Ornát: Porovnání verzí

'''Ornát''', častěji (také '''kasule''' (nebo kázule) je svrchní [[liturgie|liturgické]] [[Mše|mešní]] roucho užívané u [[kněz|kněžíkněžími]] v [[římskokatolická církev|římskokatolické církvi]] (ale také v [[Anglikánská církev|anglikánské]] a v některých [[Luteránství|luteránských]] církvích). [[Celebrant]] si jej kladeobléká jako svrchní roucho na [[Alba (oděv)|albu]] a může být doplněno [[Štóla|štólou]]. Ekvivalentem u [[řeckokatolická církev|řeckokatolické]] a [[pravoslaví|pravoslavné církve]] je tzv. [[Felon|felón]] (felonion), což je [[Liturgické roucho|liturgický oděv]] střihem připomínající pláštěnku, a má stejný původ jako západní ornát.

Původ ornátu není zcela znám. Patrně se vyvinul z tzv. [[Paenula|paenuly]], což byl pozdně římský vlněný plášť. Protože je paenula kónického (zvonového) tvaru, byly i první ornáty kónické. Tento střih však příliš nevyhovoval časté gestikulaci při bohoslužbě, a tak se na západě začal po bocích těla ornát zkracovat, aby byla manipulace usnadněna. Tak se ve [[Středověk|středověku]] (v době [[Gotika|gotiky]]) vyvinul typ ornátu, který je po bocích zkrácen asi na polovinu původní délky a končí někde pod lokty. Nazýváme jej „'''gotický ornát'''“ nebo "''ornát gotického střihu"''. Z římského vzoru byl převzat také svislý pruh na přední straně, tzv. ''kolumna'' či ''colonna'' k zakrytí švu. Na zadní straně se aplikuje tzv. ''dorsální kříž'', často vidlicového tvaru.

DalšímK zkracovánímdalšímu vznikázkracování ornátu (kasule) došlo po [[Tridentský koncil|Tridentském koncilu]] v souvislosti se zaváděním stále tvrdších tkanin, protkávaných kovovým vláknem či plošně vyšívaných<ref>Radek Martínek, Liturgické textilie, historie, pořádání a uchování. Olomouc 2014, s. 25, heslo ''Kasule''.</ref>, stejně tak k projmutí tvaru. Upravuje se postupně v době [[Baroko|baroka]] na tzv. „'''barokní ornát'''“ nebo "ornát barokního střihu" (na bocích zkrácen tak, že končí někde mezi lokty a rameny), jehož vrcholnou fází je tzv. „římský ornát“, lidově nazývaný „basička“ nebo „housličky“.<ref>{{Citace monografie|příjmení = BERGER|jméno = Rupert|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Liturgický slovník|vydání = |vydavatel = Vyšehrad|místo = Praha|rok = 2008|počet stran = |strany = 430-433|isbn = 978-80-7021-965-2}}</ref> Přední část měla vystřiženou látku, aby byl prostor na sepnutí rukou, aniž by došlo k ohnutí látky. Dorzální (zadní) stranu zdobil kříž, který býval vyšitý na celou výšku i šířku ornátu.