Maria Göppertová-Mayerová: Porovnání verzí

{{Infobox - osoba}}

V roce [[1963]] obdržela jako druhá žena po [[Marie Curie-Skłodowská|Marii Curie]] [[Nobelova cena za fyziku|Nobelovu cenu za fyziku]] za svůj výzkum [[atomové jádro|atomového jádra]]. Při studiu atomového jádra objevila [[Magické číslo (fyzika)|magická čísla]] a podala jejich vysvětlení pomocí [[Slupkový model atomového jádra|slupkového modelu jádra]].

Narodila se v [[Katovice|Katovicích]], nyní patřících [[Polsko|Polsku]], jako jediné dítě svých rodičů. Když jí byly 4 roky, rodina se přestěhovala do [[Göttingen|Göttingenu]], kde její otec získal profesorské místo na tamní prestižní [[UniversityUniverzita ofv GöttingenGöttingenu|univerzitě]]. Otec byl Marii podle vlastních slov vždy blízký, zejména proto, že byl vědec.

V Göttingenu vychodila střední školu a nastoupila na soukromou vysokou školu vedenou sufražetkami, která měla za cíl připravit dívky ke studiu na skutečných univerzitách, zde úspěšně složila maturitu a následně udělal příjmacípřijímací zkoušky na univerzitu v Göttingenu.

Na počátku roku 1930 se vdala za chemika [[Joseph Edward MayeraMayer|Josepha Mayera]], jednoho z asistentů fyzika [[James Franck|Jamese Francka]]. <ref>{{cite web | title=Maria Goeppert-Mayer | url=http://www.epigenesys.eu/en/science-and-you/women-in-science/811-maria-goeppert-mayer | accessdate=September 22, 2014 }}</ref> Krátce nato se přestěhovali do USA, kde Joseph získal místo profesora [[chemie]] na [[Univerzita Johnse Hopkinse|Univerzitě Johnse Hopkinse]]. Maria profesorské místo nezískala, byla ale přijata jako asistentka, měla tedy přístup k vědeckému vybavení a rovněž vyučovala několik kurzů. V roce [[1935]] vydala další zásadní článek o dvojitém beta rozpadu. Brzy byla přijata jako profesorka na [[Chicagská univerzita|Chicagskou univerzitu]].

Roku [[1937]] přišel její muž Joseph o místo na univerzitě Johnse Hopkinse z neznámých důvodudůvodů, spekulovalo se o nepřátelském vztahu děkana k ženám na katedře přírodních věd a také o nepřátelském vztahu k německým vědcům. Oba byli přijati na [[Kolumbijská univerzita|Kolumbijskou univerzitu]], Joseph jako profesor, Maria opět jako asistentka. [[Enrico Fermi]] ji požádal o prozkoumání valenčních orbitalů dosud neobjevených [[transurany|transuranových]] prvků. Ukázalo se, že tvoří novou sérii podobnou [[Vzácné zeminy|vzácným zeminám]].

V roce [[1941]] získala Maria částečný úvazek na Sarah Lawrence College. O rok později začal Projekt Manhattan jehož se Maria rovněž účastnila, když spolupracovala s [[Harold Urey|Haroldem Ureyem]]. Jejich cílem bylo najít způsob jak oddělit potřebný [[uran (prvek)|uran]]-235]] od [[Uran (prvek)|přírodního uranu]], tvořeného převážně [[izotop|izotopem]] [[Uran-238|238]]. Zkoumali tedy chemické a termodynamické vlastnosti [[Fluorid uranový|hexafluoridu uranu]] a možnost separace fotochemickou reakcí. Ve 40. letech 20. století byla tato možnost neproveditelná, později s laserovými technologiemi se začala používat.

V pozdních 40. letech vyvinula takzvaný slupkový model atomového jádra, publikovaný roku [[1950]]. <ref>{{cite journal |journal=[[Physical Review]] |volume=78 |issue=1 |pages=16–21 |date=April 1950 |last=Goeppert-Mayer |first=Maria |title=Nuclear configurations in the spin-orbit coupling model. I. Empirical Evidence |doi=10.1103/PhysRev.78.16 |bibcode = 1950PhRv...78...16M }}</ref><ref>{{cite journal |journal=[[Physical Review]] |volume=78 |issue=1 |pages=22–23 |date=April 1950 |last=Goeppert-Mayer |first=Maria |title=Nuclear Configurations in the Spin-Orbit Coupling Model. II. Theoretical Considerations |doi=10.1103/PhysRev.78.22|bibcode = 1950PhRv...78...22M }}</ref> Tento model vysvětluje, proč určitý počet [[nukleon|nukleonů]] v jádře vede k zvlášť vysoké stabilitě tohoto jádra. Tato čísla nazval [[Eugene Paul Wigner]] jako magická, jsou to čísla 2, 8, 20, 28, 50, 82 a 126. Na tom samém problému pracovali ve stejné době rovněž němečtí vědci [[J. Hans D. Jensen]], [[Otto Haxel]] a [[Hans Suess]], kteří dospěli ke stejným výsledkům a publikovali je již v roce [[1949]]. <ref>{{cite journal |journal=[[Physical Review]] |volume=75 |issue=11 |pages=1766–1766 |date=June 1949|last=Haxel |first=Otto |authorlink=Otto Haxel |last2=Jensen |first2=J. Hans D. |authorlink2=J. Hans D. Jensen |last3=Suess |first3=Hans |authorlink3=Hans Suess |title=On the "Magic Numbers" in Nuclear Structure |doi=10.1103/PhysRev.75.1766.2 |bibcode = 1949PhRv...75R1766H}}</ref><ref>{{cite journal |journal=[[Physical Review]] |volume=75 |issue=12 |pages=1969–1970 |date=June 1949 |last=Goeppert-Mayer |first=Maria |title=On Closed Shells in Nuclei. II |doi=10.1103/PhysRev.75.1969|bibcode = 1949PhRv...75.1969M }}</ref> Nasledně s nimi Maria navázala spolupráci, Jensen se stal spoluautorem její knihy. Za tento objev získali Maria Goeppert-Mayer, Hans Jensen a Eugene Paul Wigner v roce [[1963]] nobelovuNobelovu cenu za fyziku. <ref>{{cite web |title=Maria Goeppert Mayer – facts |url=http://www.nobelprize.org/nobel_prizes/physics/laureates/1963/mayer-facts.html |work=The Nobel Prize in Physics 1963 |publisher=NobelPrize.org |accessdate=July 9, 2013}}</ref>

Roku 1960 byla jmenována řádnou profesorkou na [[Kalifornská univerzita v San Diegu|Kalifornské univerzitě v San Diegu]], krátce po příjezdu utrpěla mrtvici, přesto ještě několik let pokračovala ve výuce a práci. V roce [[1965]] byla zvolena do Americké akademiakademie věd a umění. <ref name=AAAS>{{cite web|title=Book of Members, 1780–2010: Chapter M|url=http://www.amacad.org/publications/BookofMembers/ChapterM.pdf|publisher=American Academy of Arts and Sciences|accessdate=July 22, 2014}}</ref>

Zemřela 20. února 1972 na následky infarkuinfarktu z předchozího roku, po němž byla v komatukómatu. <ref name="nndb">{{cite web |url=http://www.nndb.com/people/847/000099550/ |title=Maria Goeppert-Mayer |publisher= Soylent Communications |accessdate=September 14, 2013}}</ref>