Pietro Aretino: Porovnání verzí

Aretino žil v kroužku literátů u svého patrona, zlepšoval své satirické schopnosti, věnoval se pomlouvání politiků a [[papežská kurie|papežské kurie]], povýšil římskou tradici hanopisů [[pasquinade]] na satirický žánr. Později napsal sbírku devětadvaceti pornografických [[sonet]]ů ''Sonetti Lussuriosi'' (Smyslné sonety), k níž nakreslil [[Giulio Romano]] sérii nádherných, ale velmi pornografických kreseb, která byla později vydána pod titulem ''I Modi'' (doslova Způsoby, míněno jako [[sexuální polohy]], [[čeština|česky]] vyšlo v roce [[1928]] jako soukromý tisk v [[překlad]]u Kamila Bareše pod názvem ''Božského Pietra Aretina Rozkošnické sonety''). Touto knihou definitivně ztratil podporu papeže Lva X.
[[Soubor:TitianFirstAretinoPortrait.jpg|thumb|Arentino na prvním Tizianově portrétu]]
Po jeho smrti v roce [[1521]] ho podporoval [[kardinál]] [[Giulio de Medici]], pozdější papež [[Klement VII.]], protože Aretino kritizoval jeho protivníky. Papežem ale byl po Lvovi X. zvolen [[Vlámsko|Vlám]] [[Hadrián VI.]] (kterého Aretino označil za „německý svrab“), v důsledku čehož Aretino odešel z Říma do [[Mantova|Mantovy]], kde byl podporován [[vévoda|vévodou]] [[Federico II.|Federicem II.]], nebo do služeb vojevůdce [[Giovanni de Medici|Giovanniho de Medici]]. Poté, co byl konečně Klement VII. zvolen papežem, vrátil se do Říma, ale výhrůžky smrtí, pocházející od biskupa Giovanniho Gibertiho, kterého Aretino kritizoval ve svých satirách, ho donutily k tomu, aby se v červenci [[1525]] vydal na cesty po severní Itálii, kde sloužil různým velmožům. V roce [[1527]] se nastálo usadil v [[Benátky|Benátkách]], protipapežském městě a „sídle všech neřestí“.