské sčítání (1945)|| colspan="2" align="center"| Italská Wikipedie
Řádek 145:
| Celkem ||align="right"|67 461 ||align="center"|100 %|| align="center"|68 000 || align="center"|100 %
|}
V tabulce nejsou zahrnuti příslušníci Jugoslávské armády, kterých bylo 5 000.<br />Současné italské zdroje prý uvádějí, že Italů bylo v této zóně mezi 36 až 55 tisíci a slovanského obyvatelstva mezi 12 až 17 tisíci.
== Administrativní členění ==
Území se členilo na 18 obcí (komunit)
Řádek 183:
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
* {{sl}} Peter Štih, [http://www.sistory.si/publikacije/pdf/zgodovina/Stih-Slovenska_zgodovina_od_prazgodovinskih_kultur_do_konca_srednjega_veka.pdf Slovinské dějiny : Od předvěkých kultur do konce středověku].
* {{sl}} Peter Vodopivec, [http://www.sistory.si/publikacije/pdf/zgodovina/Slovenska-zgodovina-1780-2004.pdf Historie Slovinska 1780-2004]
| |||