Antonín Koniáš: Porovnání verzí

Celý svůj život zasvětil [[Protireformace|protireformaci]] v [[České země|českých zemích]]. Věnoval se jí jak v [[kázání]]ch, tak i ve své literární činnosti. Jeho boj proti [[Protestantismus|protestantské]] literatuře vedl k zabavení značného množství [[kniha|knih]] (30  000 podle pečlivě vedených záznamů), z nichž některé byly poté spáleny.

Horlivě kázal (pětkrát denně, německy a česky). Vedl asketický způsob života. „Bludné“ knihy nahrazoval katolickými<!--a to buď zadarmo nebo pouze za symbolický poplatek. Neházel všechny bludné knihy do jednoho pytle-->, některé „opravil“ (vytrhnutím listu, začerněním, vepisováním textu) a ostatní většinou odevzdával na [[biskupství]], malou část z nich (se souhlasem nadřízených) teatrálně pálil – celkem zabavil prý až 30&nbsp; 000 knih. Dle jiných údajů však Koniáš 30 000 knih vmetal vlastní rukou do ohně a odhaduje se, že z toho byla českých knih asi polovina.<ref>[[Jaroslav Vlček (literární historik)|VLČEK, Jaroslav]]. ''Dějiny české literatury. II, [Od století XVIII. k letům čtyřicátým století XIX.].'' 3. vyd. V Praze: L. Mazáč, 1940. 741 s. [Viz str. 61 a 68.]</ref> Podílel se též na konfiskaci a pravděpodobném zničení knihovny [[Jansenismus|jansenisty]] hraběte [[František Antonín Špork|F. A. Šporka]] v [[Kuks|Kuksu]].<ref>[[Vladimír Forst|FORST, Vladimír]] a kol. ''Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/II. K–L.'' Praha : Academia, 1993. 597–1180 s. ISBN 80-200-0345-2. [Autorkou hesla „Antonín Koniáš" je Zdeňka Tichá; viz str. 829.]</ref> Základem pro zabavování knih mu byl seznam ''[[Index librorum prohibitorum|Libri prohibiti]]'' vydaný církví, který později doplnil o další položky dle vlastní praxe. Jako seznam nedovolených knih vydal „Klíč," který obsahoval 1233 titulů českých a dále knihy psané [[Němčina|německy]], [[Latina|latinsky]] a [[Francouzština|francouzsky]]. Značné procento knih tvořily ty, které byly vytištěny v německých, slezských a slovenských tiskárnách a podloudně dopravovány do [[Čechy|Čech]]. Všechny tyto knihy však nebyly nenávratně ztraceny, ale od každé z nich se zachovaly exempláře, které byly v klášterech uloženy do oddělení „libri prohibiti". Jeho cílem bylo „vytvořit nové katolické Čechy“. Jeho zápal považovali někdy za přehnaný a problematický i sami jezuité a byl ze strany svých představených za něj napomínán.<ref>''[[Historický magazín]]'' z 1. dubna [[2006]], dostupné: http://www.ct24.cz/vysilani/2006/04/01/10095687448-206452801280013-21:30-historicky-magazin/8/ (navštíveno 27. 10. 2008)</ref>