Jan Zlatoústý: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
-odkaz na rozcestník, parametr šablony
wikilinky, typo
Řádek 16:
|pohřben = [[Řím]], kaple v [[Bazilika svatého Petra|bazilice sv. Petra]]
|}}
[[Svatý]] '''Jan Zlatoústý''' ([[347]] nebo [[349]]<ref>Přesné datum Janova narození není známo, pro více informací si přečtěte knihu Robert a Cartera, "The Chronology of St. John Chrysostom's Early Life," in Traditio 18:357–64 (1962) Jean Dumortier, "La valeur historique du dialogue de Palladius et la chronologie de saint Jean Chrysostome," in Mélanges de science religieuse, 8:51–56 (1951). Carter datuje jeho narození do roku 349. Stejně jako Robert Louis Wilken, John Chrysostom and the Jews: Rhetoric and Reality in the Late Fourth Century, (Berkeley: University of California Press:1983), p.5.</ref> [[Antiochie]], [[Antakya]], [[Turecko]] – [[14. září]] [[407]], [[Komana v Pontu]], Turecko; řecky '' Ιωάννης ο Χρυσόστομος, Ioannés Chrýsostomos'') byl [[Konstantinopol|konstantinopolský]] [[arcibiskup]] známý pro svou řečnickou a kazatelskou zdatnost (právě díky ní byl k jeho jménu posmrtně přidán přídomek ''Zlatoústý''). Rozhodně odsuzoval zneužívání pravomocí světskými i církevními činiteli. To vedlo např. k jeho sporu s císařovnou [[EudokiaAelia Eudoxia|Eudokií]]. V roce [[1568]] jej [[papež]] [[Pius V.]] jmenoval [[učitel církve|učitelem církve]].
 
== Život ==
Řádek 23:
Roku [[373]] se stal poustevníkem v nedalekých horách. Drsná strohost tohoto způsobu života mu poškodila zdraví, takže se po šesti letech vrátil do Antiochie. Roku [[386]] byl biskupem Flavianem vysvěcen na [[kněz]]e a pověřen kázat v [[katedrála|katedrále]]. Proslavil se jako vynikající kazatel. Jeho kázání z nichž některá se zachovala, mu vynesla v [[6. století]] přízvisko Chrýsostomos (Zlatoústý).
 
V roce [[398]] přijal s váháním jmenování [[Patriarchát (územní členění církve)|patriarchou]] v [[Konstantinopol]]i, kde rozvinul charitativní činnost, s neúprosnou mravní přísností usiloval o reformu kněžského života a bojoval proti zlořádům ve společnosti i na císařském dvoře. Tím si znepřátelil císařský dvůr, ale také značnou část církevní hierarchie včetně ambiciózního alexandrijského patriarchy [[Theofil (patriarcha)|Theofila]], který se pokoušel ne zcela korektními prostředky dosadit na konstantinopolský stolec svého kandidáta. Dostal se i do sporů s Theofilovým svárlivým synovcem, pozdějším svatým [[Cyril Alexandrijský|Cyrilem Alexandrijským]]. Janovou úhlavní protivnicí se stala zejména císařovna [[EudokiaAelia Eudoxia|EudokiiEudokia]]. Na její popud byl v roce [[403]] sesazen a poslán do [[exil]]u, lid si však vynutil jeho návrat. Příměří s císařovnou netrvalo dlouho po surovém vojenském zásahu během [[Velikonoce|velikonočních]] obřadů v roce [[404]] byl poslán do vyhnanství v Malé Arménii. Nepřestal však řídit svoji [[diecéze|diecézi]] a vedl rozsáhlou korespondenci. Na nátlak svých nepřátel byl z císařova rozkazu eskortován na místo ještě odlehlejší na východní pobřeží [[Černé moře|Černého moře]]. Tříměsíční namáhavé putování pustinami, připomínající [[pochod smrti]], však starý biskup s podlomeným zdravím [[smrt|nepřežil]]. Jeho pohřbu se zúčastnilo velké množství [[víra|věřících]] a stal se doslova manicestacímanifestací.{{Doplňte zdroj|??}}
 
Římský [[papež]] [[Inocenc I.]] (papežem [[401]]–[[417]]) jej krátce po jeho smrti zařadil do seznamu svatých.