Protibyrokratická revoluce: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
rm číslo |
rozčlenění, rozšíření |
||
Řádek 1:
Jako '''protibyrokratická revoluce''' ([[srbština|srbsky]] ''антибирократска револуција'', ''antibirokratska revolucija'') se označuje tažení [[Slobodan Milošević|Slobodana Miloševiće]] v druhé polovině [[80. léta 20. století|80. let]], jehož cílem byla kompletní personální výměna vedení republikových a oblastních organizací [[Svaz komunistů Jugoslávie|svazu komunistů Jugoslávie]]. Dle tehdejších zastánců se jednalo o likvidaci staré generace politiků, která zapříčinila vleklou ekonomickou krizi, či se zapletla do celé řady afér (např. [[Aféra Neum|Neum]] a [[Aféra Agrokomerc|Agrokomerc]]) a obrodu [[Srbsko|Srbska]], dle kritiků o koncentraci moci v rukou buď Miloševiće, či [[Svaz komunistů Srbska|svazu komunistů Srbska]].
== Pozadí ==
Hlavním spojencem Slobodana Miloševiće se ukázali zprvu [[kosovští Srbové]], kteří velmi dobře – zastiženi nepříliš šťastnou situací ve své autonomní oblasti – slyšeli na hesla o nejednotě, potřebě ústavních změn, stejně jako odstranění byrokratismu.<ref name="Jović415">{{Citace monografie
Řádek 15 ⟶ 17:
| jazyk = srbština
}}</ref> Byrokratismus byl označen za hlavního viníka krize v Jugoslávii; jeho konkrétní podobou byli všemocní politikové, kteří (dle kritizujících deníků) – žili v poměrech, jež byly v rozporu s ideály [[Samosprávný socialismus|samosprávného socialismu]] a kteří velmi rychle jak mezi lidem tak i ve straně získali aureolu „nedotknutelných“. Tyto názory, které doplňoval ještě slovník oficiální komunistické propagandy titovské éry, se objevovaly na stránkách srbských novin a čas od času pronikaly i do dalších regionů Jugoslávie, jako například do Bosny a Hercegoviny.
== Průběh revoluce ==
=== Kosovo ===
Zprvu tedy došlo k výměně vedení [[SAO Kosovo]], kde již dlouhou řadu let trvala neutěšitelná ekonomická situace a zhoršovaly se i mezietnické vztahy mezi [[Srbové|Srby]] a [[Albánci]]. Srbové a Černohorci byli dle tvrzení oficiální politické linie vyháněni ze svých domů a plnili vlaky směřující do centrálního Srbska, či Černé Hory.
=== Vojvodina ===
Poté bylo k rezignaci donuceno i předsednictvo [[SAO Vojvodina]]. Milošević vystoupil na řadě mítinků, které se konaly na velkém prostranství před obchodním centrem [[SPENS]] v [[Novi Sad|Novém Sadě]]. Nespokojenost lidí nasměroval na vedení vojvodinských komunistů. Rozzuřený dav se poté přesunul na náměstí před radnici, kde nakonec donutil vojvodinské vedení k rezignaci. K Miloševićově kurzu nebyla část vojvodinského vedení rozhodně naladěna; místní opozici proti němu představovali [[Boško Krunić]], [[Đorđe Stojišić]] a [[Milovan Šogorov]].<ref name="BB-29">{{Citace monografie▼
{{Viz též|Jogurtová revoluce}}
▲Poté bylo k rezignaci donuceno i předsednictvo [[SAO Vojvodina]]. Milošević vystoupil na řadě mítinků, které se konaly na velkém prostranství před obchodním centrem [[SPENS]] v [[Novi Sad|Novém Sadě]]. Nespokojenost lidí nasměroval na vedení vojvodinských komunistů. Rozzuřený dav se poté přesunul na náměstí před radnici, kde nakonec donutil vojvodinské vedení k rezignaci.
| příjmení = Vladisavljević
| jméno = Nebojša
| odkaz na autora =
| titul = Serbia’s Antibureaucratic Revolution
| vydavatel = PALGRAVE MACMILLAN
| místo = New York
| rok = 2008
| počet stran =
| isbn = 0-230-20521-6
| kapitola =
| strany = 158
| jazyk = angličtina
}}</ref> K Miloševićově kurzu nebyla část vojvodinského vedení rozhodně naladěna; místní opozici proti němu představovali [[Boško Krunić]], [[Đorđe Stojišić]] a [[Milovan Šogorov]].<ref name="BB-29">{{Citace monografie
| příjmení = Ramet
| jméno = Sabrina
Řádek 33 ⟶ 56:
}}</ref>
Na celosvazové úrovni vyvolal postup Miloševićových stoupenců nejednotu. [[SR Slovinsko|Slovinci]] podporovali výzvu vojvodinských komunistů, aby se špičky [[Svaz komunistů Jugoslávie|SKJ]] postavily za své kolegy v [[Novi Sad|Novém Sadu]], to však odmítli představitelé [[SR Srbsko|srbští]], stojící za Miloševićem. [[SR Chorvatsko|Chorvaté]] a [[SR Bosna a Hercegovina|představitelé Bosny a Hercegoviny]] se obávali rozšíření se protestů do dalších měst v zemi, včetně těch, která se nacházejí na jejich území.<ref name="Jović416">{{Citace monografie
Řádek 75 ⟶ 98:
| issn =
}}</ref> – a žádali rychlé řešení krize. Po několika dnech byl Vllasi zatčen a v Kosovu vyhlášen výjimečný stav. Proti těmto praktikám se ostře postavilo [[SR Slovinsko|Slovinsko]], v čele s [[Milan Kučan|Milanem Kučanem]]. Byli to právě slovinští komunisté, kteří podpořili stávkující ve Starém Trgu.
=== Černá Hora ===
K podobné události došlo v polovině ledna 1989 i v [[Podgorica|Podgorici]], tehdy nazývané ještě [[Titograd]]. Již od [[Jogurtová revoluce|Jogurtové revoluce]] v Novém Sadu se konaly po hlavním městě Černé Hory a v dalších místech republiky protesty dělníků. Dělníci zprvu požadovali zvýšení platů, které byly zmraženy rozhodnutím [[Svazová výkonná rada|Svazové výkonné rady]], přestože v zemi probíhala poměrně rychle rostoucí [[inflace]]. [[7. října]] [[1988]] protestovalo před budovou Předsednictva Černé Hory 25 000 lidí.<ref name="SAR-158">{{Citace monografie
| příjmení = Vladisavljević
| jméno = Nebojša
| odkaz na autora =
| titul = Serbia’s Antibureaucratic Revolution
| vydavatel = PALGRAVE MACMILLAN
| místo = New York
| rok = 2008
| počet stran =
| isbn = 0-230-20521-6
| kapitola =
| strany = 158
| jazyk = angličtina
}}</ref> Protože politické vedení republiky se obávalo, že by mohlo dojít k nárůstům protestů, vyhlásilo po celonočním jednání a konzultacích s [[Předsednictvo SFRJ|předsednictvem SFRJ]] v Bělehradě krátký [[výjimečný stav]] a několik zbývajících demonstrujících, kteří zůstali přes noc, odklidily policejní síly. Následujícího dne použila černohorská policie [[slný plyn]] proti demonstrantům, kteří cestovali z [[Nikšić]]e do Podgorici pokračovat v protestech.
Neklid se sice podařilo urovnat, nicméně jen krátkodobě. Zatímco zbytek Jugoslávie procházel těžkým hospodářským obdobím, které se snažila centrální vláda řešit úspornými opatřeními, Černá Hora byla kvůli své dlouhodobé nerozvinutosti postižena nejvíce. Ekonomická stabilita hlavních průmyslových podniků, které zaměstnávaly většinu lidí v republice, byla v sázce. Na začátku roku [[1989]] se protesty rozhořely znovu, tentokrát ještě s větší intenzitou. Slobodan Milošević vyhlásil ze Srbska demonstrantům svojí podporu. V noci z [[10. ledna|10.]] na [[11. ledna]] [[1989]] se k protestu dělníkům připojili studenti a dav na hlavním náměstí v Podgorici dosáhl počtu sta tisíc lidí, což byla zhruba jedna šestina obyvatel Černé Hory. Zbytek republiky byl v podstatě paralyzován; ačkoliv nebyla vyhlášena [[generální stávka]], situace k ní neměla příliš daleko.<ref name="SAR-164">{{Citace monografie
| příjmení = Vladisavljević
| jméno = Nebojša
| odkaz na autora =
| titul = Serbia’s Antibureaucratic Revolution46
| vydavatel = PALGRAVE MACMILLAN
| místo = New York
| rok = 2008
| počet stran =
| isbn = 0-230-20521-6
| kapitola =
| strany = 164
| jazyk = angličtina
}}</ref> Druhého dne rezignovali členové [[Předsednictvo Černé Hory|Předsednictva Černé Hory]] a představitelé komunistické strany v některých větších černohorských městech.
=== Slovinsko a Chorvatsko ===
Olej do ohně poté přilila nezdařená [[mítink pravdy|demonstrace]] v [[Lublaň|Lublani]] na [[1. prosinec|1. prosince]] [[1989]]. Tehdy došlo k velmi dramatickému zhoršení vztahů mezi Slovinskem a Srbskem a vyústilo až v organizovaný bojkot ze srbské strany.
Pro Slovinsko a Chorvatsko se celý proces stal dalším z důvodů prosazování
== Reference ==
| |||