Československé opevnění: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Reference: přidání zdroje k předchozí opravě značka: editace z Vizuálního editoru |
rv, z jiných zdrojů není nic jasné, renomovaný vojenský historik Eduard Stehlík je věrohodnější zdroj než spolek nadšenců, který opravil dva řopíky |
||
Řádek 81:
{{Viz též|Těžké opevnění}}
[[Soubor:Pěchotní srub N-S 82 (Březinka).jpg|thumb|Pěchotní srub [[N-S 82 Březinka]] na Náchodsku]]
Prvními stavbami opevnění, které v republice vyrostly, byly objekty [[těžké opevnění|těžkého opevnění]]. Tyto bunkry byly plánovány na nejohroženějších úsecích hranic, tj. severní Morava (od Odry po Labe), na předmostí [[Bratislava|Bratislavy]] a u [[Komárno|Komárna]]. Po obsazení Rakouska se kvapně projektovaly i na jižní hranici. Celkově bylo projektováno 1 276 těžkých objektů, postaveno jich bylo
| příjmení = Stehlík
| jméno = Eduard
| odkaz na autora = Eduard Stehlík
| rok = 2002
| titul = Pevnosti a opevnění v Čechách, na Moravě a ve Slezsku
| vydání = 2
| vydavatel = Libri
| místo = Praha
| počet stran = 555
| stránky = 414
| svazek =
| isbn = 80-7277-096-9
}}</ref> Těžké opevnění na rozdíl od opevnění lehkého mělo postup nepřítele na delší dobu zastavit a v případě boje se počítalo s jeho samostatným odporem po delší dobu. Mělo být bojeschopné prakticky kdykoliv po svém dokončení, vybavení a vyzbrojení, počítalo se s trvalým osazením stálou osádkou. Proto disponovalo rozsáhlými týlovými prostory a složitým technickým zařízením, které mělo usnadnit dlouhodobý odpor. Systém opevnění umožnil účinnou obranu severních hranic republiky s relativně nízkým počtem vojáků, takže ostatní jednotky mohly být využity v místě předpokládaného hlavního úderu nepřítele.
U objektů těžkého opevnění, souhrnně označovaných názvem „srub“, je možné rozdělit jednotlivé typy do skupin z více hledisek. Například dle výzbroje a účelu jsou to sruby [[Pěchotní srub|pěchotní]], [[Dělostřelecký srub|dělostřelecké]], [[Vchodový objekt|vchodové]], [[Minometný srub|minometné]] apod. Podle stavebního řešení a počtu střeleckých místností se objekty dělí na jednostranné a oboustranné (pravé, levé a výjimečně pro čelní palbu). Sruby patřící do sestavy tvrze jsou tvrzové, ostatní jsou samostatné (izolované). Objekty těžkého opevnění se stavěly v šesti stupních odolnosti, lišily se tloušťkami stěn a stropů. První dva stupně označované arabskými číslicemi 1 a 2 (odtud název „arab“, nebo též objekt malého typu) měly slabší stěny a některá konstrukční zjednodušení. Další stupně se označovaly římskými číslicemi I až IV (odtud označení „říman“, nebo objekt velkého typu).
| |||