|
== Stavovský zemský soud ==
'''[[Český zemský soud]]''' se konstituoval mezi lety 1260–1270, až do roku 1402 k němu mohl podat žalobu na šlechtice i [[poddanství|poddaný]], od té doby byl ale přístupný pouze šlechtě. Zasedal čtyřikrát ročně v tzv. [[suché dny|suchých dnech]] neboli kvatembrech (''quatuor tempora'') na [[Pražský hrad|Pražském hradě]] a jednalo se před ním zásadně ústně, ovšem už od počátku se o tom vedly písemné záznamy (''registra regalia''), které pak daly vzniknout [[zemské desky|zemským deskám]]. Král soudu sice předsedal, ale řídil ho [[zemský sudí]]. (''iudex terre'')Ten, kterýstejně sejako v poloviněostatní 13. století vyvinul z původního dvorského sudíhopřísedící (''iudextzv. curie''kmeti) v souvislosti s tím, jakkterých sebylo omezil12, okruh osob přímo podléhajících panovníkovi jen na šlechtu. Mohl jímmohl být jen z [[panský stav|pánpanského stavu]], stejně jako ostatní přísedící (''consules terre'', ''seniores terre''), zemským písařem už ale mohl být i nižší šlechtic. Počet přísedících, tzv. kmetů, se nejdříve ustálil na čísle 12 a pro soudní jednání jich muselo být přítomno alespoň sedm. Soud právo volně nalézal, rozhodoval volně s tím, že jednou takto rozhodnutá věc se stala vzorem pro další podobné případy, fungoval tedy na principu [[precedens|precedentů]]. Tím také tvořil [[zemské právo]]. Rozhodnutí zemského soudu, proti kterému nebylo odvolání (vůči [[Rada nad apelacemi|apelačnímu soudu]] disponoval privilegiem inapelačnosti, pouze v případě trestu smrti mohl panovník udělit milost), vykonával [[nejvyšší purkrabí]], který také mohl krále na soudu zastupovat. Finanční zájmy krále ale hájil nejvyšší komorník. Vedle ''většího zemského soudu'' působil i tzv. ''menší zemský soud'', kde zasedala nižší šlechta a který kromě projednávání sporů do hodnoty deseti [[hřivna|hřiven]] stříbra také vedl agendu zemských desk.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Hledíková
| jméno = Zdeňka
}}</ref>
V průběhu 15. a 16. století zemský soud postupně ztrácel svůj původně prvořadý význam, zasedal už jen třikrát ročně a v některých letech 1440–1453 a 1467–1485 dokonce nezasedal vůbec. Původní volnost v nalézání práva mu navíc omezilo ''[[Vladislavské zřízení zemské]]''. Přesto se v této době rozšířil počet přísedících, pánů zůstalo 12, ale k nim přibylo osm [[rytíř]]ů, kteří do té doby mohli působit jen u menšího zemského soudu. Po vydání ''[[Obnovené zřízení zemské|Obnoveného zřízení zemského]]'' se situace ještě více proměnila v neprospěch šlechty, nejvyšším soudcem se stal panovník, ústní jednání bylo nahrazeno písemným řízením, soud opustil precedenční právo a proti jeho rozhodnutí bylo možné podat revizi k [[česká dvorská kancelář|české dvorské kanceláři]].<ref>Hledíková (2005), s. 96, 97, 132.</ref>
'''[[Moravský zemský soud]]''' založil [[Karel IV.]] v roce [[1348]], zasedal střídavě v [[Olomouc]]i (6. ledna a 24. června) a v [[Brno|Brně]] (o datech stanovených v Olomouci), protože navazoval na tamní dřívější [[cúda|cúdy]]. Vzhledem k tomu byly vedeny i dvě řady [[moravské zemské desky|moravských zemských desk]]. Panovníka jako předsedu soudu zastupoval [[moravský zemský hejtman|zemský hejtman]], řízení ovšem také vedl zemský sudí, původně v každém městě jeden. Počet přísedících zpočátku ustálen nebyl, v průběhu doby bylo určeno 14 míst pro pány a šest pro nižší šlechtu. Zasedání se kromě příslušných [[zemské úřady|zemských úředníků]] účastnil i olomoucký biskup. Soudní pravomoc byla obdobná jako u českého zemského soudu, rozšířená nicméně o záležitosti [[odúmrť|odúmrtí]], které v Čechách vyřizoval [[dvorský soud]]. Působil zde i stejný menší zemský soud. Po roce 1642 už zasedal jen v Brně. Na základě moravského vzoru vznikly i samostatné zemské soudy na [[Opavské knížectví|Opavsku]] a [[Krnovské knížectví|Krnovsku]].<ref> Hledíková (2005), s. 56, 97, 98.</ref>
|
