Jazyk (lingvistika): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
upravit – nesouvislý úvod (jiné jazyky spíš na wikislovník), úroveň nadpisů, odkaz, formát, doplnil bych etymologii dle Rejzka, nemám jej ale u sebe |
strukturace úvodu značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 3:
'''Jazyk''' ({{Vjazyce|en}} {{Cizojazyčně|en|''language''}}, německy ''Sprache'', rusky ''Язык'', francouzsky ''langage'', latinsky ''lingua'') je schopnost naučit se a používat komplexní [[systém]]y [[komunikace]], zvláště pak [[člověk|lidskou]] predispozici pro jazyk, jako takový je však jen specifickým příkladem takového systému.
Odhadovaný počet jazyků na světě kolísá mezi pěti a sedmi tisíci. V mnoha případech je obtížné rozlišit mezi jazykem a [[Nářečí|dialektem]]; přesný odhad je tedy závislý na použitých metodách či stanovených kritériích. Akademikové se shodují, že do konce tohoto století vymizí na padesát až devadesát procent současných živých jazyků. ▼
[[Věda|Vědecký]] obor zabývající se zkoumáním jazyka se nazývá [[lingvistika]] (jazykověda). Otázky týkající se [[filosofie]] jazyka byly pokládány již ve starověkém Řecku, byly zde otázky typu zda mohou slova reprezentovat zkušenost nebo motivovanost obsahu slov, konkrétními památkami jsou například [[Platón|Platónovy]] dialogy Gorgias a Faidros. Ještě časnějším dokladem uvažování o jazyku jsou [[Gramatika|gramatiky]] [[Sanskrt|sanskrtu]], nejranější záznamy o kodifikaci liturgického jazyka a uspořádání znaků do abecedy patří do období 8.st.př.n.l. Zásadním dílem je Pāṇiniho gramatika ze 6.st.př.n.l.▼
==== Jazykověda ====
▲[[Věda|Vědecký]] obor zabývající se zkoumáním jazyka se nazývá [[lingvistika]]
[[Soubor:The International Phonetic Alphabet (revised to 2015).pdf|náhled|
▲Odhadovaný počet jazyků na světě kolísá mezi pěti a sedmi tisíci. V mnoha případech je obtížné rozlišit mezi jazykem a [[Nářečí|dialektem]]; přesný odhad je tedy závislý na použitých metodách či stanovených kritériích.
==== Kodifikace, definice a struktura ====
Přirozené jazyky jsou mluveny, znakovány nebo [[Písmo|psány]], ale všechny jazyky mohou být zaznamenány jako [[Zvuk|audio]] záznam, video nebo taktilní záznam [[Braillovo písmo|braillovým]] písmem. Toto je dáno modální nezávislostí (způsobu předání samotného sdělení). Z perspektivy filosofie může být jazyk definován několika způsoby 1. kognitivní schopnost učit se a požívat komplexní systémy komunikace 2. jako médium k popsání zákonů na základě kterých tyto systémy fungují 3. souhrn výpovědí, které mohou být vypovězeny na základě těchto zákonů.
Všechny jazyky procházejí procesem [[Sémantika|sémiózy]] – přiřazování znaků (slov) k jednotlivým významům. Orální, manuální a taktilní jazyky obsahují [[Fonologie|fonologický]] systém, který je souborem pravidel podle kterých se jednotlivé jazykové [[Znak (lingvistika)|znaky]] (nejmenší jednotky nesoucí význam([[Foném|fonémy]])) řadí do sekvencí, kterými jsou významově větší slovotvorné celky ([[Morfém|morfémy]]) nebo slova ([[Lexém|lexémy]]). [[Syntax|Syntaktický]] systém se potom stará o kombinaci slov do frází a výpovědí.
==== Vlastnosti a funkce ====
Lidský jazyk má vlastnosti produktivity, rekurzivity a umístění, celkově potom závisí na společenské konvenci a učení. Jeho komplexní struktura vyžaduje mnohem širší zásobu významů než jakýkoliv známý systém zvířecí komunikace. Za počáteční stav jazyka je považováno období, kdy raní hominidé začali postupně měnit své primární dorozumívací systémy, tohoto stavu se přímo týkají teorie tzv. jiných myslí a sdílené [[intence]]. Často bývá tento stav dáván také do souvislosti s narůstající kapacitou [[Mozek|mozku]] a vznik různých struktur jazyka je potom spojován s různými komunikačními a společenskými funkcemi. Jazyk je zpracováván v mnoha různých oblastech mozku, za jazyková centra jsou však považována Brockova a Wernickeho oblast. Lidé se učí jazyk v raném dětství a děti plynně mluví, když jsou jim přibližně tři roky. Používání jazyka je hluboce spjato s lidskou [[Kultura|kulturou]]. Společně s jeho hlavním účelem, tedy komunikací, slouží jazyk také v mnoha společenských a kulturních ohledech jako například příslušnost k jisté [[Sociální skupina|sociální skupině]], sociální stratifikace či zábava.
==== Jazykový zeměpis ====
Jazyky se vyvíjejí a rozrůzňují průběhem času. Historie jejich evoluce může být rekonstruována například srovnávací metodou, kdy se při porovnávání moderních jazyků určuje, který prvek musel mít společný prajazyk, aby se došlo vysvětlení následujících stupňů vývoje. Skupina jazyků, které se vyvinuly ze společného předka se nazývá [[jazyková rodina]]. Mezi nejšířeji používané patří [[Indoevropské jazyky|Indoevropská jazyková rodina]] jejímiž zástupci jsou např. [[angličtina]], [[ruština]] nebo [[hindština]]; [[Sinotibetské jazyky|Sino-Tibetská jazyková rodina]], která zahrnuje [[Tibetština|tibetštinu]], [[Mandarínština|mandarinštinu]] a dialekty [[Čínština|čínštiny]]; [[Afroasijské jazyky|Afro-Asijská jazyková rodina]] – [[arabština]], [[somálština]], [[hebrejština]]; [[Bantuské jazyky]] – [[Svahilština|swahilština]], jazyk [[Zuluština|zulu]] a stovky dalších živých afrických jazyků; [[Malajsko-polynéské jazyky|Malajsko-Polynezské jazyky]] – [[Indonéština|indonézština]], [[malajština]] a stovky pacifických jazyků. [[Drávidské jazyky|Drávidská]] rodina zasahuje převážně jižní [[Indie|Indii]] a hovoří se zde tamilštinou a telugštinou.
== Etymologie ==
| |||