Hobit: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Editace uživatele 85.163.8.74 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je B.mertlik |
m oprava překlepů: Flensburgským → Flensburským; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
{{Různé významy|tento=fiktivní humanoidní rase}}
'''Hobiti''' (anglicky {{Cizojazyčně|en|''hobbits''}}, [[sindarština|sindarsky]] ''Periannath'', lidskou západštinou "Banakil", Hobitsky "Kudukové", nebo také půlčíci (angl. Halflings)) jsou lidem podobné bytosti drobného vzrůstu ze [[Středozem]]ě, popsané v díle britského spisovatele [[John Ronald Reuel Tolkien|J. R. R. Tolkiena]]. Hobit [[Bilbo Pytlík]] je hlavní hrdina románu ''[[Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky]]'' ({{Cizojazyčně||''The Hobbit Or There and Back Again''}}, 1937). Jeho synovec [[Frodo Pytlík]] je potom jeden z hlavních hrdinů volného pokračování ''[[Pán prstenů]]'' ({{Cizojazyčně||''The Lord of the Rings''}}, 1953-4).
== Vzhled ==
Řádek 7:
Nejsou nijak zvlášť pohlední, ale působí příjemně a přátelsky. Zpravidla mají kudrnaté vlasy a téměř žádným z nich nerostou vousy. Dožívají se zpravidla kolem sta let; za plnoleté jsou považováni po dosažení 33 let věku.
Hobiti nemají vlastní jazyk – přesně řečeno jejich původní jazyk nebyl nikdy zaznamenán a byl zapomenut, jeho pozůstatkem jsou hobití křestní jména, která jiné národy Středozemě nepoužívají. Mluví běžným středozemským jazykem [[západština|západštinou]], neboli Obecnou řečí, obohacenou o některá svá vlastní slova (''hobit, pelouch'', názvy měsíců a dní).
Přestože původ hobitů není znám, je zřejmé, že jsou odrůdou [[lidé (Středozem)|lidí]] – jsou jim povahou i vzhledem mnohem bližší než trpaslíkům, [[elfové (Středozem)|elfům]] nebo [[skřeti (Středozem)|skřetům]]. Ve městě [[Hůrka (Středozem)|Hůrka]] dokonce hobiti a lidé žijí společně.
Řádek 17:
Nikdy nebojují mezi sebou a jen zřídkakdy se zapojují do válek nebo i do jakýchkoli jiných sporů okolního světa. Proto nevlastní téměř žádné zbraně, někteří z nich jsou nicméně dobří lukostřelci, protože mají bystrý zrak a jistou ruku. Kromě toho se vyznačují velmi tichou chůzí – dokáží se pohybovat naprosto neslyšně. Většina z nich neumí plavat a vodě se vyhýbá. Výjimkou je například rod Brandorádů, kteří žijí na březích [[Brandyvína|Brandyvíny]], a proto mají zkušenosti s rybářskými loďkami.
Jak se ovšem ukáže, jsou „stateční v úzkých“ - pokud se dostanou do nesnází, dokážou se rychle rozhodovat a je poměrně těžké je zastrašit, zabít nebo zlomit jejich mysl. Mezi nejsmělejší hobity patří rod Bralů, z nichž někteří se občas vydávali na dobrodružné cesty. Této nečekané statečnosti hobitů si jako první povšiml čaroděj [[Gandalf]], když během Dlouhé zimy přišel pomoci hobitům z [[Kraj (Středozem)|Kraje]] a zjistil u nich nebojácného ducha a schopnost přežít nesmírné utrpení.
Hobiti si tradičně budují bydliště v norách, nazývají je ''pelouchy''. Nicméně jak se počet hobitů zvyšoval, nebylo možné budovat pouze podzemní sídla a začali si stavět i obyčejné domy. Nemají rádi patrové stavby, domy proto staví pouze přízemní, široké a v souvislosti se zálibou v podzemních bydlištích mají i jejich domy kruhová okna i dveře.
Řádek 36:
=== Chluponozi ===
Chluponozi (anglicky:Harfoot) jsou v zásadě nejmenší a nejvíce hobitovití a nejpočetnější ze všech hobitů. Mají povětšinou hnědé kudrnaté vlasy a snědou pleť a bydlí v norách. Nejvíce setrvávají ve svých návycích a jsou nejméně dobrodružní, často obchodovali s trpaslíky a Mlžné hory překročili jako první. Harfoot je skutečné anglické příjmení a je odvozeno ze staroanglické přezdívky, jenž znamenala: Zaječí noha. tato přezdívka byla dříve používána docela často a obvykle tím byl dotyčný vyzdvižen jako rychlý a hbitý běžec. Toto jméno samo o sobě již dobře pasuje na povahu hobitů, zároveň však slovo hair znamená vlasy či chlupy. Nejčastějšími jmény chluponohů jsou: Hnědáček, Pískohrab, Tunelík, Pelíšek, Zahradníček a Provazník.
=== Statové ===
Statové (anglicky: Stoor) jsou ze všech hobitů největší, nejvíce silou oplývající a nejpodobnější lidem. Zřejmě z nich pocházeli hůrečtí hobiti. Nejraději se usídlují v nížinách okolo řek a v bažinatých krajinách a asi jako první si začali stavět domy. Na rozdíl od ostatních hobitů nosí někdy trpasličí boty. Občasně jim rostou na tváři krátké vousy, kratší nežli lidem a trpaslíkům. Nebojí se vody a plaví se po řekách na lodích a utvářejí obchod mezi lidmi a hobity. Jejich jméno "Stoor" se vyslovuje shodně se slovem "store" čili skladovat či ukládat zboží. Velice používaným jménem je u Statů Tlapka (Puddifoot), což připomíná dvojslovo "puddle-foot", tedy louže-noha. Coby anglické příjmení ono slovo znělo Pudephat ("pudding vat" ve významu "vypouklý sud") což znamená břichatec. Dalším jménem bylo například Stránský (odvozeno nejspíše od stráně u vodního toku). Jména jako Chalúpecký, Chalúpek a Chaloupka pocházela ponejspíše také od Statů.
=== Plavíni ===
Řádek 45:
== Dějiny ==
O původu a dějinách hobitů je známo poměrně málo, protože vzhledem ke své nenápadnosti a snaze nevměšovat se do cizích záležitostí si jich jiné národy po dlouhá staletí vůbec nevšímaly. Ani sami hobiti nikdy neměli o své dějiny ani dějiny světa nijak zvláštní zájem, ovšem s výjimkou rodopisu – hobiti si libují v rodových historiích a podrobném zkoumání vlastních příbuzenských svazků.
=== Stěhování hobitů ===
Řádek 57:
==== Analogie k anglosaskému putování ====
V hobitím putování opět můžeme shledat analogii Anglosasům a konkrétně k jejich putování. Zatímco Hobité se v části své pouti přesídlili ze svého domova nazývaného Koutec (Angle) nacházejícího se v klínovém území mezi řekami Bouřnou a Mšenou směrem přes řeku Bradyvínu do země, kterou si později nazvali kraj, čehož dosáhli pod vedením bratrů Marka Blanka, Anglosasové opustili v reakci na válku a nájezdníky svůj domov též známý jako Angle, tedy místo tvaru klínu nacházející se mezi
=== Historie Kraje ===
Hobiti si zvolili svého vládce, vladyku Kraje a velitele zbrojného hobitstva zvaného Radda (Bucca) z Blat, který měl být zástupcem krále. Jeho titul byl dědičný a tak až po čtyři století pocházeli všichni další vladykové z přímé radové linie od Raddy z Blat. Dynastie Raddy z Blat se jmenovala Starorádové (Zaragamba). takto se stali Starorádové vůbec prvními, kdo mezi hobity používal příjmení a toto jméno se zároveň používalo jako titul pro právě vládnoucího vladyku. <br />
Hobiti si velmi rychle začali žít po svém a nevměšovat se do událostí vnějšího světa. Vypráví se však, že vladyka Kraje poslal do bitvy ve [[Fornost]]u v r. 1974 Třetího věku proti [[Pán nazgûlů|Černokněžnému králi]] [[Angmar]]u družinu lučištníků. Zda je to pravdivá událost je ovšem sporné – letopisci Arnoru se o tom nezmiňují a také sám Černokněžný král, když o více než tisíc let později pátral po hobitech, neměl tušení o tom, že sídlí v Eriadoru a hledal je na březích Anduiny. Hobiti v Kraji přečkali i pád Severního království a spravovali si své záležitosti sami, kontakty udržovali prakticky jen s Hůrkou; mezi krajskými a hůreckými hobity byla vždy jistá přátelská řevnivost. Přesto vzpomínali v dobrém na období arnorského království, a když mluvili o něčem příjemném, co by mohlo přijít, užívali obrat „až se vrátí král“. R. 2747 Třetího věku do Kraje zabloudila početná skupina skřetů, kterou porazil v bitvě na Zeleném poli [[Bučivoj Bral]] a zahubil jejich vůdce [[Golfimbul]]a. To byla na téměř tři století poslední bitva, vybojovaná v Kraji.
Za Dlouhé zimy v r. 2758 Třetího věku přišel hobitům z Kraje na pomoc čaroděj Gandalf a uzavřel s nimi přátelství, protože se podivoval jejich statečnosti, s níž dokázali vzdorovat kruté zimě a hladu. Zejména se spřátelil se [[Gerontius Bral|Starým Bralem]], dědem Bilba Pytlíka, pro nějž pořádal krásné ohňostroje, které se staly v Kraji legendární událostí.
Na začátku [[Čtvrtý věk|Čtvrtého věku]] po pádu Saurona Kraj ovládl [[Saruman]] a jeho zločinní tuláci, kteří byli poraženi v [[Bitva u Povodí|bitvě u Povodí]] hobitími bojovníky pod vedením Smělmíra Brandoráda a Peregrina Brala. Král [[Aragorn|Elessar]] potom nechal rozšířit Kraj o Západní marku a vydal nařízení, že žádný člověk nesmí do Kraje vstoupit. Král byl v Kraji velmi oblíben a v jeho časech hobiti poněkud více začali komunikovat s okolním světem.
Řádek 71:
* '''[[Glum|Sméagol-Glum]]''': Jeden z hobitů, kteří se nevydali přes Mlžné hory a sídlili stále na březích Anduiny. Jeho příbuzný [[Déagol]] nalezl v r. 2463 Třetího věku v Anduině [[Jeden prsten|Prsten]]. Sméagol po něm zatoužil, Déagola zabil a Prsten si vzal. Je to jediný známý případ v dějinách Středozemě, kdy hobit zabil jiného hobita. Později jej odnesl do temných jeskyní pod Mlžnými horami, kde se usídlil a mocí Prstenu získal nepřirozeně dlouhý život – dožil se nejvyššího věku ze všech hobitů. V r. 2941 Třetího věku Prsten ztratil, aby jej nalezl Bilbo Pytlík. Později Sméagol upadl do zajetí Saurona a přestože jeho duše byla zlá, přesto se odvážil Temnému pánu vzdorovat – prokázal tak, že hobita není snadné zlomit. Zalhal mu, že „zloděj Prstenu Pytlík“ pochází z hobitích rodin na březích Anduiny, přestože tušil skutečnou polohu Kraje, takže se Sauronovy [[Prstenové přízraky]] vydaly nesprávným směrem a do Kraje dorazily až s mnohaměsíčním zpožděním. Později byl ze zajetí propuštěn, stopoval [[Společenstvo Prstenu]] a byl zajat Frodem, kterému ukázal cestu do Mordoru. Zahynul v ohních [[Hora osudu|Hory osudu]].
* '''[[Bilbo Pytlík]]''': Hobit z Kraje, hlavní hrdina knihy ''Hobit aneb cesta tam a zase zpátky'', vnuk Gandalfova přítele Starého Brala, ale po otci původem ze zámožné a usedlé rodiny Pytlíků. Stal se prvním hobitem z Kraje, který významně zasáhl do dějin Středozemě, když jej Gandalf vybral jako společníka [[Thorin|Thorina Pavézy]], trpasličího krále ve vyhnanství, pro výpravu k [[Erebor|Osamělé hoře]], kterou trpaslíkům zabral [[drak]] [[Šmak]]. Gandalf později vyprávěl, že jeho pohnutky, proč přiměl hobita, aby se stal spojencem trpaslíků, nebyly zcela zřejmé ani jemu samotnému. Popudil ho však Thorinův přístup k hobitům, který je považoval za směšné zelináře a zbabělce, a tak mu chtěl dokázat jejich cenu; kromě toho si byl vědom, že hobiti mají nesmírně tichý krok, což může být výpravě užitečné. Hlavně však chtěl, aby se hobiti nějak zapojili do středozemských událostí a lépe si uvědomili své místo a připravili se na nebezpečí v podobě vzestupujícího Temného pána. Bilbo během výpravy našel Sméagolův Prsten, mnohokrát pomohl trpaslíkům a nakonec se šťastně vrátil do Kraje. Ve stáří žil v [[Roklinka|Roklince]]. Dožil se nejméně 131 let, čímž o rok překonal Starého Brala a stal se nejstarším hobitem z Kraje.
* '''[[Frodo Pytlík]]''': Bilbův synovec z druhého i třetího kolene a jeho nejoblíbenější příbuzný, hlavní hrdina knihy ''Pán prstenů''. Bilbo se po nesmírném úsilí dokázal zříci Prstenu a Frodovi jej věnoval. Frodo se pak vydal na výpravu do říše Temného pána, kde Prsten vhodil do ohně Hory osudu a ukončil tak Sauronovu vládu ve Středozemi.
* '''[[Samvěd Křepelka]]''': Frodův zahradník a společník na cestách. Později se stal starostou Kraje a blízkým přítelem krále Elessara.
* '''[[Peregrin Bral]]''': Frodův bratranec, člen Společenstva prstenu. Během [[Válka o Prsten|Války o Prsten]] zachránil život [[Faramir]]ovi, synu gondorského správce [[Denethor]]a a také gondorskému rytíři [[Beregond]]ovi, a stal se gondorským rytířem. Po návratu do Kraje byl jedním z vůdců v bitvě u Povodí a stal se Velkým Bralem a vladykou Kraje. Spolu s přítelem Smělmírem se stali nejvyššími hobity.
* '''[[Smělmír Brandorád]]''': Frodův bratranec, člen Společenstva prstenu. Během Války o Prsten zachránil život [[Éowyn]] a pomohl jí zabít [[Pán nazgûlů|Pána nazgûlů]]. Za své služby byl pasován rohanským jezdcem. Po návratu do Kraje byl jedním z vůdců v bitvě u Povodí, v níž zabil vůdce Sarumanových mužů, a stal se Pánem Rádovska. Spolu s přítelem Peregrinem se stali nejvyššími hobity.
Řádek 81:
== Dýmkové koření ==
Hobiti s oblibou kouřili dýmku s vonnými bylinami. Byli pravděpodobně národem, který kouření vynalezl, počátky kouření ve Středozemi jsou však zapomenuty. Prvním hobitem, který vypěstoval pravé dýmkové koření byl [[Tobold Troubil]] z Dolan kolem r. 2670 Třetího věku. Jako kuřivo používal listí rostliny '''[[galenas]]u''', jejž hobiti nazývali ''západní kořen'' a do Středozemě byla přenesena z ostrova [[Númenor]]u. Rostla i v [[Gondor]]u, kde ji však lidé znali jen pro příjemnou vůni jejích květů. Tobold vypěstoval několik odrůd, z nichž nejznámější bylo Dolanské listí, které bylo považováno za nejlepší dýmkové koření ve Středozemi.
Zřejmě prvním, kdo od hobitů převzal zvyk kouřit, byl čaroděj Gandalf, který si jej velmi oblíbil a získal nebývalou zručnost ve vyfukování kouřových kroužků. Když si zapálil dýmku během setkání Rady v r. 2851 Třetího věku, Saruman mu vyčetl, že znevažuje jednání. Sám však později začal dýmku kouřit, ale bál se, že se o tom Gandalf dozví, a proto začal Dolanské listí kupovat z Kraje nesmírně tajně. Nechal si však od svých zvědů vypracovat podrobné mapy Kraje, což se později, když se zcela obrátil ke zlu a začal sloužit Sauronovi, ukázalo jako veliké nebezpečí.
Později se od hobitů naučili kouřit trpaslíci, [[Hraničář]]i i jiní lidé. Naopak elfové, jak se zdá, nekouřili nikdy.
Vše, co bylo možno o původu dýmkového koření zjistit, sepsal Smělmír Brandorád na počátku Čtvrtého věku ve svém ''Rostlinopisu Kraje''.
Jméno Tobold Troubil je také jedním z filologických Tolkienových žertů. Jméno Tobold pochází ze jména Theobold, což znamená příliš smělý (Too Bold), zároveň se dá rozdělit jako old (starý) Toby ale především je jméno nápadně podobné slovu Tobacco (tabák) a Tolkien tímto jakoby neznačuje žert, že nám známé slovo vzniklo vlastně až od jména tohoto hobita.
== Kalendář ==
Hobiti z Kraje zavedli svůj vlastní [[letopočet]], který začínal rokem založení Kraje, rok 1 krajového letopočtu odpovídá roku 1601 Třetího věku. Hobiti užívali vlastní názvy měsíců, každý měsíc měl třicet dní. Tři dny kolem [[letní slunovrat|letního slunovratu]] (v přestupném roce čtyři dny) se označovaly jako ''radostniny'', dva dny na přelomu roku jako ''novorok''. Radostniny a novorok byly obdobím svátků a nepatřily k žádnému měsíci. Vzhledem k hobití zálibě v jednoduchosti se rozhodli, že slunovrat (v přestupném roce a jeden den po slunovratu) nebude patřit ani k žádnému dni v týdnu, v důsledku čehož v každém roce připadal k určitému datu stejný den v týdnu. Náhodou tak žádný měsíc nezačínal pátkem; hobitím žertem tak bylo hovořit o „pátku prvního“ ve smyslu „až naprší a uschne“.
== Filologický původ a význam slova ==
Řádek 107:
| isbn = 80-7207-503-9
}}</ref> (dnes již po slově hobit)<br />
Hob - skřítek či elf (dle původního významu slova elf) či samec fretky napůl ochočený a používaný k vyhánění králíků z nor. Slovo hob pochází z původně dolnoněmeckého slova hump, což znamená kopec. Australské humpy je pak významu chata. Hob je také duch, který bydlí v dutém kopci. Hob nebo také Hobman je název pro různé chlupaté asi tři stopy vysoké dobrotivé skřítky podobné člověku <br />
Hobbledehoy - dospívající, poloviční muž, poloviční chlapec <br />
Hobnob- společně pít a hovořit. (spíše klábosit) <br />
| |||