Manicheismus: Porovnání verzí

'''Manicheismus''' je náboženské učení, které bylo založeno v [[Sasánovská říše|Sasánovské říši]] [[Babylón|babylonským]] prorokem [[Mání]]m (přibližně roky 216–276) ve [[3. století]]. Bylo ovlivněno [[Gnóze|gnosticismem]] a spojovalo v sobě [[persie|staroperské]] náboženské představy [[zoroastrismus|zoroastrismu]] s [[křesťanství]]m, apokalyptickým [[Judaismus|judaismem]] a [[buddhismus|buddhismem]], přičemž se považovalo za vyvrcholení všech těchto náboženství; a sám [[Mání]] pak sám sebese pokládal za „Pečeť proroků“ (tj. [[Ježíš Kristus|Krista]], [[Buddha|Buddhy]], [[Zarathuštra|Zarathuštry]], [[Elchasaios|Elchasaie]] a dalších).

Podle tohoto učení existují dva [[etika|etické]] principy, které jsou současně vlastními principy struktury života: ''dobro'' (resp. světlo) a ''zlo'' (resp. tma). Ty spolu bojují a jejich smísením vznikl svět. Manicheismus učí, že [[Ježíš Kristus]] přišel osvobodit části světla ze zajetí tmy a těla (tedy ta, která disponují přimíšenými prvky zla) od jejich hmotné závislosti jen zdánlivě. Oba [[morálka|morální]] protipóly a jejich konfrontace existují trvale, jsou věčné, [[vesmír|kosmické]]. Tím se odlišuje od většinové křesťanské nauky, protože i ve chvíli, kdy je dlepodle ní boj mezi protipóly dobra a zla pro individuumjednotlivce dokonán smrtí a pro duši začíná dimenzionálně jiný, kvalitativně nový, [[unipolarita|unipolární]] život (- pouze dobro (nebe) či pouze zlo (peklo), funguje v tomto učení princip [[bipolarita|bipolarity]] nadále. Princip dualismu dobra a zla a jejich prolnutí ve světě je ovšem živý trvale.

}}</ref> na popud zoroastrovských kněží. Manicheismus se vzápětí stal velmi populární zejména v oblasti rozšíření aramejštiny. V [[Perská říše|Persii]] byl pronásledovaným, ovšem ani za hranicemi Persie to neměl jednoduché: byl pronásledovaným náboženstvím v [[Starověký Řím|římské říši]], potírali jej i buddhisté v Asii, stejně jako taoisté nebo konfuciáni v Číně. V

Až v roce 762 se k manicheismu přiklonil chán [[Ujgurská říše|ujgurské říše]] a až do jejího zániku v polovině 9. století plnil funkci státního náboženství. Manicheismus byl kromě toho rozšířenrozšířený i v Evropě (kde zanikl v 7. století), severní Africe, přes Blízký východ (do 10. století, kdy ustoupil islámu) až po střední Asii (14. století) a Čínu, kde se udržel nejdéle;. vV Číně přežívaly komunity manichejců až do 17. století. Dodnes je manichejství formálně zakázaným náboženstvím ve [[Vietnam]]u.{{Doplňte zdroj}}