Silniční aféra: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
EmausBot (diskuse | příspěvky)
m Bot: Odstranění 1 odkazů interwiki, které jsou nyní dostupné na Wikidatech (d:Q12054250)
+ drobnosti + refy
Řádek 1:
[[Soubor:Avtocesta a1 IMG 2347,.jpg|right|thumb|Dnešní pohled na dálnici A1 ve Slovinsku]]
'''Silniční aféra''' se odehrála v [[Jugoslávie|Jugoslávii]] na přelomu léta a podzimu roku [[1968]]. Vystihuje atmosféru doby, ve které docházelo k bouřlivým diskusím o ekonomice v zemi, ale také díky zvýšenému vlivu [[svazová republika|svazových republik]] i rozmělnění celé [[federace]]. V této aféře došlo ke sporu mezi [[Slovinsko|Slovinskem]] a federální vládou v [[Bělehrad]]ě.<ref name="HSFRJ-360">{{Citace monografie
| příjmení = Bilandžić
| jméno = Dušan
| odkaz na autora =
| titul = Historija Socijalističke Federativne Republike Jugoslavije
| vydavatel = Školska knjiga
| místo = Záhřeb
| rok = 1978
| počet stran = 589
| isbn =
| kapitola =
| strany = 360
| jazyk = chorvatština
}}</ref> Do té doby byl konflikt mezi federální vládou a jednou republikou SFRJ nemyslitelný.
 
== Historie ==
Ve Slovinsku už delší dobu panovala v 60.&nbsp;letech atmosféra nespokojenosti s tím, že nejbohatší republika Svazu doplácí na své jižní, méně rozvinuté sousedy. To podpořily i statistiky, ve kterých se uváděl jasný nepoměr mezi platbami do federální pokladny a počtem obyvatel v porovnání s ostatními pěti republikami. Protože Slovinsko bylo pro mezinárodní dopravu hlavně tranzitní oblastí a většina dopravy ze [[Západní Evropa|západní Evropy]], tedy [[Rakousko|Rakouska]] a [[Itálie]] tudy projížděla dále na jih, bylo nezbytné modernizovat silnice či rovnou budovat komunikace nové, splňující moderní dopravní nároky. V souvislosti s tím byl proto vypracován projekt dálnice [[Šentilj]] - [[Gorica]], který plánovala republika financovat z velké části sama vlastními prostředky a tam, kde by se peněz nedostávalo, získat finance ze zahraničních bank a fondů, které byly v této době Jugoslávii k dispozici.
 
Ve Slovinsku už delší dobu panovala v 60.&nbsp;letech atmosféra nespokojenosti s tím, že nejbohatší republika SvazuJugoslávie doplácí na své jižní, méně rozvinuté sousedy. ToToto podpořilytvrzení podporovaly i statistiky, ve kterých se uváděl jasný nepoměr mezi platbami do federální pokladny a počtem obyvatel v porovnání s ostatními pěti republikami. Protože Slovinsko bylo pro mezinárodní dopravu hlavně tranzitní oblastí a většina dopravy ze [[Západní Evropa|západní Evropy]], tedy [[Rakousko|Rakouska]] a [[Itálie]] tudy projížděla dále na jih, bylo nezbytné modernizovat silnice či rovnou budovat komunikace nové, splňující moderní dopravní nároky. V souvislosti s tím byl proto vypracován projekt dálnice [[Šentilj]] - [[Gorica]], který plánovala republika financovat z velké části sama vlastními prostředky a tam, kde by se peněz nedostávalo, získat finance ze zahraničních bank a fondů, které byly v této době Jugoslávii k dispozici.
V červenci [[1969]] však svazová vláda tento projekt zrušila a dala přednost výstavbě nových silnic v [[Srbsko|Srbsku]] a [[Bosna a Hercegovina|Bosně a Hercegovině]], tedy opět v málo rozvinutých částech Svazu, do kterých se investovalo dlouhodobě velké množství prostředků. Hlavním důvodem bylo, že jako nezbytné je budovat spoje vnitrostátní, nikoliv na hranice s "kapitalistickými" (a tedy nepřátelskými) státy. Slovinští představitelé byli silně znepokojeni, stejně jako slovinská veřejnost, která se rozhodla pro veřejné protesty v ulicích.
 
V červenci [[1969]] však svazová vláda tento projekt zrušila a dala přednost výstavbě nových silnic v [[Srbsko|Srbsku]] a [[Bosna a Hercegovina|Bosně a Hercegovině]], tedy opět v málo rozvinutých částech Svazu, do kterých se investovalo dlouhodobě velké množství prostředků. Hlavním důvodem bylo, že jako nezbytné je budovat spoje vnitrostátní, nikoliv na hranice s "kapitalistickými" (a tedy nepřátelskými) státy. Slovinští představitelé byli silně znepokojeni, stejně jako slovinská veřejnost, která se rozhodla pro veřejné protesty v ulicích. Slovinský tisk navrhoval diskuzi na téma přehodnocení finančních závazků vůči Bělehradu.<ref name="HSFRJ-361">{{Citace monografie
Začala rozsáhlá diskuse o tom, kdo má v celé zemi poslední slovo při přidělování investic, a opět se začalo přemýšlet i o faktu, jaké postavení a jakou míru [[autonomie]] mají mít jednotlivé svazové republiky. Slovinsko, které bylo nejbohatší svazovou republikou, platilo značnou část společného fondu pro nerozvinuté republiky, ze kterého čerpaly hlavně [[Bosna a Hercegovina]], [[Kosovo]] a [[Makedonie]]. Záměrem Slovinska bylo zcela přirozeně moc tohoto nástroje oslabit.
| příjmení = Bilandžić
| jméno = Dušan
| odkaz na autora =
| titul = Historija Socijalističke Federativne Republike Jugoslavije
| vydavatel = Školska knjiga
| místo = Záhřeb
| rok = 1978
| počet stran = 589
| isbn =
| kapitola =
| strany = 361
| jazyk = chorvatština
}}</ref>
 
Začala rozsáhlá diskuse o tom, kdo má v celé zemi poslední slovo při přidělování investic, a opět se začalo přemýšlet i o faktu, jaké postavení a jakou míru [[autonomie]] mají mít jednotlivé svazové republiky. Slovinsko, které bylo nejbohatší svazovou republikou, platilo značnou část společného fondu pro nerozvinuté republiky, ze kterého čerpaly hlavně [[Bosna a Hercegovina]], [[Kosovo]] a [[Makedonie]]. Záměrem Slovinskaslovinského vedení bylo zcela přirozeně moc tohoto nástroje oslabit. Krize, kterou daná aféra vyvolala, ohrožovala pozici samotného jugoslávského premiéra [[Mitja Ribičič|Mitji Ribičiče]] (shodou okolností [[Slovinci|Slovince]]). V celé záležitosti se nakonec angažoval i [[Josip Broz Tito]], který zkritizoval slovinské představitele z přístupu štěpící monolitnost Jugoslávie. <ref name="HSFRJ-361"/>
 
S budováním [[dálnice]], která byla svého typu první v celé Jugoslávii, se nakonec začalo v roce [[1970]] a po dvou letech usilovných prací byl první úsek dokončen. Přesto Slovinci nedostali celou částku, která byla na modernizaci zoufale zaostalé silniční sítě určena, ale jen těsnou většinu (54&nbsp;%; zbytek šel na projekty v méně rozvinutých oblastech Svazu).