Bartolomějská noc: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
doplnění |
|||
Řádek 6:
Sňatek se konal [[18. srpen|18. srpna]] 1572 a k této události se do Paříže sjelo mnoho hugenotských šlechticů, včetně uznávaného vůdce admirála Colignyho. Ženich, který jako hugenot neuznával katolickou [[Mše|mši]], prostál většinu obřadu před [[kostel]]em. Když potom stanul před [[oltář]]em, ženich s nevěstou se na sebe nepodívali. Nevěsta neodpověděla ani na otázku celebrujícího, zda si Jindřicha bere dobrovolně za manžela. V té chvíli král Karel IX. položil ruku na sestřinu hlavu a přinutil ji přikývnout.
Napětí mezi francouzskými katolíky a hugenoty zvýšila [[nizozemská revoluce]] a invaze hugenotského vojska do [[Habsburské Nizozemí|Španělského Nizozemí]] v květnu 1572 na pomoc nizozemským protestantům, kteří povstali proti náboženskému útlaku ze strany katolického krále Filipa II. Španělského. Mnozí francouzští katolíci se obávali, že Francie bude zatažena do války proti katolickému Španělsku a podezřívali Colignyho, že chce krále přesvědčit k francouzské vojenské intervenci na pomoc nizozemským [[Gézové|povstalcům]].<ref>Holt (2005), s. 81; Calvin's book was "Praelectiones in librum prophetiarum Danielis", Geneva and [[Laon]], 1561</ref>
==Průběh vraždění==
Řádek 14 ⟶ 16:
==Následky==
[[Hugenotské války]] pokračovaly až do roku 1598, kdy francouzský král Jindřich IV. vydal [[Nantský edikt]] zajišťující rovnoprávnost mezi katolíky a hugenoty. Byla to první listina zajišťující svobodu náboženského vyznání. V roce 1685 král [[Ludvík XIV.]] ediktem [[Edikt z Fontainebleau|z Fontainebleau]] edikt nantský zrušil a prohlásil protestantské náboženství za ilegální.
Zajímavá byla reakce papeže [[Řehoř XIII.|Řehoře XIII.]]: všechny zvony se rozezvučely pro díkůvzdání a děla [[Andělský hrad|Andělského hradu]] vypálila oslavnou salvu. Byla vydána upomínková [[Vatikán|vatikánská]] medaile a Řehoř pověřil umělce [[Giorgio Vasari|Giorgia Vasariho]], aby vytvořil nástěnnou malbu masakru, která se dosud nachází ve vatikánských sbírkách. Podle některých autorů je tento popis papežovy reakce přehnaný, zčásti prý jde dokonce o historický [[mýtus]]. Proti této [[Bagatela|bagatelizaci]] papežova jednání má svědčit jasná symbolika pamětní mince, která oslavuje vraždění hugenotů, a to, že král Karel IX. obdržel od papeže [[Zlatá růže|Zlatou růži]]. Obojí reakce ovšem nastaly vzápětí po obdržení prvních zpráv o události, v nichž francouzské zdroje popisovaly celou událost jako potlačení hugenotského povstání. Později, když se v římské kurii rozšířilo povědomí o skutečné podstatě celé akce, byl její postoj i postoj papeže podstatně chladnější.▼
▲Zajímavá byla reakce papeže [[Řehoř XIII.|Řehoře XIII.]] na masakr: všechny zvony se rozezvučely pro díkůvzdání a děla [[Andělský hrad|Andělského hradu]] vypálila oslavnou salvu. Byla vydána upomínková [[Vatikán|vatikánská]] medaile a Řehoř pověřil umělce [[Giorgio Vasari|Giorgia Vasariho]], aby vytvořil nástěnnou malbu masakru, která se dosud nachází ve vatikánských sbírkách. Podle některých autorů je tento popis papežovy reakce přehnaný, zčásti prý jde dokonce o historický [[mýtus]]. Proti této [[Bagatela|bagatelizaci]] papežova jednání má svědčit jasná symbolika pamětní mince, která oslavuje vraždění hugenotů, a to, že král Karel IX. obdržel od papeže [[Zlatá růže|Zlatou růži]]. Obojí reakce ovšem nastaly vzápětí po obdržení prvních zpráv o události, v nichž francouzské zdroje popisovaly celou událost jako potlačení hugenotského povstání. Později, když se v římské kurii rozšířilo povědomí o skutečné podstatě celé akce, byl její postoj i postoj papeže podstatně chladnější.
[[Filip II. Španělský]], který byl znám jako fanatický katolík, vyjádřil nad zprávou o masakru potěšení,<ref>Ward, A.W. (et al. eds.) (1904), ''[https://books.google.com/books?id=x9VmAAAAMAAJ&printsec=frontcover#v=onepage&q&f=false The Cambridge Modern History - Volume III: Wars of Religion]'', Cambridge University Press, Oxford, s. 20</ref> naopak nábožensky tolerantní římský císař a český král [[Maxmilián II. Habsburský]], bratranec Filipa II. a tchán Karla IX., byl zprávou o masakru zhnusen a označil událost za "ostudnou".<ref>Georges Bordonove ''Henri IV'' (Editions Pygmalion, 1981) s. 82: ''le honteux bain de sang''</ref>
== Literatura ==
Řádek 20 ⟶ 26:
* MOLINIER, Auguste. La Saint-Barthélémy et la critique moderne, par Henri Bordier (recenze knihy). Bibliothèque de l'école des chartes, Année 1880, Volume 41, Numéro 1, str. 266-270. http://www.persee.fr/doc/bec_0373-6237_1880_num_41_1_446945 (francouzsky)
* HÁJKOVÁ, Milena. Bartolomějský masakr – mezník ve vztazích Anglie a Francie? ''Historický obzor'', 2002, 13(9/10), s. 194–199. ISSN 1210-6097.
== Reference ==
<references />
== Externí odkazy ==
| |||