Sepp Dietrich: Porovnání verzí

 

== Budování Leibstandarte a první zkušenosti ==

Po velkém vítězství NSDAP ve volbách do Říšského sněmu v roce [[1933]] a následném jmenování Hitlera kancléřem byl Dietrich [[17. březen|17. března]] pověřen, aby zformoval stráž k ochraně [[Říšské kancléřství|Říšského kancléřství]]. O několik dní později se stal velitelem (a tvůrcem) Štábní stráže SS Dietrich (SS Stabswache Dietrich). O několik týdnů později byla stráž přejmenována na Zvláštní komando SS Berlín (SS Sonderkommando Berlin) a přestěhovala se do [[Lichterfelde]]. V červnu [[1933]] byly zřízeny další dvě komanda, a společně s komandem Berlín se staly základem budoucích Zbraní SS (Waffen SS). Výjimečné na Dietrichově jednotce, která nyní čítala 600 mužů, a dalších dvou komandech bylo, že je cvičila armáda. Ale jen komando Berlín využíval Hitler ke svojí osobní ochraně. [[3. září]] [[1933]] byla všechna tři komanda sloučena pod souhrnné označení Adolf Hitler Standarte. Při desátém výročí Pivního puče, [[9. listopad]]u [[1933]], získala tato jednotka konečný název [[Leibstandarte SS Adolf Hitler]], a vykonala slavnostní přísahu Hitlerovi.

 

Dne [[30. červen|30. června]] [[1934]] se Leibstandarte v čele s Dietrichem zúčastnila tzv. [[Noc dlouhých nožů|Noci dlouhých nožů]], při které bylo povražděno několik stovek odpůrců nacismu a vedení [[Sturmabteilung|SA]]. Za tuto akci byl [[1. červenec|1. července]] Dietrich povýšen do hodnosti Obergruppenführera. V březnu [[1935]] se Leibstandarte poprvé dostala do akce, když dostala za úkol obsadit Sársko, kde skončila francouzská okupace, vyplývající z [[Versailleská smlouva|Versailleské smlouvy]]. Koncem roku [[1937]] se Dietrich seznámil s Uršulou Moningerovou (manželka SS-Gruppenführera [[Karl-Heinrich Brenner|Karla-Heinricha Brennera]]), do které se zamiloval, a téměř se přestal stýkat se svou první manželkou. Na začátku roku [[1938]] se Dietrich zúčastnil školení pro velitele tankových divizí, poté se účastnil obsazení [[Rakousko|Rakouska]] a [[Československo|Československa]].

Dne [[24. srpen|24. srpna]] obdržel Dietrich rozkazy k napadení [[Polsko|Polska]], úkolem pluku Leibstandarte bylo v rámci XIII. sboru 8. armády podporovat útok na [[Varšava|Varšavu]]. Byla to pro něj první zkušenost velet skutečnému bojovému útvaru ve válce a napoprvé nepříliš úspěšná, protože Leibstandarte utrpěla od polských jednotek v [[Pabianica|Pabianici]] těžké ztráty. Vedení armády na tento neúspěch reagovalo tím, že Leibstandarte přidělovalo pouze podpůrné úkoly a až na přímý zásah Hitlera byl pluk znovu zařazen k bojovým jednotkám jako součást XVI. sboru 10. armády, která vedla útok přímo proti Varšavě. Armádní velení nebylo s Dietrichem spokojeno a velitel 8. armády ho chtěl dokonce poslat před soud za plenění vesnic a vraždění civilistů jeho vojáky.

 

 

== Na východní frontě ==

Koncem roku [[1940]] bylo rozhodnuto o útoku na [[Balkán]]. Leibstandarte se této operace zúčastnila v rámci XL. sboru 12. armády, který měl obsadit [[Skopje|Skopji]] a přes [[Monastir]] postupovat k řeckým hranicím. Zapojila se do bojů [[9. duben|9. dubna]] [[1941]] a vedla si velice dobře - [[20. duben|20. dubna]] dosáhla [[Katarrský průsmyk|Katarrského průsmyku]], kde jí byla nabídnuta kapitulace celé řecké armády. Dietrich osobně sjednal podmínky kapitulace, za což byl pokárán Hitlerem, neboť tím obešel italské spojence.

 

 

Dne [[20. červenec|20. července]] [[1944]] došlo k atentátu na Hitlera, což hluboce otřáslo Hitlerovou důvěrou ke generalitě, a tak začal otevřeně preferovat Zbraně SS. Nedlouho později byl Dietrich povýšen na SS Oberstgruppenführera zpětně od [[20. duben|20. dubna]] [[1942]] (měl být povýšen na návrh Himmlera již tehdy, ale Hitler nechtěl dráždit armádní vedení). Mezitím docházelo k nezadržitelnému postupu invazních jednotek i přes statečný odpor německých vojáků včetně I. tankového sboru [[Schutzstaffel|SS]], jehož velitel získal [[5. srpen|5. srpna]] [[1944]] brilianty k Rytířskému kříži.

Dne 9. srpna byl Dietrich jmenován velitelem 5. tankové armády, která měla provést protiútok u [[Avranches]]. Útok vzhledem k postupu spojeneckých jednotek nebyl příliš reálný a vyústil ve ztrátu 300 000 vojáků u [[Falaise]]. 8. září velitel skupiny armád B [[Walter Model|Model]] zahájil ústup za [[Západní val]], který byl schválený samotným Hitlerem, který již nemohl ignorovat situací na frontě, ale pod podmínkou, že budou vytvořeny silné tankové svazky pro následný protiútok. Dietrich byl [[9. září]] převelen do Německa, aby organizoval tuto zálohu. Ve funkci velitele 5. tankové armády jej vystřídal generál [[Hasso von Manteuffel]]. Ještě předtím, než odjel z Francie, ovšem americká 7. armáda prorazila linie 19. armády, v Paříži vypukly nepokoje, a její vojenský velitel generál pěchoty [[Dietrich von Choltitz]] ji [[25. srpen|25. srpna]] vydal do rukou spojenců.