Křesťanství ve Finsku se rozšiřovalo ve formě jak katolické (ze západu) i tak ve formě pravoslavné (z východu). Nacházel se zde politický a náboženský konflikt, a roku (1323) Nöteborským mírem byli stanoveny hranice, mezi [[Švédsko|Švédským královstvím]] a [[Novgorodská republika|NovgorodkouNovgorodskou republikou]]. Část Finska včetně Karélie byla zcela pravoslavná. Od západu jsem přišli také s protestanskou reformací luteráni. Na ostrovech [[Ladožské jezero|Ladožského jezera]] byli postaveny kláštery ([[Valaamský klášter]], [[Konevsky klášter]], dnes na území Ruska), představujepředstavující tovliv misijnímisijního šíření pravoslaví.
Díky nezávislosti Finska ([[1917]]), pravoslavná církev vyhlásila svou nezávislost[[Autokefalita|autokefalitu]] (nezávislost) v roce [[1918]]). V roce [[1923]] byla uznaná [[Konstantinopolský patriarchát|Konstantinopolským patriarchátem;]] a roku [[1958]] [[Patriarcha Moskevskýmoskevský a celé Rusi|Moskevským patriarchátem]].ů
