Čcheng-chua: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Externí odkazy: +portál |
|||
Řádek 139:
Povstání Jaoů v Kuang-si v čele s kmenovým vůdcem [[Chou Ta-kou]]em nazrávalo od 50. let a vypuklo roku 1464. Současně se vzbouřili i [[Miaové]] a [[Čuangové]]. Centrum povstání bylo v horské krajině 120–160 km severozápadně od sídla prefektury Sün-čou (dnes [[Kuej-pching]]). Rebelové nepříjemně překvapili Číňany přenesením bojů z hor do hustě osídlených pobřežních oblastí [[Kuang-tung]]u. Povstání a pohyby vojsk se rozšířily i do jižního [[Chu-kuang]]u, [[Kuej-čou]] a [[Ťiang-si]].<ref name="mote98 377">Mote (1998), s. 377.</ref> Místní hodnostáři doufali, že Jaoy uklidní amnestií a dary. Ministr vojenství [[Wang Chung]] však rozhodl o rázné odpovědi.<ref name="mote98 378 379">Mote (1998), s. 378–379.</ref> Jmenoval do čela expediční armády generála [[Čao Fu]]a, vojsko však fakticky vedl jeho zástupce [[Chan Jung]], nový guvernér Kuang-tungu. K dispozici měli 30 tisíc vojáků, včetně tisícovky obávaných mongolských jízdních lučištníků, a na 160 tisíc mužů místních sil.<ref name="goodrich 500">Goodrich, s. 500.</ref> Roku 1466 Chan Jung ve dvou kolonách, které přitáhly od severu z Chu-kuangu a od západu z Kuang-tungu,<ref name="mote98 377"/> zaútočil na jádro povstaleckého území a v sérii urputných bitev je dobyl.<ref name="goodrich 500"/> Pacifikace regionu trvala ještě několik let.<ref name="mote98 377"/> Chan Jung, který zůstal na jihu do roku 1468, reorganizoval místní správu zřízením nového [[Čínské kraje|kraje]] v místě, posílením koordinace mezi úřady Kuang-tungu a Kuang-si a vtažením jaoských předáků do mingské správy.<ref name="mote98 380">Mote (1998), s. 380.</ref>
Povstání Chou Ta-koua bylo nejsilnější vzpourou menšinových národů jihozápadu konce 15. století, ne však jedinou.<ref name="mote98 380"/> Miaové se bouřili společně s Jaoy i v následujících letech různě po jihozápadní Číně. Na pomezí Kuej-čou a Chu-kuangu je opakovaně porážel generál [[Li Čen (generál)|Li Čen]], který šířil mezi porobenými národy strach a hrůzu; pobil se svou armádou tisíce miaoských rebelů roku 1467 a znovu v letech 1475–1476.<ref name="mote98 380"/> Na pomezí Kuej-čou a [[S’-čchuan]]u proběhlo jiné povstání v letech 1466–1468, k jeho potlačení byla vyslána armáda v čele s ministrem vojenství [[Čcheng Sin]]em. I zde se povstání opakovalo, v letech 1477–1480.<ref name="mote98 381">Mote (1998), s. 381.</ref> Další série miaoských rebelií postihla v 60. a 70. letech jižní S’-čchuan a byla zadušena silou tamním guvernérem [[Čang Can]]em, který střídavě bojoval s Miaoy na jihu provincie a Tibeťany na severozápadu.<ref name="mote98 382 383">Mote (1998), s. 382–383.</ref>
Bouřili se i Čuangové, kvůli používání otrávených střel obávaní bojovníci. V bojích s Chou Ta-kouem byli najati proti Jaoům, ale do konce 15. století se dvakrát postavili proti mingské vládě.<ref name="mote98 380"/>
| |||