Rudolf Vanýsek: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m přidána Kategorie:Děkani fakult Masarykovy univerzity za použití HotCat
HypoBOT (diskuse | příspěvky)
m Robot: Nahrazení kategorie Čeští vysokoškolští pedagogové za Pedagogové vysokých škol v Česku; kosmetické úpravy
Řádek 40:
| web = }}
 
Prof. MUDr. '''Rudolf Vanýsek''', DrSc. ([[5. únor]]a [[1876]], [[Velký Týnec]]<ref name="matrika">[http://vademecum.archives.cz/vademecum/permalink?xid=be9242c8-f13c-102f-8255-0050568c0263&scan=116 Matriční záznam o narození a křtu] farnosti Velký Týnec</ref> – [[28. srpen|28. srpna]] [[1957]], [[Mariánské Lázně]]), byl český lékař, [[profesor]] patologie a terapie nemocí vnitřních.
 
Byl žákem významného českého lékaře profesora [[Vnitřní lékařství|vnitřního lékařství]] [[Josef Thomayer|Josefa Thomayera]] (1853–1927).
 
== Životopis ==
Rudolf Vanýsek vystudoval české [[Slovanské gymnázium]] v [[Olomouc|Olomouci]]i, které zakončil maturitou v roce [[1895]], načež nastoupil ke studiu na české [[1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy|Lékařské fakultě UK v Praze]] ([[Univerzita Karlova|Česká universita Karlo-Ferdinandova]]), kterou dokončil promocí v roce 1901. Po promoci pracoval jako odborný asistent profesora Thomayera na II. interní klinice české lékařské fakulty UK. V této době, byli jeho lékařskými kolegy na klinice, pozdější významní internisté Josef Pelnář (1872-1964) a [[Ladislav Syllaba]] (1868-1930).
 
V roce 1907 byl jmenován (prvním českým) [[Primář|primářem]] interního oddělení v [[Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně|Zemské nemocnice v Brně]]
(Primararzt der Landeskrankenanstalt).
 
V roce 1912 se habilitoval jako soukromý docent (Privatdozent) chorob průmyslových při [[Vysoké učení technické v Brně|C.k. vysoké škole technické Františka Josefa v Brně]].
 
Od roku [[1919]] byl jmenován řádným profesorem vnitřního lékařství na [[Lékařská fakulta Masarykovy univerzity|lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně]] a stál tak u založení ''Kliniky nemocí vnitřních a nervových'' (později I. interní kardiologická klinika LF MU), byl zvolen [[Děkan|děkanem]] LF MU (1926 až 1927) a [[Seznam rektorů Masarykovy univerzity|rektorem MU]] (1932 až 1933). V období před [[Druhá světová válka|druhou světovou válkou]] byl organizátorem lékařského stavovského hnutí.
 
Klinicky popsal stav neurocirkulační astenie, později nazvaný jako Vanýskův syndrom (Vanýskovo trias).<ref>[https://books.google.cz/books?id=xIRaAgAAQBAJ&lpg=PA537&dq=van%C3%BDskovo%20trias&hl=cs&pg=PA537#v=onepage&q=van%C3%BDskovo%20trias&f=false Kardiologie, monografie, autor Miloš Štejfa a kolektiv, Grada, 2006]</ref>
 
Po obsazení Československa nacisty v roce 1939 byl německou správou nuceně penzionován, po osvobození v roce 1945 se ještě podílel na obnově interní kliniky. V tomto období vznikla i II. interní klinika (Prof. MUDr. J. Polčák) a III. interní klinika (Prof. MUDr. J. Pojer).
 
Nástupcem na „Vanýskově klinice“ se stal profesor [[Miloš Štejfa (1898)|Miloš Štejfa]] st. (1946–1969).
 
Po roce 1948 byl označen za ''„předního představitele buržoazního vykořisťovatelského řádu“'' a o 2/3 došlo ke snížení vyměru starobní penze.<ref>[http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=001791762&local_base=NKC Prožil jsem zvláštní století, biografie, autor Jan Vanýsek, Albert, 2007]</ref>
Řádek 83:
[[Kategorie:Čeští internisté]]
[[Kategorie:Rektoři Masarykovy univerzity]]
[[Kategorie:ČeštíPedagogové vysokoškolštívysokých pedagogovéškol v Česku]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Narození 5. února]]