Hospodářská politika: Porovnání verzí

}}</ref>  

 

Hospodářská politika je poměrnou mladou disciplínou. Její formování začalo až ve 30. letech minulého století. Od 70. let se její vývoj výrazně zrychlil. Po dobu jejího formování se utvořily dva hlavní proudy: '''Anglo-americký proud a Kontinentální proud'''.<ref name=":1">{{Citace monografie

| příjmení = Žák

<ref name=":2" />

 

'''Makroekonomickou hospodářskou politiku''', která se zaměřuje na zabezpečování základních ekonomických cílů, na celkový rozvoj ekonomiky a zachování její stability. Cíle makroekonomické hospodářské politiky jsou zachyceny v tzv. [[Magický čtyřúhelník|magickém čtyřúhelníky]] (často také [[Swanův diagram]]). <ref name=":0" />

<ref name=":1" />

<ref name=":1" />

 

Mezi cíle hospodářské politiky se řadí: maximalizace společenského blahobytu, základní společenské cíle a hlavní tradiční cíl hospodářské politiky.<ref name=":3">{{Citace monografie

| příjmení = KLIKOVÁ

}}</ref>

 

Jedním hlavních cílů hospodářské politiky je stimulace celkové [[produkce]] v ekonomice. Důležitými veličinami jsou především velikost produktu a jeho tempo růstu.  Dalším z důležitých cílů hospodářské politiky je udržování nízké [[Nezaměstnanost|nezaměstnanosti]]. Nezaměstnanost z ekonomického pohledu představuje stav, kdy část pracovního potenciálu společnosti práci nenalézá anebo dobrovolně o práci neusiluje. Následujícím ekonomickým cílem hospodářské politiky je [[inflace]] značí celkovou nerovnováhu ekonomiky, jejímž projevem je trvalý vzestup cenové hladiny. <ref name=":2" /><ref name=":3" />

 

Mezi nejdůležitější vnější cíle hospodářské politiky patří: dosažení vyrovnané platební bilance, zajištění stabilního a optimálního [[Deviza|devizového]] kurzu, optimální úrovně zadlužení, přímých [[Investice|investic]] a tak dále. <ref name=":2" /> <ref name=":3" />

 

''Subjektem hospodářské politiky'' může být jednotlivec či skupina, která hraje aktivní roli ve tvorbě, provádění a kontrole hospodářské politiky. Z hlediska souboru institucí se jedná především o: <ref name=":2" /> 

 

}}</ref>

 

Nástrojem (či prostředkem) hospodářské politiky rozumíme ekonomickou veličinu, pomocí níž mohou hospodářští politici dosahovat požadovaných cílů na zvolené proměnné. Takovou veličinou může být například cena, sazba daně, či konkrétní bankovní nebo kartelový zákon. <ref name=":0" />

 

·        nástroje běžné hospodářské politiky (kvantitativní). <ref name=":0" />

 

Těmito druhy nástrojů rozumíme určitá pravidla chování pro ekonomické subjekty (nositele rozhodování). Do této skupiny nástrojů se řadí například: regulace cen a zahraničního obchodu či jejich [[Ekonomická liberalizace|liberalizace]]. Systémové nástroje mohou mít formu doporučení anebo donucovacích právních norem. Zpravidla mají tyto nástroje časově neomezenou platnost.

 

V případe použití nástrojů běžné hospodářské politiky nedochází ke změně organizace ekonomického systému, nýbrž pouze ke změně kvantitativních dat, která jsou základem pro rozhodování ekonomických subjektů. Mohou jimi být úrokové sazby či změna daňového zatížení. <ref>SLANÝ, A. ŽÁK, M. ''Hospodářská politika''. Praha: C.H. Beck, 1999. Beckovy ekonomické učebnice. ISBN 80-7179-237-3.</ref>

 

[[Magický čtyřúhelník]] je velmi jednoduchým a přehledným způsobem, jak je možné graficky zachytit základní cíle hospodářské politiky. Těchto cílů (ekonomického růstu, nízké nezaměstnanosti, nízké a stabilní inflace, vnější rovnováhy) je někdy velmi obtížné dosáhnout současně – většinou se stává, že dosažení jednoho cíle znamená ztrátu jiného. <ref name=":2" /> <ref>DVOŘÁČEK, Jiří a Peter SLUNČÍK. Podnik a jeho okolí: jak přežít v konkurenčním prostředí. V Praze: C.H. Beck, 2012. Beckova edice ekonomie. ISBN 978-80-7400-224-3.</ref>

 

Pro každou zemi platí následující věta: '''Čím více se bude [[magický čtyřúhelník]] sledované země blížit [[Magický čtyřúhelník|magickému čtyřúhelníku]] [[Optimalizace|optimálnímu]], tím lze hospodářskou politiku považovat za úspěšnější a účinnější.'''<ref name=":2" />

 

{{Pahýl}}