Rudolf Beran: Porovnání verzí

| úřad = [[Seznam premiérů Československa|předseda vlády Československa]]

| od = [[1. prosinec|1. prosince]] [[1938]]

| do = [[15. březen|15. března]] [[1939]]

| předchůdce = [[Jan Syrový]]

| nástupce = [[Zdeněk Fierlinger]]

| úřad2 = [[Seznam vlád Protektorátu Čechy a Morava|předseda vlády Protektorátu Čechy a Morava]]

| od2 = [[16. březen|16. března]] [[1939]]

| do2 = [[27. duben|27. dubna]] [[1939]]

| předchůdce2 = ''funkce vznikla''

| nástupce2 = [[Alois Eliáš]]

| úřad3 = Poslanec [[Revoluční národní shromáždění|Revolučního národního shromáždění]]

| od3 = [[14. listopad]]u [[1918]]

| do3 = [[15. duben|15. dubna]] [[1920]]

| úřad4 = Poslanec [[Národní shromáždění republiky Československé (1920–1939)|Národního shromáždění ČSR]]

| od4 = [[25. duben|25. dubna]] [[1920]]

| do4 = [[21. březen|21. března]] [[1939]]

| alma_materalma mater =

14. května 1945 byl znovu zatčen tentokrát československými bezpečnostními orgány a obviněn z úkladů proti československému státu včetně kolaborace s německými okupanty. V dubnu 1947 byl odsouzen [[Národní soud|Národním soudem]] k 20 letům těžkého žaláře a propadnutí veškerého jmění. Zemřel ve vězení v [[Věznice Leopoldov|Leopoldově]].<ref name=":1" /><br>

Rudolf Beran nemá žádný hrob. Je pohřben za leopoldovskou věznicí, kam v roce 1968 byla umístěna alespoň jména zde pochovaných. Po začátku [[normalizace]] však toto provizorní pohřebiště na rozkaz srovnala těžká technika se zemí.

Beran se svého postavení snažil využit naplno, pomáhal své rodné obci, kde se dalo. Například v době svých studií na hospodářské škole v Pracejovicích založil Spolek pro zvelebení chovu dobytka. Později nechal vydláždit náves a všechny cesty v obci. Dlažba obyvatelům slouží dodnes. Rudolf Beran byl zaujat družstevnictvím. V roce 1928 byla v Pracejovicích zakoupena první obecní mlátička, k níž Rudolf Beran daroval motor. Později byly dokoupeny i další společné mlátící stroje, nejprve na benzínový, po provedení elektrizace na elektrický pohon.

Od roku 1928 do roku 1932 se z Beranovy iniciativy prováděla [[meliorace]] a odvodnění pozemků všech zemědělců ve vsi. Rudolf Beran k tomuto účelu vymohl subvenci od Ministerstva zemědělství a Zemského správního výboru, která pokryla 55 % nákladů. Sám zaplatil projekt meliorace - asi 6800 Kč. Jeho přičiněním byly rovněž lesem osázeny neplodné plochy obecních pastvin „V Jamkách“. Všechny stromky dodal iniciátor zdarma. Díky Beranovu vlivu prošla obec také elektrifikací, byla zbudována kanalizace a moderní vodovod.<ref>SANKOT,

Nejdůležitější část politické kariéry Rudolfa Berana začíná po druhém sjezdu Republikánské strany na konci června roku 1922. Od doby, kdy proběhly volby v roce 1920, měla za sebou strana 2 roky plné práce, kdy sbírala organizační zkušenosti. Strana za tuto dobu posílila své postavení a členskou základnu a stala se tak největší stranou. Na sjezdu vyvrcholilo úsilí sjednotit politické zemědělské hnutí, které bylo historicky ukotveno v českých zemích spolu s nově vzniklým hnutím na Slovensku a na [[Podkarpatská Rus|Podkarpatské Rusi]]. Předsedové [[Antonín Švehla]] a [[Milan Hodža]] vyhlásili sjednocení obou hnutí v jednu politickou stranu, kterou nazvali Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu.

Beran v této straně zastával funkci generálního tajemníka a byl také ředitelem veškeré činnosti spjaté s organizačními složkami. Ve své funkci vydával i Zemědělskou korespondenci, která byla určena především funkcionářům.<ref name=":3">DOSTÁL, Vladimír. 1998. ''Agrární strana. ''Brno: Atlantis. s. 98. ISBN: 80-7108-133-7.</ref> Díky tomu, že se straně politicky dařilo, mohla prosadit řadu svých opatření, která se týkala zejména oblasti zemědělství. Například [[Pozemková reforma v Československu|pozemková reforma]] zaznamenala velký úspěch hlavně na Podkarpatské Rusi, kde velkou částí přispěla k hospodářskému rozvoji.<ref>DOSTÁL, Vladimír. 1998. ''Agrární strana. ''Brno: Atlantis. s. 115. ISBN: 80-7108-133-7.</ref> V období po roce 1930 se začala v Československu projevovat zemědělská krize, kdy o pomoc žádá Slovensko, ale i Morava. V roce 1932 byly přijaty některé zákony, které se snaží omezit dopady krize na zemědělství a hospodářství celkově.

Devatenáctého května roku 1935 strana vydala prohlášení k volbám, které obsahovalo požadavky pro budoucí agrární politiku země, hlavně dokončení pozemkové reformy, řádné hodnocení zemědělské práce nebo předání dolů do rukou národa. Tyto volby se staly zkouškou toho, jak je strana silná a zda si získala důvěru voličů po zemědělské krizi. Strana musela bojovat proti vzrůstajícímu vlivu a prosazování se [[Fašismus|fašistů]] na venkově, zejména v západních a jižních Čechách byla zřetelná kampaň a to z důvodu, že zde měl Rudolf Beran sídlo.<ref>DOSTÁL, Vladimír. 1998. ''Agrární strana. ''Brno: Atlantis. s. 161. ISBN: 80-7108-133-7.</ref> Volby však prokázaly, že [[Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu]] voliče neztratila, naopak se ještě stala stranou silnější.

Beran i jeho vláda tak byla následně obžalována, že zve do vlády henleinovce. V periodiku Venkov byl navíc otištěn článek, který byl napsán samotným Henleinem, vůdcem sudetoněmecké strany, ve kterém obviňoval Čechoslováky z nepochopení Němců, kteří nechtěli být po roce 1918 součástí Československa. Po válce Beran prohlásil, že o otištění článku neměl žádné informace a že k tomu došlo bez jeho vědomí (1947 – Národní soud). Toho všeho využili komunisté, aby jeho osobu i celou stranu mohli očernit. Lidové listy ho nakonec obvinili i z myšlenky [[Totalitarismus|totalitarismu]], cílem těchto praktik bylo ovlivnit mínění o straně před následujícími volbami. Beran byl vyzýván, aby veřejně vystoupil a vysvětlil, co řekl o německé menšině, on však prohlásil, že nic ze svého proslovu odvolávat nebude. Jakmile odezněly diskuze ohledně Beranova projevu, objevili komunisté dokument, ve kterém poslanec [[Rudolf Slánský|Slánský]] žádá v parlamentní interpelaci o vysvětlení schůzky Berana s německým vyslancem [[Ernst Eisenlohr|Eisenlohrem]]. Tato schůze však byla naplánována samotným předsedou vlády.

Dne 18. 11. 1938 se z občanských stran a z části strany národně socialistické vytvořila [[Strana národní jednoty]], ke které se následně přidaly i krajní pravicové strany. Předsedou této strany byl zvolen sám Rudolf Beran.<ref name=":3" /> Beran byl pověřen, aby nabídl kandidaturu na prezidenta [[Emil Hácha|Háchovi]], ten zase chtěl, aby Beran sestavil novou vládu, zejména z lidí, kteří již byli dříve politicky aktivní, s tím však Beran nesouhlasil, chtěl vládu, ve které by byli odborníci. Nakonec ale souhlasil a vládu sestavil, převzal do ní některé členy vlády [[Jan Syrový|Syrového]] a jmenoval i nové osoby.

brzo po osvobození, 14. května 1945 byl Beran zatčen, spolu s ním byl zatčen i Josef Černý, také politik Republikánské strany a meziválečný ministr vnitra.<ref>DOSTÁL, Vladimír. 1998. ''Agrární strana. ''Brno: Atlantis. s. 244. ISBN: 80-7108-133-7.</ref> Beran nečekal, že po jedné diktatuře přijde diktatura druhá, a že ani tady jeho postoje nebudou uznávány bez povšimnutí a bez následného trestu. Odsouzení těchto politiků mělo dokázat, že jsou zrádci národa a měl se tak ospravedlnit zánik jejich strany.

Beran byl ve vyšetřovací vazbě až do roku 1947, kdy byl vyhlášen rozsudek. Byl mu zkonfiskován majetek, který si však ani nestihl převzít po skončení války. Žaloba trvala dlouho zejména proto, že nebyly žádné důkazy, které by mohly být natolik věrohodné, aby jim někdo věnoval pozornost. Ve svém dopise z vězení popisuje, jak s ním bylo zacházeno, je však i nadále optimistický a doufá, že bude lépe. Obžalovaní byli souzeni zejména za činy z období částečné mobilizace (květen 1938) až po vyhlášení [[Protektorát Čechy a Morava|protektorátu]]. Obžalovací spis však obsahoval i informace z roku 1926, kdy se na vládě podílely i německé aktivistické strany, toto bylo bráno jako zjevné stranění Němcům (ačkoliv šlo o úspěšnou demokracii, která byla uznávána i za hranicemi Československa. V obžalobě nechyběla zmínka o článku Henleina ve Venkově a Beranův proslov ohledně německé menšiny v roce 1938. Vyčtena mu byla i schůzka s německým vyslancem Eisenlohrem. Beran byl obviněn, že chtěl ovládnout celou moc ve státě a z toho, že se opíral o fašistická hnutí a ze spolupráce s [[Adolf Hitler|Hitlerem]]. Založení Strany národní jednoty zde bylo bráno jako projev totalitarismu. Všechna se nesla v duchu komunistické propagandy. [[Komunistická strana Československa|Komunistická strana]] se snažila potlačit jakékoliv svědectví, které by mluvilo ve prospěch Berana, soudy byly zmanipulovány a výsledek byl tak znám už od začátku. Svědci byli ovlivňováni, a to i tělesným nátlakem.

Během hlavního přelíčení, které probíhalo od konce ledna do začátku dubna, pronesl Beran dlouhou obhajovací řeč, ve které se snažil vyvrátit všechny body obžaloby, jeho projev byl velmi přesvědčivý. Beran rozvrátil obžalobu a porotci byli velmi otřeseni, protože měli jasně nařízeno, že Beran má dostat ten nejvyšší možný trest.<ref name=":3" /> Rozsudek, který byl 21. dubna 1947 vynesen, tak byl politicky zmanipulován a Beran v něm byl odsouzen, z obsáhlé žaloby však zbyly jen trosky, které k popravě naštěstí nestačily. Josef Černý byl zproštěn obžaloby úplně. Beran byl uznán vinným mimo jiné za uvítání říšského protektora Neuratha v dubnu 1939, projevy, které musel v té době pronášet, byly označeny za zločin, ačkoliv se jednalo jen o snahu o umírnění dopadu protektorátu na Československo. Druhým trestným činem byl prodej zbraní Německu, ke kterému došlo ale pod nátlakem a bez prvotního záměru prodat zbraně zrovna Němcům. Nabídnuty byly totiž i Anglii, Francii a Rumunsku.

Rudolf Beran byl převezen do [[Věznice Pankrác|věznice na Pankráci]], kde s ním bylo až nelidsky zacházeno. Ihned po příjezdu byl zbit obuškem a od začátku podstupoval velkému psychickému nátlaku. Nebyly mu dovoleny vycházky a nesměl se koupat a ani holit. Během svého pobytu neměl přístup k tisku a nebylo mu povoleno vlastnit ani papír a tužku. Vyslýchání, které musel podstupovat, trvaly mnohdy i celé hodiny v kuse bez jakékoliv pauzy. Praktiky, které musel vydržet, připodobňoval k praktikám, které používalo gestapo. Vyšetřování pro [[Národní soud]] totiž neprováděly soudy, ale sama policie. S tímto faktem se vázala skutečnost, že chování k Beranovi bylo velmi agresivní, ponižující a psychicky náročné.<ref>DOSTÁL, Vladimír. 1998. ''Agrární strana. ''Brno: Atlantis. s. 329 - 333. ISBN: 80-7108-133-7.</ref>

Ve svém dopise rodině, který však prvotně věnoval zemědělské veřejnosti, vyzdvihoval myšlenku demokracie a nezapomněl také povzbudit československý národ. Dále kladl důraz na to, aby lidé drželi pohromadě a spolupracovali spolu. Vzhledem k odkazu Antonína Švehly, který ve svém dopise také zmiňuje, neopomíná zdůraznit tradici agrárních uskupení, které je potřeba zachovat. V rámci dopisu žádá o materiály pro svou rodinu, které by mohly pomoci k jeho obhajobě.<ref>DOSTÁL, Vladimír. 1998. ''Agrární strana. ''Brno: Atlantis. s. 334 - 336. ISBN: 80-7108-133-7.</ref>

Věznice v Leopoldově, kde byl Beran uvězněn, patřila mezi nejhorší věznice svého typu. S vězni, často nevinnými, nebylo zacházeno nijak příjemně. Často se jim nedostávalo kvalitní zdravotní péče a za práci nebyli skoro vůbec placeni.

V lednu roku 1954 onemocněl chřipkou a kvůli špatným podmínkám, které panovaly během jeho léčby i před ní na tuto nemoc 28. února 1954 podlehl. Beran nebyl pohřben do hrobu, pouze za leopoldovskou věznicí, kde jen vystavili jména zesnulých. Spolu se začátkem normalizace byl však i tento „hrob“ srovnán se zemí.<ref name=":4" />

Podle mnohých názorů odborníků{{Kdo}} se Beranovi stala závažná křivda a měl by být soudně rehabilitován.  Jsou i takové názory{{Kdo}}, že byl Beran vlastizrádce a kolaborant. Proto je otázka Beranova osudu velmi složitá a nejednoznačná. Rudolfovi Beranovi a otázce jeho rehabilitace se pozorně věnuje ve své knize ''Rudolf Beran a jeho doba'' [[Jaroslav Rokoský]].