Nord Noratlas: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m oprava překlepů: himalájské → himálajské; kosmetické úpravy |
|||
Řádek 22:
V dubnu [[1947]] zahájilo [[francouzské letectvo]] s představiteli leteckého průmyslu konstrukční podmínky pro vývoj univerzálního vojenského dopravního letounu, který by nahradil stroje [[Douglas C-47 Skytrain]] a AAC-1 Tucan ([[Junkers Ju 52]]). V létě [[1948]] bylo rozhodnuto o stavbě tří prototypů různých firem pro volbu [[Armée de l'Air]].
Soutěže se zúčastnil také znárodněný letecký podnik SNCAN (Société Nationale de Construction Aéronautiques du Nord), který byl v roce [[1957]] přejmenován na Nord Aviation. SNCAN do soutěže navrhl typ '''N-2500''', který byl ovlivněn americkou konstrukcí [[Fairchild C-82 Packet]]. [[Prototyp]] N-2500.01 (F-WFKL), stavěný v závodě Issy-les-Moulineaux (bývalý [[Caudron]]), byl po dohotovení rozebrán a odeslán pozemním transportem
Druhý z objednaných prototypů byl proto dokončen v provedení '''N-2501.2''' (F-WFUN) s licenčními pohonnými jednotkami SNECMA Hercules 738 britské firmy Bristol o vzletovém výkonu 1500 kW. Poháněly čtyřlisté automatické vrtule Rotol, vyráběné v britské licenci společností Breguet. Druhý vyrobený exemplář byl zalétán 28. listopadu 1950 a již 1. prosince byl přelétnut do Brétigny k porovnávacím zkouškám s N-2500.01. Jednoznačný výsledek vedl k objednávce francouzského vojenského letectva na první sérii 40 kusů N-2501, která byla později rozšířena na dalších 152 kusů.
[[
Produkce letounu pokračovala ověřovací sérií o třech kusech typových čísel '''N-2501.03''' '''.04''' a '''.05''', které odpovídaly konečným požadavkům Armée de l'Air. Stroj N-2501.03 vzlétl v září [[1952]] a zůstal pokusným letounem vojenského letectva. Letoun N-2501.04 (F-WFRG) byl majetkem společnosti SNCAN a používal se pro přestavby na další verze. Pátý vyrobený kus N-2501.05 převzalo vojenské letectvo v květnu [[1953]]. Letoun byl převelen na zkušební a pokusnou základnu v Mont-de Marsan, kde se používal pro zkoušky výsadkové techniky až do roku [[1973]]. Na této základně se zkoušel také N-2501.02, kde byl porovnáván s C-82 zapůjčeným americkým letectvem. V červenci druhý prototyp havaroval na letišti Bron u Lyonu, celá osádka zahynula.
Řádek 31:
== Prototypy ==
[[
V roce 1959 byl vyroben čistě nákladní civilní prototyp '''N-2502C''', který však nenalezl zákazníka.
Řádek 38:
9. srpna 1956 se do vzduchu poprvé dostal další jediný prototyp, '''N-2506''' (F-WIEX), určený k přistávání na nezpevněných polních letištích v blízkém týlu fronty. N-2506 byl vybaven dvouštěrbinovými vztlakovými klapkami s vyšším brzdícím účinkem a podstatně zesílenou kostrou letounu. [[Podvozek letadla]] byl upravený tak, že se na zemi mohly hlavní podvozkové vzpěry zkrátit, aby zadní vrata trupové gondoly byla jen 0,5 m nad zemí. Příďové kolo bylo dvojité. Zadní vrata se neotevírala mechanicky jako u předešlých variant, ale hydraulicky z prostoru osádky. Prototyp byl rovněž vybaven přídavnými proudovými motory Marboré, instalované poprvé u verze N-2502A v roce 1954.
Těmito proudovými motory byl dodatečně vybaven i prototyp N-2503, který poté nesl typové označení
Posledním prototypem Noratlasu byl '''N-2508B''' (F-WUDZ). Byl vybaven stejně jako předchozí prototyp, mohl však nést až 7900 kg nákladu při doletu 2800 km. Také tento stroj byl odprodán do NSR.
Řádek 54:
Noratlasy byly nasazeny také v akcích Velké Británie a [[Francie]] proti Egyptu od 31. října do 6. listopadu [[1956]]. Nosily ze základny na ostrově [[Kypr]] zásoby francouzským jednotkám a vysazovaly parašutisty při obsazování města [[Port Said]].
[[
V červenci 1956 objednala západoněmecká Luftwaffe pro své dopravní složky 25 Noratlasů, které byly vzhledem k dílčím úpravám značeny '''N-2501D'''. První stroj byl dodán 23. listopadu 1956. Dalších 112 kusů bylo postaveno sdružením leteckých továren [[NSR]] Flugzeugbau Nord, zahrnující firmy Hamburger Flugzeugbau, Siebel a Wesser. První letoun z této produkce vzlétl 6. srpna 1958. V roce [[1964]] začala Luftwaffe své Noratlasy rozprodávat do Portugalska, [[Nigérie]], Řecka, Hondurasu a Izraele.
V roce 1957 koupila první ze tří letounů Noratlas v provedení '''N-2501B''' (F-OBDX) letecká společnost Air Algérie. Provozovala s nimi
Dalším zákazníkem se v roce 1957 stalo [[Aéronavale]], které u Nordu objednalo čtyři Noratlasy s vybavením pro výcvik operátorů letadel protiponorkového a protilodního průzkumu. Prototyp této verze '''N-2504''' byl zalétán 17. listopadu 1958. Letoun s přídavnými motory Marboré měl trupovou gondolu upravenu pro osm operátorů a jednoho instruktora, vlastní osádka stroje zůstala pětičlenná. Rozpočet námořního letectva na rok 1958 původně počítal s další dvacítkou Noratlasů, pro úsporné škrty však zůstal N-2504 v jediném exempláři.
== Hlavní technické údaje N-2501 ==
[[
* Rozpětí: 32,50 m
* Délka: 21,96 m
* Výška: 6,00 m
* Nosná plocha: 101,20 m²
* Hmotnost prázdného letounu: 13 300 kg
* Vzletová hmotnost: 22 000 kg
* Maximální rychlost v 1500 m: 405 km/h
* Cestovní rychlost: 320 km/h
* Stoupavost u země: 6,25 m
* Maximální dolet: 4000 km
* Dostup: 7100 m
== Literatura ==
* {{Citace periodika | příjmení = Němeček | jméno = Václav | titul = Nord N-2501 Noratlas | časopis = Letectví a kosmonautika | odkaz na časopis = Letectví a kosmonautika | rok = 1982 | měsíc = červenec | ročník = LVIII | číslo = 18 a 19 | strany = 712 a 713, 752 až 754| url = | issn =}}
== Externí odkazy ==
| |||