Liběchov: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Mnichov a 2.světová válka: typo |
m aktualizace_parametru; kosmetické úpravy |
||
Řádek 23:
| infoaktual = 2015
| obrázek = Liběchov, Kostel sv. Havla, pohled od JV.png
| popisek
| znak = Libechov CZ CoA.jpg
| vlajka = Libechov CZ flag.gif
Řádek 45:
Do psaných dějin vstoupil Liběchov záznamem v [[zemské desky|Deskách zemských]] roku [[1311]] (dle jiného pramene [[1316]]) se zmínkou o rytíři Dominikovi (Dominovi) z Lubiechowa se syny Václavem a Jurzatou. Místní jméno Liběchov bylo odvozeno přivlastňovací příponou -ov od osobního jména L'uběch a znamenalo „L'uběchův, Liběchův (dvůr)“. Z lidového úzu Libochov vznikla i pozdější německá podoba názvu Liboch (od roku 1720).
Na počátku 15. století patřil Liběchov rodu Škopků z Dubé. Jindřich z Dubé, syn královského hofmistra a oblíbence krále Václava IV., byl přítelem a ochráncem kazatele [[Jan Hus|Jana Husa]]. V této spojitosti dlužno poznamenat, že v literatuře uváděný Husův pobyt na liběchovské tvrzi po vyhlášení interdiktu nad Prahou v říjnu 1412 není historicky doložen a lze jej pokládat za smyšlený.<ref>Jan Kilián, ''Dějiny Liběchova''. 2001, str. 23.</ref> Od roku 1430 Liběchovské panství střídalo majitele.
Od roku [[1438]] byl Liběchov v držení Pánů z Liběchova, od roku [[1455]], resp. od roku [[1477]] nazývaných vladyků „erbu půl jelena“<ref>August Sedláček, Hrady, zámky a tvrze Království českého, díl XV., str. 438</ref>. Polovina jelena ve skoku se stala také místní heraldickou figurou.
=== Renesance ===
Roku 1543 se připomíná Vilém Beřkovský z Šebířova. Roku [[1583]] zemřel majitel statku, slezský šlechtic Kašpar Belvic z Nostvic (Nosswitz) a společně se ženou Evou byl pohřben v kostele sv. Havla, kde se ve stěně dochovala dvojice jejich náhrobků. Po nich roku [[1603]] vlastnila liběchovské zboží Anna Belvicová ze Štampachu. Roku [[1615]] se připomíná Jan Kryštof, rytíř Belvic z Nostvic. Starou tvrz dal tehdy přestavět v renesanční, plně kamenný, dvoupodlažní opevněný objekt okrouhlého půdorysu, půl tvrz, půl zámek se štíhlou věží. Stavba byla obkroužena širokým vodním příkopem, hloubeným v původních ramenech říčky, obdobně jako to je řešeno například na zámku - tvrzi v [[Roztoky (okres Praha-západ)|Roztokách u Prahy]]). Roku [[1623]] se připomíná tvrz pod kostelem na návrší. V roce [[1621]] je při zámku zaznamenán [[poplužní dvůr]], [[vinice]], mlýn, pivovar a ovčín. Toho roku panství převzala Magdaléna Belvicová, provdaná za Jiřího Malovce z Chýnova. Po její brzké smrti se Jiří roku 1643 oženil s její neteří Dorotou Františkou, dcerou cítovského pána Jana Kryštofa Belvice, zemřel však již roku 1647 bezdětný.
Řádek 53:
[[Soubor:Zámek Liběchov, od Litoměřické ulice.jpg|náhled|vlevo|Zámek Liběchov]]
=== Rané baroko ===
Roku [[1648]] císařský voják, hrdina třicetileté války a zemský soudce italského původu Hyacint Karel, hrabě [[Villani]] z Pillonica (1610-1656) získal Liběchov sňatkem s již vdovou, Dorotou Františkou, rozenou Belvicovou, ovdovělou Malovcovou. Přivedl si do Liběchova Karla, mladšího ze dvou synů z prvního manželství. Z manželství s Dorotou vzešly jen dvě dcery. Roku [[1654]] dal Hyacint Villani na viničním vrchu nad řekou vystavět kamennou zdaleka viditelnou kapli Sv. Ducha a Božího Hrobu, kde byl později sám pohřben. Jeho hrob s identifikační nápisovou cedulkou objevili Veithovi dělníci roku 1823, ale náhrobní desku neopatrnou manipulací zničili<ref>Jan Kilián, ''Dějiny Liběchova'', Liběchov 2011, str. 102-.</ref>.
Samostatná zvonice v půli kopce zanikla roku 1823 po přístavbě mohutné hranolové věže kostela, do které byly tři zvony přeneseny. Okrsek viniční hory byl italskými mistry domodelován terasovitě ve stylu italských zahrad a vyzděn opukou a pískovcem. Toto impozantní dílo, v současnosti silně chátrající, s již opuštěnou vinicí, patří rozlohou i objemem použitého kamene k největším stavebním počinům širokého okolí. Deska se znakem Antonína Ladislava Veitha byla odtud roku 2005 přenesena do muzea v [[Mělník]]u.
Roku [[1664]] zámek od Hyacintova syna, Karla Ludvíka de Villani koupil Ferdinand Kryštof von Scheidler (+1696), rovněž hrdina třicetileté války, vystudovaný právník a údajný vychovatel císaře [[Leopold I.|Leopolda I.]]. Dva oltářní obrazy do kostela sv. Ducha dodal proslulý pražský malíř [[Karel Škréta]], není však doloženo, zda byl objednavatelem Scheidler nebo již Hyacint Villani. Liběchovské nemovitosti si po otcově smrti rozdělilo pět Scheidlerových dcer, z nichž Antonie Scheidlerová se roku 1709 provdala za hraběte Jana Jáchyma Pachtu z Rájova.
=== Vrcholné baroko ===
[[18. století|Osmnácté století]] přineslo Liběchovu jedinečný stavební i hospodářský rozkvět, jehož plody určují tvářnost obce dodnes. Především se tak stalo činností vzdělaného, kultivovaného a bohatého šlechtice Jana Jáchyma, hraběte [[Pachtové z Rájova|Pachty z Rájova]], a posléze jeho syna Huberta Karla.
Na zvelebení panství se tehdy podílely osobnosti výtvarného života evropského formátu: císařský dvorní architekt [[František Maxmilián Kaňka]] jejich sídlo přestavěl v letech 1725 - 1730 na pohodlný barokní zámek s obdivuhodným citem pro původní stavbu: podkovovité jádro bylo uzavřeno novým barokním obdélným křídlem se [[Salla terrena|sallou terrenou]] v přízemí a slavnostním sálem v patře. Malby v zámku i v kostele sv. Havla prováděli věhlasní malíři [[Václav Vavřinec Reiner]] a [[Jan Petr Molitor]]. Parter zámecké zahrady, terasa a schodiště kostela byly přetvořeny a osazeny sochami, z nichž nejvzácnější je [[Perseus]], kterého vytesal proslulý sochař [[Matyáš Bernard Braun]].
Řádek 70:
=== Romantismus a národní obrození ===
[[Soubor:Antonín Pucherna - veduta Liběchova (1802).jpg|náhled|nejstarší veduta Liběchova z roku 1802 od Antonína Pucherny]]
Prvé tři čtvrtiny [[19. století]] vlastnil toto panství další slavný rod, Veithové. Roku [[1801]] panství zakoupil [[Jakub Veith]] (1758 - 1833), úspěšný průmyslový podnikatel, výrobce bavlněných tkanin pro armádu, původem z Volar, pak českobudějovický měšťan, povýšený do šlechtického stavu. Po velkém požáru v roce 1811 dal zámek upravit do klasicistní podoby. V zámecké zahradě upravené na libosad postavil rozlehlý skleník , jedna část sloužila jako [[fíkovna]] (s 25 stromy) a druhá jako [[oranžerie]]. Roku [[1823]] dal Veith ke kostelu sv. Ducha přistavět věž - zvonici a rozšířil podzemní kryptu pro svoji rodinu.
Na Boží Vodě vyrostl nový lázeňský dům a roku [[1832]] byla mezi farou a kostelem sv. Havla vystavěna německá škola. V blízké obci [[Želízy]] Veith zbudoval cukrovar.
[[Soubor:Josef Linder - veduta Liběchova (1825-1855).jpg|náhled|vlevo|veduta Liběchova z první poloviny 19. století, autor Josef Linder]]
Syn [[Antonín Veith]] (1793 - 1854) a jeho bratr patřili k štědrým podporovatelům umění, vědy a kultury. Na zámku v Liběchově, upraveném do novogotické podoby, podle básníka Karla Egona Eberta vytvořili „Hnízdo romantické doby“. Veithův liběchovský salón až příliš štědře hostil po dvě desetiletí nejvýznačnější představitele českého národního obrození, umělecké a intelektuální elity: Filozof pater [[Bernard Bolzano]] zde dokončil svůj proslulý spis ''Paradoxy nekonečna'', sochař [[Ludwig Schwanthaler]] předložil skici 12 soch hrdinů české historie pro Veithův [[Slavín (zámek)|Slavín]] v [[Tupadly (okres Mělník)|Tupadlech]], jehož architektonický návrh dodal [[Wilhelm Gail]], útočiště zde našel po své exkomunikaci kněz a básník [[František Matouš Klácel]]. Jako Veithovi společníci i rádci zde pobývali historik [[František Palacký]], [[Josef Jungmann]], [[Josef Václav Frič]], [[Václav Hanka]], [[Karel Sabina]], [[František Ladislav Rieger]] a mnoho dalších. O dění na Liběchově referoval samotář [[Emanuel František Velc]].
Řádek 94:
| titul = Máchův kraj
| vydavatel = Olympia
| místo = Praha
| rok = 1985
| kapitola = Místopisný seznam
| strany = 162
}}</ref> . Současně byla rekonstruována barokní budova pivovaru, kterou Náprstkovo muzeum dodnes užívá jako depozitář. V první polovině 90. let na terasách pod kaplí sv. Ducha a sv. Hrobu po čtyřech stoletích zanikla viniční trať, pozemky (stejně jako budovu zámku) získala v privatizaci rodina Homolků. Výrazně se změnil krajinný kolorit, v druhé polovině 20. století silně narušený [[Elektrárna Mělník|stavbou rozlehlé elektrárny]] a později dýhárny na protějším břehu Labe. Oproti této újmě byla na konci století rekonstruována dlouho neudržovaná rozlehlá zámecká zahrada a rovněž dosud zanedbaný okrsek podmanivého kouzla s křížovou cestou a památnou lipovou alejí.
Řádek 102:
V srpnu [[2002]] zámek a část obce silně postihla [[Povodeň v Česku (2002)|pětisetletá povodeň]]. Výška vody při záplavě dosáhla v přízemí zámku výšky 3,2 metru. Během povodní se muzejní sbírky musely odstěhovat a expozice pobočky Náprstkova muzea v zámku již nebyla obnovena. Na přelomu tisíciletí zůstává Liběchov a jeho blízké okolí památkovou lokalitou mimořádné hodnoty kulturně - stavební, krajinné i přírodní jako jihozápadní okraj Přírodního parku Rymáň, sousedícího s [[Chráněná krajinná oblast Kokořínsko|Chráněnou krajinnou oblastí Kokořínsko]].
30. 9. 2015 byl zapsán do spolkového rejstříku spolek Liběchov sobě – spolek pro záchranu kostelíčka, jehož základní myšlenkou jako dobrovolného nepolitického spolku založeného podle občanského zákoníku je především podpora při získání kaple sv. Ducha a sv. Hrobu do vlastnictví města Liběchova, jeho oprava, udržování a úprava přilehlých pozemků a zeleně, dále osvětové působení na veřejnost zaměřené na vytváření vztahu ke kostelíčku a na rozvoj kulturního a společenského života ve městě.
Status [[město|města]] byl Liběchovu udělen 26. dubna [[1935]] <ref>Úřední sdělení o povýšení na město: Vláda republiky Československé povýšila usnesením ze dne 26. dubna 1935 osadu Liběchov v politickém okrese Dubá na město. (K. č. 33.524/1935-7.)</ref>, v polovině 20. století o něj město přišlo a obnoven byl [[23. leden|23. ledna]] [[2007]].<ref name="status">[http://www.psp.cz/sqw/text/text2.sqw?C=16&T=k2006psp5r Rozhodnutí č. 16 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi], [[Miloslav Vlček]], 23. ledna 2007</ref>
Řádek 135:
* Kaple Boží Voda, barokní kolem 1750.
* Sochy svatého Jana Nepomuckého a svatého Prokopa na náměstí, kolem 1740
* Socha žehnajícího Krista Spasitele u silnice k Mělníku, dílo [[Franz Xaver Linn|Franze Xavera Linna]] z roku 1842
* [[Klácelka|Jeskyně Klácelka]] vytesaná v pískovci ve stráni při silnici do [[Tupadly (okres Mělník)|Tupadel]] s fantastickými figurami od [[Václav Levý|Václava Levého]] z roku 1845.
* Nedaleko je ve skále vytesaný [[Blaník]] od téhož autora z let 1845-1850 s nadživotními reliéfy Zdeňka Zásmuckého, Jana Žižky, Prokopa Holého a trpaslíků.<ref>E. Poche a kol., ''Umělecké památky Čech'' II., str. 235n.</ref>
* [[Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Liběchově|Sbor Českobratrské církve evangelické]] (bývalá škola)
* Pivovar - barokní budova, nyní slouží jako depozitář [[Národní muzeum|Národního muzea]] v Praze
Řádek 176:
* Emanuel Poche a kol., ''Umělecké památky Čech'', díl II., K-O, Praha 1980.
* ''Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku'', díl Střední Čechy. Praha Nakladatelství Svoboda 1980.
* Jan KILIÁN, ''Dějiny Liběchova''. MÚ Liběchov 2011.
=== Související články ===
| |||