[[Soubor:Cerkiew krempna 02.jpg|thumb|right|Lemkovský kostelík v polských Beskydech]]
Národní sebeurčení Lemků na konci [[19. století]] mělo několik proudů -: „staroruský“ proud se hlásil k tradici [[Kyjevská Rus|Kyjevské Rusi]] a vzhlížel ke kultuře zidealizovaného Ruska, ukrajinský proud naproti tomu Lemky pokládal za slovakizované a popolštěné Ukrajince.<ref name="Kroh"/>. Lemkovská otázka se vyhrotila těsně před [[1. světová válka|1. světovou válkou]]. Rakouské orgány se obávaly zneužití lemkovských sympatií k Rusům při postupu carské armády, a proto se snažily Lemky zastrašit -; počátkem srpna [[1914]] tak bylo v [[Halič]]i uvězněno kolem jednoho a půl1,5 tisíce Lemkůlemských představitelů (kněží, učiteléučitelů, politicky aktivníaktivních sedlácisedláků) a polní soudy je odsuzovaly k smrti.<ref name="Kroh"/>. Na podzim 1914 ovládla haličské Karpaty [[ruská armáda]] a Lemkové se v této situaci snažili získat politické výhody, avšak po [[Bitva u Gorlice|gorlickém průlomu]] se oblast vrátila pod rakouskou správu a došlo k další vlně pronásledování Lemků.
[[Soubor:Прапор Русской Народной Республіки Лемків.svg|thumb|left|Vlajka Lemků]]
Po rozpadu Rakouska-Uherska a [[Vznik Československa|vzniku Československa]] a [[Druhá Polská republika|Polska]] bylo dosud volně průchozí území obývané Lemky rozděleno mezi dva státní celky. Lemkové proto začali jednat o svém sebeurčení. V polské vesnici [[Florynka]] se 5. prosince [[1918]] konalo patrně první shromáždění Lemků v historii (kolem pěti set představitelů sto třiceti haličských vesnic a delegáti z [[Spojené státy americké|USA]] a ČSR, zástupci polských státních orgánů), na němž byla zvolena ''Hlavní rada Lemkovska''.<ref name="Kroh"/>. Vůdčími postavami lemkovského hnutí se stali Dr. [[Jarosław Kaczmarczyk]] a kněz [[Mychajło Jurczakewycz]]. Nebyly však určeny jednoznačné cíle hnutí -– jedni chtěli připojení k „Velkému Rusku“, jiní k [[Ukrajinská lidová republika|UkrajiněULR]], jiní k [[První republika|ČSR]] a rovněž se objevil požadavek na nezávislý karpatorusínský stát s hlavním městem [[Prešov]] nebo [[Užhorod]]. Situace se záhy zkomplikovala po vypuknutí [[Polsko-ukrajinská válka|polsko-ukrajinské války]] a obsazení Ukrajinské lidové republikyUkrajiny. Od konce ledna 1919 se v Lemkovsku konaly manifestace za sjednocení s Rusíny v ČSR, [[Druhá Polská republika|Polsko]] se však nemínilo území Lemků vzdát a Československo nemělo zájem o jeho ovládnutí.<ref name="Kroh"/>. V březnu 1919 byli přední představitelé lemkovského odporu (včetně Jurczakewycze a Kaczmarczyka) uvězněni. Soud v [[Nowy Sącz|Nowem Sączi]] je sice osvobodil, přesto snahy o sebeurčení Lemků skončily neúspěchem.
Během [[druhá světová válka|druhé světové války]] byly karpatské rusínské oblasti zpustošeny frontou a následnou občanskou válkou. V roce [[1945]] byly rozděleny mezi Polsko a [[Sovětský svaz]]. NaAby jařepolské aúřady vnatrvalo létěodstranily rokuproblém s nepoddajným lemským obyvatelstvem (mezi nímž nacházely útočiště i početné partyzánské jednotky [[Ukrajinská povstalecká armáda|ukrajinských banderovců]]), rozhodly 29. března [[1947]] bylao většinahromadném polskýchvysídlení Lemků vysídlena do západního a severního [[Polsko|Polska]] ([[Dolní Slezsko]], [[Pomoří]] a [[Mazursko]]) v rámci tzv. [[operace Visla]] (též akce„akce WW“). Území LemkůLemkovsko tak bylo během čtvrt roku prakticky vylidněno. Návrat v letech [[1957]]−[[1958]] byl povolen jen nepatrné části a oblast postupně osídlili Poláci.
