Emoce: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace |
m Přidání šablony commonscat dle ŽOPP z 28. 7. 2016; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
'''Emoce''' (z [[latina|lat.]] ''e-motio'', pohnutí) jsou psychicky a [[Sociální konstruktivismus|sociálně konstruované]] procesy, zahrnující subjektivní zážitky libosti a nelibosti, provázené fyziologickými změnami (změna srdečního tepu, změna rychlosti dýchání atd.), motorickými projevy ([[mimika]], [[Gesto|gestikulace]]), změnami pohotovosti a zaměřenosti. Hodnotí skutečnosti, události, situace a výsledky činností podle subjektivního stavu a vztahu k hodnocenému, vedou k zaujetí postoje k dané situaci.
Emoční proces je děj, při němž [[člověk]] reaguje na své [[vnímání]] reality [[chemoreceptor]]y. Obecně platí, že čím „horší“ zkušenost si prožije, tím hůře se bude i cítit - tedy vnímat nějaké změny. Emoční reakce je tedy spouštěč, přičemž se jedná o ustálený a opakovatelný děj. Silná reakce může způsobit bolesti hlavy, trávicí potíže, [[insomnie|insomnii]] aj. dočasné nemoci.
Řádek 6:
Základním předpokladem [[sociologie|sociologického]] pojetí emocí ''(v angl. emotions, sentiment, feelings)'' je jejich [[Sociální konstruktivismus|sociální konstruovanost]]. Emoce nejsou prožívány v mysli jedince samovolně, samy o sobě. Sociologická koncepce emocí je neredukuje pouze na následky fyziologických a psychologických procesů či stavů. Emocím se lidé coby aktivní [[aktér|aktéři]] [[sociální prostor|sociálního prostoru]] učí během [[socializace]] reflektovat, pojmenovávat a [[konceptualizace|konceptualizovat]] „to, co cítí“ a prožívají. Na základě toho je možné identifikovat a pojmenovat psychologický stav, tak aby byl pochopitelný jak pro člověka samotného tak v komunikaci s okolím. Jedinci zároveň internalizují určité kulturní [[sociální norma|normy]] a návody, které sdělují, které emoce jsou vhodné v určitých typizovaných situacích. Například, kdy je vhodné cítit radost a kdy smutek.<ref>HOCHSCHILD, Arlie Russell. 1975. The Sociology of Feeling and Emotion. Another Voice. 280–307</ref>
Tento přístup ke zkoumání lidských emocí je inspirován [[symbolický interakcionismus|symbolickým interakcionismem]]. Konkrétně myšlenkou, že pro to, jak aktér či aktéři danou situaci interpretují, záleží na (prvotní) [[definice situace|definici situace]].<ref>BLUMER, Herbert. 1969. Symbolic Interactionism. Englewood Cliffs, N.J.: Prentice-Hall.</ref> Pokud je tedy nějaká emoce či [[psychický stav]] chápán jako [[strach]] či [[stud]], bez ohledu na to zda je fyziologicky stimulován, je pro [[aktér]]y dané situace [[stud]]em či [[strach]]em a aktéři podle toho jednají. Jako příklad lze uvést situaci, kdy cítíme, že něco není v pořádku, porušuje se [sociální norma], ale do té doby než pozorovatel jednání neřekne: „Měl by ses stydět.“, nemusí [[aktér|aktéři]] situace [[stud]] pociťovat a ten se dostaví až [[ex post]]. Popřípadě, když cítíme nepříjemný pocit ohledně potenciálně nepředvídatelné a náročné budoucí události, dokud nám není v [[komunikace|komunikaci]] sděleno: „Státnic se bát nemusíš, je to pěkné povídání s kolegy.“, teprve poté je pocit identifikován jako [[strach]].
Význam, v tomto případě tedy pojmenování a identifikace emoce, ovšem není nic statického, ale je neustálým procesem, podobně jako proces [[definice situace]].<ref> BLUMER, Herbert. Sociological Implications of the Thought of George Herbert Mead. American Journal of Sociology. 1966. 71 (5). p:535-537</ref> Tento proces také není definitivní, například reflexe vlastního strachu může vézt k tomu, že je [[strach]] mizí, protože se jeví subjektu jako iracionální.
Řádek 12:
=== Emoce, sociální kontrola a společenský řád ===
Pro řadu autorů a autorek představují emoce ať přímo nebo nepřímo zásadní způsob a prostředek dosahování [[sociální kontrola|sociální kontroly]] a [[sociální řád|sociálního řádu]].<ref>SHOTT, Susan. 1979. Emotion and Social Life : A Symbolic Interactionist Analysis. The Americal Journal of Sociology. 84 (6): p: 1317–1318</ref> Z klasických autorů [[Émile Durkheim]] zastával názor, že určité emoce ([[úcta]], pocit povinnosti či závazku) vytvářejí stabilnější sociální pouta, která v zásadě umožňují fungování [[společnost]]i jako koherentního celku.<ref name="FISHER" /> Pro Randalla Collinse představují emoce a sdílení nálad mezi aktéry komunikace jeden ze základů [[interakční rituál|interakčního rituálu]], který chápe jako komplexní jednotku vysvětlující a popisující fungování společnosti.<ref>BAEHR, Peter. REVIEW FORUM THE SOCIOLOGY OF ALMOST EVERYTHING. FOUR QUESTIONS TO RANDAL COLLINS ABOUT INtERACTION RITUAL CHAINS. 2005. Canadian Journal of Sociology Online. January-February 2005.</ref>
Susan Shott emoce rozděluje na rolové (role-taking feelings) a nerolové – [[radost]], [[smutek]], [[Hněv|vztek]] (non-role taking feelings).
Přičemž z hlediska konstitutivního pro společenské vazby mají význam emoce rolové. Ty také dále dělí na reflexivní ([[vina]], [[stud]], [[pýcha]], [[hrdost]], [[ješitnost]]) a [[empatie|empatické]], které vznikají tím, že se vcítíme do situace druhého. Rolové emoce mají zásadní [[morálka|morální]] a [[sociální norma|normativní]] význam, který nejen, že zavazuje jedince k určitému jednání, ale zároveň slouží jako [[sankce]] pro jednání, které není v souladu s tím považovaným za správné. Přestože se emoce vytvářejí v přímé či nepřímé interakci s dalšími aktéry, v konečném důsledku je to samotný [[aktér]], který reflektuje emoci a provádí tak sebe-kontrolu.<ref> SHOTT, Susan. 1979. Emotion and Social Life : A Symbolic Interactionist Analysis. The Americal Journal of Sociology. 84 (6): p: 1324-26 </ref> Emoce tedy mohou být jedním ze způsobů výkonu „neviditelné“ moci, jak ji popisuje [[Michel Foucault|Foucault]], když využívá [[Benthem|Benthamův]] popis [[Panoptikon]]u.<ref>FOUCAULT, Michel. Dohlížet a trestat: kniha o zrodu vězení. Praha: Dauphin, 2000, 427 s. ISBN 80-86019-96-9. s. 275–314 </ref> Jedinec sleduje sám sebe, jelikož si je vědom neustálé přítomnosti kulturní či [[sociální norma|sociální normy]] a případně publika, které by hodnotilo jeho výkon při podřízení se nebo vzdorování [[sociální norma|normě]].
Z hlediska pozitivní [[sociální kontrola|sociální kontroly]], tedy [[motivace]] k určitému činu, jsou významné [[empatie|empatické]] rolové emoce, které často motivují [[altruismus|altruistické]] chování.<ref> SHOTT, Susan. 1979. Emotion and Social Life : A Symbolic Interactionist Analysis. The Americal Journal of Sociology. 84 (6): p: 1328-29 </ref>
=== Management emocí a kulturní kontext ===
Řádek 27:
Pocit [[stud]]u nebo [[hanba|hanby]] přispívá kromě stabilizace struktur [[sociální skupina|sociálních skupin]] a sítí také k reprodukci [[sociální nerovnost|sociálních nerovností]]. Konkrétně tím, že příslušníci [[sociální vrstva|sociální vrstvy]] či [[sociální třída|třídy]] často diferencují sami sebe jako individuum i jako člena určité [[referenční skupina|referenční skupiny]] právě na základě těchto emocí. Vytvářejí [[morální hranice]] vůči členům jiných [[sociální skupina|skupin]], [[sociální vrstva|vrstev]] či [[sociální třída|tříd]]. Emoce tedy nejsou pouze prožívané stavy [[mysl]]i, ale slouží i k [[evaluace|evaluaci]] či hodnocení sebe sama či jiných [[aktér]]ů v síti vztahů mezi dalšími [[aktér]]y. V této souvislosti často [[aktér|aktéři]] považují [[sociální norma|normu]] platící pro jejich sociální či [[kultura|kulturní]] okruh za univerzálně platnou, nebo za mající [[legimita|legitimitu]] být univerzálně platnou, pro všechny [[sociální skupina|sociální skupiny]]. Hodnocení jiného [[aktér]]a nebo jeho jednání probíhá i na základě něčeho, co bychom mohli nazvat ''emoční habitus''. [[Feeling rules]] jsou součástí nejen normativního kódu určité [[kultura|kultury]], ale jsou i diferencované pro různé [[sociální skupina|sociální skupiny]].<ref>SAYER, A. 2005. Class, Moral Worth and Recognition. Sociology 39 (5): p:947-953. </ref>
Ve [[moderní společnost|společnostech moderních]] a [[pozdně moderní společnost|pozdně moderních]] se ukazuje jako stále významnější schopnost manipulovat s emocemi vlastními nebo s emocemi ostatních lidí. Pro jednotlivce je tato schopnost potenciální příležitostí pro [[sociální mobilita|sociální mobilitu]] ve smyslu kumulace [[úcta|úcty]], [[moc]]i či [[peníze|peněz]]. V souvislosti s „řízeným“ prožíváním emocí lze zmínit [[sport|sportovní události]], [[Populární kultura|popkulturu]] či [[kulturní průmysl]]. V této souvislosti někteří autoři poukazují na něco, co bychom mohli nazvat citovou vyprahlostí, kdy jsou lidské schopnosti konstruovat city a [[komunikace|komunikovat]] o nich omezeny a ohrožovány především [[blazeovanost|blazeovaným]] postojem, přemírou banálních podnětů a jistým [[nihilismus|nihilismem]].<ref>PETRUSEK, Miloslav. Společnosti pozdní doby. Praha. Slon. 2006. ISBN 80-86429-63-6 s: 257–258</ref>
Na druhou stranu je možné chápat [[fenomén]] tak, že emoce jsou jen prožívány a [[kontextualizace|kontextualizovány]] odlišně než v minulosti. Jak ukazuje [[Zygmunt Bauman]] v soudobé společnosti jsou i lidské vztahy a emoce předmětem [[spotřeba|spotřeby]].<ref>BAUMAN, Zygmunt. Individualizovaná společnost. Praha: Mladá fronta. 2004. 290 s. ISBN 80-204-1195-X s: 185</ref> Pro ilustraci [[kultura|kulturního]] významu emocí lze připomenout dílo [[Norbert Elias|Norberta Eliase]] nazvané ''O procesu civilizace'', kde je popsána psychogeneze [[civilizace]] a jejích členů v tom smyslu, že v rámci své osobnosti se [[aktér|aktéři]] učí zvládání projevů emocí, spontánních projevů a snadnějšímu akceptování [[disciplinace]].<ref>ELIAS, Norbert. O procesu civilizace : sociogenetické a psychogenetické studie. I., Proměny chování světských horních vrstev na Západě. Praha. Argo. 2006. ISBN 80-7203-838-9.</ref>
V konečném důsledku je [[důvěra]] základem pro ekonomické vztahy a i komplexní systém [[finance|finančního]] [[kapitalismus|kapitalismu]] a globální směnu [[kapitál]]u. Jak lze pozorovat na příkladu současné [[dluhová krize|dluhové krize]], je v celé řadě případů ztráta [[důvěra|důvěry]] mnohdy pro [[ekonomický subjekt|ekonomické subjekty]] (v tomto případě [[stát]]y) zničující daleko více než skomírající fundamentální [[ekonomický ukazatel|ekonomické ukazatele]] a výkony reálné [[ekonomika|ekonomiky]]. [[Důvěra]] mnoha aktérů drží v chodu nejen [[trh]]y s [[dluhopis]]y, ale i [[burza|burzy]] s [[Cenný papír|cennými papíry]] a [[finanční produkty|finančními produkty]], a v neposlední řadě systémy [[důchodové pojištění|důchodových pojištění]].<ref> SCHIMANK, UWE. 2011. Against all odds: the „loyalty“ of small investors. Socio-Economic Review. 9. 107–135. </ref><ref>PIXLEY, Jocelyn. 2009. 'The Current Crisis of Capitalism': What Sort of Crisis?. The Economic
and Labour Relations Review. 19(2): 59-68</ref> V některých případech mohou dokonce emotivní a [[racionalita|racionálně]] nepodložené zprávy o [[likvidita|likviditě]] bank spustit hromadné výběry a způsobit tak faktickou neschopnost dostát [[závazek|závazkům]], ač do té doby byla [[banka]] [[solventnost|solventní]]. Emoce tak můžou hrát roli spouštěčů [[Sebenaplňující předpověď|sebenaplňujících se proroctví]]. Emoce jsou tedy vlastně více, než bychom mohli na základě [[racionalismus|racionalismu]] [[ekonomie|ekonomické]] vědy usuzovat, základem pro koherentní a stabilní funkci sociálního i ekonomického systému [[kapitalismus|kapitalistického]] typu.
=== Příklad managementu emocí v zaměstnání ===
Ilustrativním příkladem [[management emocí|managementu emocí]] je způsob, jakým se studenti a studentky [[Lékařství|medicíny]] učí vyrovnávat se a řídit své emoce, které zakoušejí během prvních kontaktů s pacienty v rámci praxe během studia. Zmíněný příklad je specifický pro euroatlantický [[kultura|kulturní okruh]], kde je významnou [[sociální norma|kulturní normou]] ve vztahu lékaře a pacienta emoční neutralita. Profesionální přístup zahrnuje neosobní zájem o specifické problémy pacientů. Tento přístup je neosobní ve smyslu stejného přístupu ke všem pacientům a určitého standardu péče. Na druhou stranu studenti a studentky medicíny mají naučené a [[socializace|socializované]] emoce, které se jim objevují během určitých životních situací. Například pocit [[stud]]u během vyšetřování intimních míst, [[Odpor (psychologie)|odpor]] či [[Hnus|znechucení]] během [[pitva|pitvy]] či jiných operací s [[lidské tělo|lidským tělem]] a jeho částmi. Jejich jednání v roli lékaře často porušuje určité jinak obecně platné [[sociální konvence]]. Během zmíněné [[pitva|pitvy]] je to [[úcta]] k mrtvým. Během vyšetření je to fyzický kontakt s cizím člověkem.
Negativní či přehnané emoce jsou podle [[sociální norma|norem]] lékařské profese nežádoucí a studenti a studentky se je tak snaží potlačit. Vyvíjejí proto různé strategie, kterými jsou emoce potlačeny nebo ventilovány. Tyto strategie jsou většinou individuální. Patří mezi ně například odosobnění pacienta – člověk je spíše předmět odborného zájmu; mechanizace a rutinizace vyšetření či prohlídky; akcentování pozitivních stránek (z hlediska profesního růstu); užívání humoru; vyhýbání se přímému kontaktu. Z hlediska výkonu povolání může mít přílišný důraz na [[management emocí]] a vnější tlak za následek [[syndrom vyhoření]]. [[Management emocí]] jedince také ovlivňuje, do jaké míry [[sociální skupina]], která vytváří [[sociální tlak|tlak]] na určitý ideál jednání, reflektuje jedincovu snahu a aspiraci na tento ideál.<ref> SMITH, Allen C. III. KLEINMAN, Sherryl. 1989. Managing Emotions in Medical School: Students' Contacts with the Living and the Dead. Social Psychology Quaterly. 52 (1) 56-69. </ref>
== Psychologické pojetí emocí ==
Emoce jsou relativně krátké epizody vzájemně souvisejících koordinovaných změn v několika komponentách (neurofyziologické aktivaci, behaviorálním projevu, subjektivním prožitku, v tendenci k jednání a kognitivních procesech), jako odpovědi na (převážně) vnější události, které mají pro jedince '''význam'''. Emoce jsou celistvou odpovědí jedince na osobně relevantní a motivačně významné události (Frijda, 1986; Levenson, 1999), jsou přechodnou (rozuměj netrvalou a časově relativně ohraničenou) bio-psycho-sociální reakcí na události, které mají vliv na naši celkovou pohodu a které potenciálně vyžadují okamžité jednání. Emoce jsou metaforou pro rychlé, bezprostřední, organizované, ekologické a ekonomické zpracovávání informací, které nám pomáhá okamžitě se rozhodovat a jednat bez dlouhého racionálního zvažování (Tooby, Cosmides, 2008). Emoce se vynořují jako odpověď na okamžité a souběžně probíhající zhodnocení aktuálních situací s ohledem na pozitivní nebo negativní implikace z hlediska zájmů či cílů člověka (e.g. Ortony, Clore, Collins, 1988; Smith, Ellsworth, 1985), mají relativně detekovatelný spouštěč, rychlý nástup a omezenou délku trvání. Emoce signalizují stav, na který je třeba odpovědět, nebo který dále nepotřebuje reakci (Frijda, 1988) - viz Poláčková Šolcová, Trnka (2015).
Emoce jsou [[evoluce|evolučně]] starší než [[rozum]]ové jednání. Emoce se poměrně snadno přenášejí na ostatní ([[panika]], [[pláč]] na pohřbech, neutišitelný [[smích]] apod.)<ref>{{Citace monografie
Řádek 72:
Užší je pak předevšíjm z toho hlediska, že emoce potřebuje více kritérií na to, abychom daný stav mohli označit emocí (např. subjektivní prožitek, fyziologická reakce, projev emoce, tendence k jednání, regulace emoce ad.).
Z jiného hlediska je pocit obecnějším, širším pojmem než emoce: stále něco cítíme, ale to neznamená, že právě prožíváme nějakou emoci. Pocit je neustálý (i když ne nutně reflektovaný a uvědomovaný) - je prostou odpovědí na otázku "Jak se cítíš?". Pocit lze považovat za
=== Vlastnosti emocí ===
Řádek 204:
** [[zvědavost]]
** [[frustrace]] z [[nepochopení]]
* ''morální'' – vystupují ve vztahu k [[morálka|morálce]] společnosti:
** [[stud]]
** [[altruismus]]
Řádek 237:
* BAUMAN, Zygmunt. Individualizovaná společnost. Praha: Mladá fronta. 2004. 290 s. ISBN 80-204-1195-X
* BLUMER, Herbert. Sociological Implications of the Thought of George Herbert Mead. American Journal of Sociology. 1966. 71 (5). 535–544.
* BLUMER, Herbert. 1969. Symbolic Interactionism. Englewood Cliffs, N.J.: Prentice-Hall.
* ELIAS, Norbert. O procesu civilizace : sociogenetické a psychogenetické studie. I., Proměny chování světských horních vrstev na Západě. Praha. Argo. 2006. ISBN 80-7203-838-9.
* FISHER, Gene. CHON, Kyum Koo. 1989. Durkheim and the Social Construction of Emotions. Social Psychology Quarterly. 52 (1): 1-9.
* FOUCAULT, Michel. Dohlížet a trestat: kniha o zrodu vězení. Praha: Dauphin, 2000, 427 s. ISBN 80-86019-96-9.
* GOFFMAN, Erving. Interaction Ritual: Essays in Face-to-face Behavior. New York: Pantheon Books, 1982, 270 s. ISBN 0-394-70631-5.
* HOCHSCHILD, Arlie Russell. 1975. The Sociology of Feeling and Emotion. Another Voice. 280–307
* HOCHSCHILD, Arlie Russell. 1979. Emotion Work, Feeling Rules, and Social Structure. Americal Journal of Sociology. 85 (3): 551–575
* MEAD, George Herbert. 1934. Mind, Self, and Society. Chicago: University of Chicago Press.
* {{Citace monografie
Řádek 255:
| kapitola =
| strany =
}}
* PETRUSEK, Miloslav. Společnosti pozdní doby. Praha. Slon. 2006. ISBN 80-86429-63-6
* POLÁČKOVÁ ŠOLCOVÁ, Iva, TRNKA, Radek. (2015). Příspěvek k teorii afektivních procesů. Československá Psychologie. 59 (4): 298-314
* PIXLEY, Jocelyn. 2009. 'The Current Crisis of Capitalism': What Sort of Crisis?. The Economic and Labour Relations Review. 19(2): 59-68
* SAYER, A. 2005. Class, Moral Worth and Recognition. Sociology 39 (5): 947–963.
Řádek 275:
=== Externí odkazy ===
* {{commonscat}}
* {{Wikislovník|heslo=cit}}
| |||