Wikipedie

Maďarština: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
→‎Postpozice: rozšíření
oprava gramatických nepresností, prehľadnejšie formátovanie, doplnenie detailov ktoré súvisia s témou
Řádek 34:
 
== Klasifikace ==
Maďarština se řadí do [[Uralské jazyky|uralské jazykové rodiny]], a to do její [[Ugrofinské jazyky|ugrofinské větve]], spolu s jazyky, kterými se hovoří na severovýchodě Evropy (např. [[finština]], [[estonština]]). Přes jistou podobnost [[gramatika|mluvnického]] systému a společné kořeny slovní zásoby však je příbuznost s těmito jazyky dosti vzdálená – asi jako slovanské jazyky s jazyky keltskými či íránskými. Nejbližšími jejími příbuznými jsou jazyky nepočetných [[Chanty-Mansijský autonomní okruh|západosibiřských Chantů a Mansijců]], čili [[obsko-ugrické jazyky|jazyky obsko-ugrické]]. Maďarská jazyková oblast je izolovaná – v okolí se hovoří zcela odlišnými [[Indoevropské jazyky|indoevropskými jazyky]] ([[Slovanské jazyky|slovanskými]], [[Románské jazyky|románskými]] a [[Germánské jazyky|germánskými]]). Maďarština není s žádným jazykem příliš srozumitelná. Areálově maďarština spadá do [[jazykový svaz|jazykového svazu]] [[dunajský jazykový svaz|dunajského]].
 
== Rozšíření ==
Řádek 79:
 
== Nářečí ==
Maďarština se dělí na tyto [[Nářečí|dialekty]]: Alföld, Západní Dunaj, Dunaj-Tisza, Oblast maďarského průsmyku, Severovýchodní Maďarsko, Severozápadní Maďarsko, [[sikulština]] či [[seklerština]] a Západní Maďarsko. Všechny tyto dialekty jsou vzájemně srozumitelné. Maďarským [[csángó]] dialektem, který není označován za [[etnolekt]], se dorozumívají v kraji [[Bacău]], ([[Rumunsko|Rumunsko)]] a v [[Moldávie|Moldávii]]. Většina obyvatel mluvících csángó byla izolována od ostatních Maďarů, a proto si uchovala dialekt velmi podobný středověké maďarštině.
 
== Historie ==
Řádek 85:
 
* pramaďarské období (1000 př. n. l.–896/1000 n. l.):
** období pobytu za [[Ural]]em (asi do r. 500 př. n. l.) – Pramaďaři žili ještě ve svých uralských sídlech;
** období migrace (500 př. n. l.–896 n. l.) – Pramaďaři se postupně přesouvali, až roku 896 dosáhli horního [[Tisa|Potisí]] (Maďarsko) a roku 1000 vytvořili [[království]];
* staromaďarské období (896/1000–[[1541]]): období do začátku nadvlády [[Turci|Turků]] nad Maďary;
* středomaďarské období (1541–konec 18. století): období do [[osvícenství]] a začátku maďarského národního obrození;
* novomaďarské období (od konce 18. století dodnes).
 
Jazykovědci předpokládají, že ugrofinská skupina se z uralských jazyků oddělila již okolo roku 3000 př. n. l. Z tohoto období pochází (i když v různých obměnách) asi tisíc základních ugrofinských slov. Vzhledem k další migraci jednotlivých kmenů se i ugrofinská skupina okolo roku 2000 př. n. l. rozpadla. Ugrijci (Ugorové), předci dnešních Maďarů, směřovali na jih východně od Uralu. Způsob života i jazyk pak ovlivňoval kontakt s příslušníky íránských národů. Mezi lety 1250 a 1000 př. n. l. Ugrijci přešli na kočovný způsob života a rozdělili se do několika skupin. Předchůdci Maďarů zůstali v jižních stepích, zatímco Vogulové a Osťakové odešli na sever. Tím se Maďaři definitivně vyčlenili z ugrofinského příbuzenství. V průběhu 1. tisíciletí př. n. l. byli i nadále pod vlivem íránských národů ([[Sarmaté|Sarmatů]] a [[Skythové|Skythů]]). Někdy okolo roku 550 n. l. došlo k migraci obyvatel v této oblasti, zřejmě jako reakce na příval [[Turkické národy|turkických]] kmenů, které značně ovlivnily vývoj v následujících stoletích. Mnoho maďarských slov proto má turkický původ a pochází z tohoto období.
Řádek 96:
 
V 10. století se Maďaři usadili v [[Dunaj|Podunají]] a v roce [[1000]] založil [[Štěpán II. Uherský|Štěpán I.]] [[Uhersko|Uherské království]], které bylo od samotného počátku mnohonárodnostní. Spolu s Maďary zemi obývali příslušníci [[Slované|slovanských národů]], [[Němci]] a [[Rumuni]]. Vzájemné kontakty vedly i vzájemnému ovlivňování jazyků, především ve slovní zásobě. Kromě jazyků sousedních národů maďarštinu ovlivňovala také [[latina]]. Ta byla používána jako [[úřední jazyk]], ale i jako [[lingua franca]] pro běžnou komunikaci mezi příslušníky různých národů, které obývaly území království. Latinu na dobré úrovni díky tomu ovládala značná část uherské šlechty i měšťanstva. Jazyk si toto postavení udržel až do pozdního 18. století.
V maďarském jazyce rezonuji výpůjčky z jazyka původního slovanského obyvatelstvo podunajskeho prostoru po zániku Velké Moravy. Příkladem jsou slova ze zemědělství, které příchozí převzali.
( potok/Patak - patak , břitva /- borotva, ) dokonce v maďarských slovech zůstala zachována staroslověnská nosová výslovnost ( houba/ - gomba).
 
[[Soubor:Nikolsburg.gif|thumb|Maďarská runová abeceda na poslední stránce tisku z roku 1483, nalezeného na zámku v [[Mikulov]]ě.]]
Řádek 113:
Základ [[Slovní zásoba|slovní zásoby]] maďarštiny je společný s dalšími uralskými jazyky. Bylo identifikováno přibližně 21 % slovních [[Kořen (mluvnice)|kořenů]], které jsou ugro-finského původu. Zhruba polovina kořenů byla v&nbsp;minulosti přijata z&nbsp;jiných jazyků, především pak [[Slovanské jazyky|slovanských]] (21 %), z&nbsp;[[Němčina|němčiny]] (11 %) a [[Turkické jazyky|turkických jazyků]] (9,5 %). S&nbsp;dalšími evropskými jazyky maďarština sdílí mnoho slov řeckého a latinského původu (6 % kořenů). Z&nbsp;jiných románských jazyků pocházejí asi 2,5 % kmenů, z&nbsp;ostatních jazyků přibližně 1 %. U 30 % není původ jasný.<ref>A nyelv és a nyelvek, edited by István Kenesei. Akadémiai Kiadó, Budapest, 2004, ISBN 963-05-7959-6, p. 134</ref>
 
Při '''přejímání''' z jiných jazyků se slova běžně přizpůsobují maďarské fonetice (např. slova ''asztal -'', stůl, a ''udvar -'', dvůr, pocházejí ze slovanských jazyků, slovo ''polgár -'', občan, z němčiny (Bürger)). Výjimkou jsou slova řeckého a latinského původu, která jsou většinou snadno rozeznatelná i pro mluvčí jiných jazyků, zejména byla-li převzata až v&nbsp;moderní době.
 
=== Slovotvorba ===
Řádek 122:
* předpony: bead = podat, elad = prodat, felad = podat, kiad = vydat
* přípony: adag = dávka, porce, adó = daň
* předpony i přípony: kiadó = vydavatel(, -ství)
* skládání: munkaadó = zaměstnavatel (ten, kdo dává práci)
* kéz = ruka, kézi = ruční
Řádek 148:
=== Diakritická znaménka ===
Diakritická znaménka se využívají u samohlásek:
* dvě tečky – označují přední zaokrouhlené samohlásky: ö, ü (jako v [[němčina|němčině]]);
* čárka – označuje dlouhé samohlásky: á, é, í, ó, ú (jako v&nbsp;češtině);
* dvě čárky – označují délku u předních zaokrouhlených samohlásek: ő, ű.
 
=== Spřežky ===
Řádek 195:
[[Soubor:Hungarian vowel chart with rounded short a.svg|right|thumb|300px|Maďarské samohlásky]]
Maďarština má 7 krátkých a 7 dlouhých [[Samohláska|samohlásek]]. Délka samohlásek je důležitá pro rozlišení významu. Krátké a dlouhé samohlásky tvoří páry. Většina členů těchto párů se vyslovuje stejně, liší se jen délkou trvání. Rozdílná výslovnost je ve dvou případech:
* <a>/<á>: krátké ''a'' se vyslovuje jako zadní [[Otevřená zadní zaokrouhlená samohláska|[ɒ]]], zní přibližně mezi českými /a/ a /o/, například ve slově Budapest [{{IPA|budɒpɛʃt}}]; dlouhé ''á'' se vyslovuje stejně jako v češtině;
* <e>/<é>: krátké ''e'' je otevřené [[Polootevřená přední nezaokrouhlená samohláska|[ɛ]]], vyslovuje se přibližně jako v češtině; dlouhé ''é'' je zavřené [[Polozavřená přední nezaokrouhlená samohláska|[eː]]], blíží se ''í''.
 
=== Souhlásky ===
Řádek 299:
* '''ü'''lt'''e'''k = sedíte (přední samohlásky)
 
Samohláska ''i/í'' je sice [[Fonetika|foneticky]] přední, pravidlo samohláskové harmonie se však u ní neuplatňuje. Může být v&nbsp;jednom slově s předními i zadními samohláskami. Některá slova obsahující jen samohlásku ''i/í'' se chovají jako přední, např. ''illik'' (slušet), – minulý čas ''ill'''e'''tt.'', jináJiná jako zadní, např. ''iszik'' (pít), – minulý čas ''iv'''o'''tt''. Výjimečně může být harmonie jediným rozdílem mezi homonymy: ''ír'' (psát) je zadní (''írás'' – psaní), zatímco ''ír'' (Ir) je přední (''írek'' – Irové). Pokud se ''i/í'' ve slově chová jako zadopatrová samohláska, je to dáno tím, že se dříve na jejím místě vyslovovala laryngální čili zadopatrová samohláska a teprve v posledních staletích se spodobnila s předopatrovým ''i/í''.
 
Rovněž přední ''e'', zejména pak ''é'', se v určitých případech kombinuje se zadními samohláskami (například přivlastňovací koncovka -é, přípona -ért), jindy se však pravidelně střídá se zadním ''a/á'' nebo ''o/ó'' (přípony -ás/-és, -ság/-ség).
Řádek 317:
 
==== Zvláštnosti ====
Kořen slova zůstává při přibírání koncovek a přípon obvykle zachován beze změny. Výjimečně dochází ke stahování jeho poslední samohlásky (zkrácení nebo vypuštění), např. ''ag'''á'''r'' (ohař) – ''ag'''a'''rak'' (ohaři). Systematicky se stahují podstatná jména zakončená -alom, -elem (plurál -almok, -elmek) a slova končící -0X0g (kde 0 značí samohlásku a X souhlásku l, r). Slova zakončená krátkou samohláskou při ohýbání tuto samohlásku většinou prodlužují, např. ''alm'''a''''' (jablko), ''alm'''á'''ból'' (z jablka), ''alm'''á'''ink'' (naše jablka). Slova zakončená dlouhou samohláskou někdy naopak tuto zkrátí a připojí koncovku přes vložené -v-, např. ''l'''ó''''' (kůň), ''l'''ov'''ak'' (koně), ''k'''ő''''' (kámen), ''k'''öv'''ek'' (kameny). Pouze několik málo kořenů prochází výraznější proměnou, např. ''te'''her''''' (náklad), plurál ''te'''rh'''ek''. Tyto jevy (kromě prodlužování koncové samohlásky, které je univerzální) se však případně týkají jen přivlastňovacích tvarů, [[množné číslo|plurálu]], [[akuzativ]]u a superesivu ("na tom", koncovka ''-n'').
Tyto jevy (kromě prodlužování koncové samohlásky, které je univerzální) se však případně týkají jen přivlastňovacích tvarů, [[množné číslo|plurálu]], [[akuzativ]]u a superesivu ("na tom", koncovka ''-n'').
 
Nikoliv ke změně kořene, ale přípony, dochází systematicky pokud přípona začínající na v- (-val/-vel, -vá/-vé) přistupuje ke slovu zakončenému na souhlásku. Tehdy se toto "v" přizpůsobí této souhlásce, např. ''asztal'' + ''-val'' dává ''asztallal'' ("se stolem"), plurál ''asztalok'' tvoří ''asztalokkal'' ("se stoly").
 
=== Jmenný rod ===
Maďarština je bezrodý jazyk. Nerozlišuje rod mužský, ženský a střední, dokonce ani u zájmen: ''ő'' znamená on, ona i ono. Pokud je potřeba rozlišit pohlaví, existují možnosti [[přechylování]] na úrovní slovní zásoby, například složeniny se slovem ''nő'' (žena): tanár = učitel –, tanárnő = učitelka.
 
=== Číslo ===
Maďarština rozlišuje jednotné a množné [[Číslo (mluvnice)|číslo]]. Množné číslo se vyjadřuje pomocí charakteristického sufixu -k- nebo -i- (při použití přivlastňovacích sufixů). Znak množného čísla se zpravidla připojuje jen k podstatnému jménu, případně ukazovacímu zájmenu. K jiným slovním druhům se připojuje jen za určitých podmínek (viz dále).
 
Znak množného čísla se používá pouze v případě, že není blíže určen počet. Je-li počet vyjádřen číslovkou, zůstává podstatné jméno v jednotném čísle. Například:
Řádek 346 ⟶ 345:
* kutya láb'''a''' = noha psa (doslova ''pes noha-jeho'')
* kutyá'''nak''' a láb'''a''' = noha psa (doslova ''psovi ta noha-jeho'')
: kutya = pes, láb = noha, končetina
* Pál Könyv'''e''' / Pál'''nak''' a könyv'''e''' = Pavlova kniha
 
Maďarština nemá sloveso s významem ''mít''. Místo toho se používá zvláštní vazba se slovesem ''van'' (být). Vlastník přibírá dativní koncovku:
* Van kutyám. = Mám psa. (doslova ''je pes-můj'')
Řádek 355 ⟶ 352:
=== Člen ===
[[Podstatné jméno|Podstatná jména]] jsou obvykle determinována [[člen (mluvnice)|členem]], který je dvojí:
* '''neurčitý''': ''egy''; má také význam ''jeden'' a používá se pouze v jednotném čísle;
* '''určitý''': ''a'' (před jmény začínajícími souhláskou) nebo ''az'' (před jmény začínajícími samohláskou); používá se v jednotném i množném čísle.
 
=== Podstatná jména ===
Podstatná jména se skloňují. Při skloňování přibírají přivlastňovací sufixy, znak množného čísla a [[Mluvnický pád|pádové]] koncovky.
 
Maďarština má 18 '''pádů'''. Sada '''pádových koncovek''' je jednotná pro všechna podstatná jména, případně i další sklonné slovní druhy. Koncovky mají obvykle dvě, někdy tři, varianty podle samohláskové harmonie (viz výše).
 
1. pád ([[nominativ]]) je základním tvarem jména, koncovku nemá: ''kutya'' (pes), ''ház'' (dům).
 
2. pád ([[genitiv]]) jako takový neexistuje a opisuje se přivlastňovacími vazbami (viz výše).
 
3. pádu ([[dativ]]u) odpovídá koncovka -nak/-nek: ''ház'''nak''''' (domu). [[Terminativ]] má koncovku -ig: ''ház'''ig''''' ((až) k domu)
 
4. pád ([[akuzativ]]) má koncovku -t: ''kutyá'''t''''' (psa). [[Kauzativ]] se ovšem vyjadřuje koncovkou -ért: ''kutyá'''ért''''' (pro psa).
 
5. pád ([[vokativ]]) maďarština nemá, oslovuje se 1. pádem.
 
6. pád ([[lokál]]) je vyjadřován více způsoby. K umístění a pohybu obecně se vztahuje matice devíti pádů, které odpovídají na otázky ''kdekam?'', kam''kde?'' a ''odkud?'':
* vnitřní: ház'''ba''' – ház'''ban''' – ház'''ból''' = do domu – v domě – z domu; kert'''be''' – kert'''ben''' – kert'''ből''' = do zahrady – v zahradě – ze zahrady;
* povrchové: asztal'''ra''' – asztal''o'''''non''' – asztal'''ról''' = na stůl – na stole – ze stolu; szék'''re''' – szék''e'''''nen''' – szék'''ről''' = na židli (kam) – na židli (kde) – ze židle;
* přibližné: orvos'''hoz''' – orvos'''nál''' – orvos'''tól''' = k lékaři – u lékaře – od lékaře; Péter'''hez''' – Péter'''nél''' – Péter'''től''' = k Petrovi – u Petra – od Petra.
 
[[Superesiv]] -n má i širší využití ve smyslu "jak". - pomocíPomocí něj se např. vytvářejí [[příslovce]] z [[přídavné jméno|přídavných jmen]].
 
Řada dalších prostorových vztahů (pod, nad, zpod, za, zpoza, skrze atd.) je vyjadřována systémem záložek.
 
Koncovka -ról/-ről také vyjadřuje českou vazbu "o něčem". Pro časovou lokalizaci se používá koncovka -kor: ''éjfél'''kor''''' (o půlnoci).
 
7. pád ([[instrumentál]]) je tvořen koncovkou -val/-vel, která se případně přizpůsobuje koncové souhlásce základního tvaru (viz výše): ''almá'''val''''' (jablkem), ''ház'''zal''''' (domem).
Podobný je [[translativ]], vyjadřující výsledek změny stavu: ''jég'' (led), ''jég'''gé''' válik'' (stát se ledem, změnit se v led).
 
Maďarština má také dva způsoby vyjádření [[esiv]]u ("jako něco, na způsob"), formální -ként a modální -ul/-ül: ''ház'''ként''''' (jako dům);, ''példa'' (příklad), ''példá'''ul''''' (například).
 
=== Přídavná jména ===
Řádek 409 ⟶ 406:
Nepřechodná (intranzitivní) slovesa nemají předmět, proto mají pouze neurčité časování.
 
Při časování se (obdobně jako v češtině) přidávají '''osobní koncovky''', které vyjadřují 1.–3, 2. a 3. osobu a jednotné a množné číslo. Není proto nutné označovat [[podmět]] osobním zájmenem. Je-li podmět zřejmý, může se vynechat.
 
V určitémneurčitém časování navíc existuje osobní koncovka, která vyjadřuje vztah ''já tebe / vás'':
* lát'''lak''' = vidím tě
* szeret'''lek''' = miluji tě
 
'''[[Infinitiv]]''' se vyznačuje koncovkou -ni:
* olvas<strong>ni</strong> = číst
* lát'''ni''' = vidět
 
Maďarské sloveso má 3tři '''[[Čas (mluvnice)|časy]]''' jako v češtině: minulý, přítomný a budoucí.
 
'''Minulý čas''' se tvoří vložením sufixu ''-t-'' (s variantami ''-ott-, -ött-, -ett-'') mezi kmen a osobní koncovku:
Řádek 431 ⟶ 428:
Jediné maďarské sloveso, které má vlastní tvary budoucího času, je ''lenni'' (být), kde se jedná o tvary se základem ''lesz-'' (bude), zatímco přítomný čas se tvoří od základu ''van-'' (je).
 
Slovesné '''[[Slovesný způsob|způsoby]]''' jsou rovněž 3tři: oznamovací, podmiňovací ([[kondicionál]]) a spojovací ([[subjunktiv]]).
 
'''Kondicionál přítomný''' se tvoří vložením sufixu ''-ná- / -né-'' mezi kmen a osobní koncovku:
* olvas'''ná'''nk = četli bychom
 
'''Kondicionál minulý''' se tvoří spojením minulého času a pomomocného slovesa ''volna'' (byl(a) by):
* olvas'''t'''unk '''volna''' = byli bychom četli
 
'''Subjunktiv''' vyjadřuje nejčastěji rozkaz ([[imperativ]]) nebo přání. Má širší využití než rozkazovací způsob v češtině. Tvoří tvary ve všech osobách. Jeho znakem je sufix ''-j-'', který se vkládá mezi kmen a osobní koncovku:
* men'''j'''etek! = jděte!
* men'''j'''en = ať jde / jděte ([[vykání]])
 
Při asimilaci souhlásek někdy toto ''-j-'' mizí:
* olva'''ss'''! = čti!
 
'''Potenciál''' se tvoří příponou ''-hat/-het'' a vyjadřuje možnost:
* olvas'''hat''' = lze číst
 
==== Nepravidelná slovesa ====
Několik maďarských sloves (vesměs velmi frekventovaných) se časuje více či méně nepravidelně. Mnohá se však časují vzájemně stejným způsobem. Jsou to (uveden infinitiv, oznam. 3. os. sg neurč. přítomný a minulý, rozk. 2. os. sg (neurč. a urč.)):
* '''aludni''' (spát), – alszik, aludt, aludj(ál)/aludjál, aludd/aludjad; analogicky se časují '''feküdni''' (ležet) a '''nyugodni''' (odpočívat)
* '''enni''' (jíst), – eszik, evett, egyél, edd/egyed
* '''hinni''' (myslit si), – hisz, hitt, higgyél, hidd/higgyed
* '''inni''' (pít), – iszik, ivott, igyál, idd/igyad
* '''jönni''' (přijít), – jön, jött, gyere/jöjj
* '''lenni''' (být), – van, volt, légy/legyél
* '''menni''' (jít), – megy, ment, menj/menjél
* '''nőni''' (růst), – nő, nőtt, nőj(él)/nőjél, nődd/nőjed; analogicky '''főni''' (vařit se), '''lőni''' (střílet), '''róni''' (rýt), '''szőni''' (tkát)
* '''tenni''' (dát), – tesz, tett, tégy/tegyél, tedd/tegyed; analogicky '''venni''' (vzít) a '''vinni''' (nést)<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Hradský
| jméno = Ladislav
Řádek 475 ⟶ 472:
 
==== Iková slovesa ====
Zvláštním typem jsou tzv. ''iková slovesa'', nazvaná takto podle jejich tvaru ve 3.&nbsp;os. sg oznam. neurč. přít. zakončeného na '''-ik''' (zatímco u ostatních maďarských sloves je tento tvar současně kořenem, tj. bez koncovky). Iková slovesa zpravidla tvoří odlišně rozkazovací tvar ve 3.&nbsp;os. sg (zakončené jednotně na -ék). Mívají význam podobný českým zvratným slovesům, kdy podmět koná sám na sobě;. protoProto jsou iková slovesa až na výjimky nepřechodná.
 
=== Postpozice ===
Řádek 488 ⟶ 485:
* ''asztalok '''közé''' – asztalok '''között''' – asztalok '''közül''''' = '''mezi''' stoly (kam) – '''mezi''' stoly (kde) – '''z místa mezi''' stoly
 
Další záložky jsou: '''körül''' = kolem (kde), '''köré''' = kolem (kam), '''felülfelől''' = směrem od, '''felé''' = směrem k, na, '''helyett''' = místo (čeho), '''szerint''' = podle (čeho).
 
Pokud se postpozice pojí s osobními zájmeny, přijímají osobní koncovky, které jsou shodné s přivlastňovacími:
* ''alatt'''am''''' = pode mnou (nikoliv: ''én alatt'' !)
* ''alatt'''ad''''' = pod tebou
 
Řádek 505 ⟶ 502:
[[Slovosled]] maďarské [[Věta (lingvistika)|věty]] je volný, není však nahodilý. Základní slovosled oznamovací věty je [[Slovosled#Typy slovosledu z hlediska pořadí větných členů|SOV]] ([[podmět]] – [[Předmět (mluvnice)|předmět]] – [[přísudek]]). [[Větný člen]], na který je kladen důraz, obvykle stojí bezprostředně před přísudkem.
 
V tázacích větách bývá obecně jádro dotazu na začátku. Ve větách s tázacím zájmenem (doplňovacích) se tento slovosled shoduje s češtinou: '''''Hol''' van a kép?'' = "'''''Kde''' je (ten) obraz?"'' V tázacích větách zjišťovacích je proti češtině obrácený: '''''Kép''' ez''? = "''Je to '''obraz'''?"'' (doslova "Obraz to (je)?") '''''Itt''' van az a fiú?'' = "''Je ten chlapec '''tady'''?"'' (doslova "Tady je ten chlapec?")
 
Slovosled záporné věty je zpravidla stejný jako v češtině: ''Ez nem kép.'' = "''To není obraz"''.
 
Typické pro maďarštinu je (oproti většině evropských jazyků) obrácené pořadí složek jména, včetně hodností a titulů, např. "''král Karel I."'' je maďarsky ''I. Károly király'' (doslova "I. Karel král"). Příjmení stojí před křestním jménem (jmény): ''László Kovács'' je v maďarštině vždy ''Kovács László''. Obráceně se uvádějí i [[datum|data]]: 5. 7. 2016 je maďarsky 2016. 7. 5. ([[Kalendářní měsíc|měsíc]]Měsíc je vždy před [[den|dnem]],; obecně jsou časové jednotky řazeny od největší po nejmenší).
 
== Příklady ==
{{IPA3}}
* maďarský : ''magyar'' {{IPA|/mɑɟʝɑr/}} [moďor]
* ahoj: ''szia'' {{IPA|/siɑ/}} [sijo]
* dobrý den: ''jó napot (kívánok)'' {{IPA|[/joːnɑpot kivaːnok/}} [jónopot kívánok]
* prosím: ''kérem (szépen)'' {{IPA|/keːrɛm seːpɛn/}}, ''legyen szíves'' {{IPA|/lɛɟʝɛn sivɛʃ/}} [leďen síveš]
* promiň(te): ''bocsánat'' {{IPA|/botʃaːnɑt/}} [bočánot]
* děkuji: ''köszönöm'' {{IPA|/køsønøm/}} [kösönöm]
* toto/tohle: ''az'' {{IPA|/ɑz/}}, ''ez'' {{IPA|/ɛz/}} [ez]
* kolik?: ''mennyi?'' {{IPA|/mɛɲɲi/}} [meňňi]
* kolik to stojí?: ''mennyibe kerül?'' {{IPA|/mɛɲɲibe kɛryl/}} [meňňibe kerül]
Řádek 535 ⟶ 532:
* mluvíte anglicky?: ''Beszél angolul?'' {{IPA|/besél ɑnɡolul/}} [besél ongolul]
* pomoc!: ''Segítség!'' {{IPA|/ʃɛɡiːtʃːeːɡ/}} [šegíčég]
* pracuj! ´´dolgozz´´ (/dolgozz)/ [dolgozz]
 
== Vzorový text ==
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Maďarština“