Manicheismus: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
přidán "apokalyptický judaismus"(u elchasaitů). viz.: Gnosticismus , A.Chalupa, vydala Masarykova univerzita, Brno 2013 značka: editace z Vizuálního editoru |
→top: drobné úpravy, ==Vzestup a pronásledování== |
||
Řádek 1:
[[Soubor:Manicheans.jpg|thumb|Kněží manicheismu na fragmentu z rukopisu nalezeném v [[Čína|Číně]] – [[Tarimská pánev|Tarimské pánvi]].]]
'''Manicheismus''' je náboženské učení, které bylo založeno v [[Sasánovská říše|Sasánovské říši]] [[Babylón|babylonským]] prorokem [[Mání]]m (přibližně roky 216–276) ve [[3. století]]. Bylo ovlivněno [[Gnóze|gnosticismem]] a spojovalo v sobě [[persie|staroperské]] náboženské představy [[zoroastrismus|zoroastrismu]] s [[křesťanství]]m, apokalyptickým [[Judaismus|judaismem]] a [[buddhismus|buddhismem]], přičemž se považovalo za vyvrcholení všech těchto náboženství
Podle tohoto učení existují dva [[etika|etické]] principy, které jsou současně vlastními principy struktury života: ''dobro'' (
==Vyznavači==
[[Soubor:ManichaeanElectaeKocho10thCentury.jpg|thumb|Manicheistická rada, [[10. století|10. stol. n. l.]], [[Čína]] – [[Tarimská pánev]]]]
Manicheismus dělil své vyznavače do dvou tříd: na
*Vyvolené (vzdělané) a
*Naslouchající (laiky).
Manichejství mělo od počátku pevně organizovanou církev v jejímž čele stál ''archégos'', Máního nástupce. Z manicheistickýh hodnostářů to dále bylo dvanáct mistrů, sedmdesát dva biskupů a třista šedesát kněží. Tito hodnostáři pocházeli právě z řad Vyvolených.▼
==Vzestup a pronásledování==
▲Manicheismus dělí své vyznavače do dvou tříd: na Vyvolené a Naslouchající. Vyvolení žili odděleně v klášterech přísným asketickým životem, věnovali se především studiu a modlitbám, ale pěstovali také umění. Naslouchající naproti tomu představovali manichejské laiky. Ti nemuseli žít asketicky, dodržovali pouze deset Máního přikázání. Protože Vyvolení nesměli pracovat, byli to Naslouchající, kteří je živili, na což se nahlíželo jako na almužnu.
▲Manichejství mělo od počátku pevně organizovanou církev v jejímž čele stál ''archégos'', Máního nástupce. Z manicheistickýh hodnostářů to dále bylo dvanáct mistrů, sedmdesát dva biskupů a třista šedesát kněží. Tito hodnostáři pocházeli z řad Vyvolených.
Mání zemřel mučednickou smrtí mezi lety 274 a 277<ref>Viz {{Citace monografie
| příjmení = Felix
Řádek 19 ⟶ 22:
| isbn = 3 7001 0727 7
| strany = 91
}}</ref> na popud zoroastrovských kněží. Manicheismus se vzápětí stal velmi populární zejména v oblasti rozšíření aramejštiny. V [[Perská říše|Persii]] byl pronásledovaným, ovšem ani za hranicemi Persie to neměl jednoduché: byl pronásledovaným náboženstvím v [[Starověký Řím|římské říši]], potírali jej i buddhisté v Asii, stejně jako taoisté nebo konfuciáni v Číně.
Až v roce 762 se k manicheismu přiklonil chán [[Ujgurská říše|ujgurské říše]] a až do jejího zániku v polovině 9. století plnil funkci státního náboženství. Manicheismus byl kromě toho == Reference ==
|