Zádielská tiesňava: Porovnání verzí

Zádielská soutěska se nachází ve východní části [[Slovenský kras|Slovenského krasu]] mezi krasovými planinami Horný vrch, rozprostírající se na západě, a Zádielskou planinou na východě.

Zádielská tiesňava, známější ze slovenských, polských a českých pramenů pod geografickým názvem Zádielská dolina, je monumentální [[Kras|krasová]] [[soutěska]] téměř 400 m hluboká, zhruba 3 km dlouhá a v nejužším místě necelých 10 m široká.

Soutěska byla ve wettersteinských [[Vápenec|vápencích]] z období středního [[Trias|triasu]] vyerodována tokem říčky Blatnice (též Blatný potok), pramenící pod vrchem [[Osadník]] (1186 m n. m.) ve [[Volovské vrchy|Volovských vrších]], tedy v nekrasovém území, jehož základem jsou paleozoické fylity. Do říčky Blatnice ústí v Zádielské dolině pod vrchem Havrania skala ještě menší pravostranný přítok z Baksové doliny. V důsledku meteorologicko - hydrologických extrémů se říčka Blatnice dokáže přeměnit v dravý tok s nesmírnou erozní silou, kterou výrazně modeluje dno soutěsky. Na počátku 21. století byla Zádielská dolina takto postižena tzv. tisíciletou vodou na přelomu května a června roku 2010, kdy tok Blatnice na řadě míst zcela zničil místní komunikaci, procházející soutěskou.

Do počátku 21. století bylo v zádielské soutěsce objeveno a zdokumentováno asi 100 jeskyní různých morfologických a speleogenetických typů, které lze rozdělit podle jejich původu na korozní, puklinové a suťové jeskyně. Mezi nejznámější patří 17 metrů dlouhá ''Královská jeskyně''. Největší jeskyní Zádielské doliny je ''Tajná jeskyně'', slouhá 60 metrů a 8 metrů hluboká, druhou největší je archeologicky významná ''Kostrová jeskyně''.

Nejpozoruhodnějším geomorfologickým útvarem v soutěsce je asi 100 metrů vysoká vápencová [[skalní jehla]], zvaná ''Cukrová homole.'' Tento skalní tvar, nejvyšší svého druhu na Slovensku, který je erozně - denudačním reliktem původního skalního reliéfu, se nachází zhruba uprostřed Zádielské doliny. V masívu ''Cukrové homole'', která je vyhledávaným cílem horolezeckých aktivit, je několik menších jeskyní. Horolezci navštěvovali Zádielskou dolinu již od přelomu 19. a 20. století a právě jim vděčí většina zdejších skalních útvarů za svoje pojmenování - např. ''Orlia bašta'', ''Zelená stena'', ''Trojkráľový hrebeň'', ''Zmývač krvi'', ''Mesačná stena'', ''Sirota'', ''Javisko'' a další. S ohledem na období hnízdění vzácných druhů ptactva je horolezectví v Zádielské dolině povoleno od začátku srpna do konce února.<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=|jméno=|titul=Zadielská Dolina - Szádelői-völgy|url=http://www.summitpost.org/zadielsk-dolina-sz-del-337-i-v-lgy-zadiel-valley/256825|vydavatel=summitpost.org|místo=|datum vydání=|datum přístupu=2016-06-12|jazyk=anglicky}}</ref>

Důvodem vyhlášení rezervace nejvyššího, 5. stupně ochrany, je jedinečný přírodní reliéf Zádielské doliny a s ním spojený výskyt přirozených [[Geobiocenóza|geobiocenóz]] Slovenského krasu. V ekosystémech jsou zastoupeny vzácné [[Endemit|endemické]] a [[Relikt (biologie)|reliktní]] druhy flóry a fauny, významné z vědeckovýzkumného a naučného hlediska. Charakteristiku flóry a fauny podmiňuj [[Soubor:Cukrova homola.jpg|náhled|336x336pixelů|Skalní jehla ''Cukrová homole'']]e hraniční umístění mezi Slovenským krasem a [[Slovenské rudohoří|Slovenským rudohořím]]. Území je známé též zvratem vegetačních pásem.

Název soutěsky i obce [[Zádiel]], ležící u jejího ústí, podle některých verzí pochází z maďarského názvu ''Szádelői völgy'' (česky ''Zádielská soutěska''), respektive z maďarského výrazu ''Szád-elő'', který přibližně znamená "široké ústí doliny". Ve slovenských i jinojazyčných pramenech soutěska někdy bývá pojmenovávána jako "''Zádielský kaňon''", což je z geomorfologického hlediska zcela nesprávné a matoucí označení.

* {{Commonscat|Zádielská tiesňava}}{{Slovenský kras}}