Wikipedie

Marie Eleonora Braniborská (1607–1675): Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m {{Infobox - panovník}}
MatSuBot (diskuse | příspěvky)
Roboti
146 390 editací
m doplnění autoritních dat; oprava překlepu: landkraběnka → lankraběnka; kosmetické úpravy
Řádek 1:
{{Infobox - panovník}}
'''Marie Eleonora Braniborská''', [[němčina|německy]] ''Marie Eleonore von Brandenburg'' ([[1. duben|1. dubna]] [[1607]], [[Cölln]] – [[18. únor|18. února]]a [[1675]], [[Kreuznach]]), byla rodem [[Braniborské markrabství|braniborská princezna]] a sňatkem [[Rýnská Falc|falcká landkraběnkalankraběnka]] a v letech [[1655]]–[[1658]] [[regent]]ka.
 
== Biografie ==
Řádek 7:
 
=== Manželství, potomci ===
[[4. prosinec|4. prosince]] roku [[1631]] se v [[Cölln an der Spree]] provdala za [[Seznam falckrabat rýnských|falckraběte]] [[Ludvík Filip Falcký|Ludvíka Filipa Falckého]] (1602–1655), mladšího bratra [[Seznam představitelů českého státu|českého "zimního krále"]] [[Fridrich Falcký|Fridricha Falckého]]. Počátkem roku [[1632]] po osvobození [[Švédové|Švédy]] mohl pár přesídlit do [[Rýnská Falc|Falce]] a Ludvík Filip působil jako administrátor, de facto však jako neomezený vládce falckého kurfiřtství. Roku [[1635]] byl opět vyhnán císařskými vojsky. Marie Eleonora a její manžel pak žili několik let v [[exil]]u a [[Mety|Metách]] a v [[Sedan]]u.
 
Z jejich manželství se narodilo sedm potomků (pět synů a dvě dcery), z nichž však pouze jeden syn a jedna dcera se dožili dospělosti:
Řádek 24:
Po smrti Ludvíka Filipa v roce [[1655]] se jeho synovec [[Karel I. Ludvík Falcký|Karel Ludvík]] domáhal poručenství Falce-Simmernu. Marie Eleonora, známá jako velmi činorodá osoba, se však těmto snahám s podporou svého prasynovce braniborského kurfiřta [[Fridrich Vilém I. Braniborský|Fridricha Viléma I.]] vzepřela a prosadila své [[regent]]ství. Také [[Seznam panovníků Svaté říše římské|císař]] [[Ferdinand II. Štýrský|Ferdinand III.]] ji [[6. červenec|6. července]] roku [[1655]] potvrdil jako regentku falckrabství, jíž pak byla do roku [[1658]], kdy její syn Ludvík Jindřich dosáhl plnoletosti.
 
Marie Eleonora měla své sídlo v [[Kaiserslautern]]. Byla podporovatelkou [[teologie|teologa]] [[Johannes Coccejus]]e, s nímž udržovala bohatou a čilou korespondenci.
 
Zemřela [[18. únor|18. února]]a [[1675]] v [[Kreuznach]]u. Přežila všech svých sedm dětí, z nichž většina zemřela v útlém věku; syn a dcera, kteří jediní se dožili dospělosti, zemřeli bezdětní. Marie Eleonora se tak stala svědkem zániku rodové linie [[Pfalz-Simmern]]. Pochována byla v kostele sv. Štěpána v [[Simmern/Hunsrück|Simmern]]. Jejím životním heslem bylo: ''"Bůh je mou útěchou a nadějí."''
 
== Literatura ==
Řádek 35:
* [http://www.guide2womenleaders.com/womeninpower/Womeninpower1640.htm guide2womenleaders.com]
* http://thepeerage.com/p10326.htm#i103251
 
{{Autoritní data}}
 
[[Kategorie:Regentky]]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Marie_Eleonora_Braniborská_(1607–1675)“