Wikipedie

Jurodiví: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Vasiľ (diskuse | příspěvky)
1 010 editací
oprava struktury
Řádek 1:
[[Soubor:Boyaryna Morozova by V.Surikov - sketch 09.jpg|thumb|[[Vasilij Ivanovič Surikov]]: Jurodivý sedící ve sněhu]]
[[Soubor:Sant Basil The Prayer.jpg|náhled|Blázni pro Krista často používají šokující nekonvenční chování napadající přijaté standardní normy. Jurodivý Basil se modlí nahý na sněhu.]]

'''Jurodiví''' ([[Řečtina|řecky]] μωρός; {{vjazyce2|ru|юродивый}}; {{Vjazyce2|de|der Narr in Christo}}; {{vjazyce2|en|Foolishness for Christ}}),  původní význam řeckého slova μωρός byl mrzák (mrzák od narození). V postupném vývoji chápání slova jde o typ radikální [[Religiozita|zbožnosti]], který se staví proti konvencím a duchovním klišé společnosti i [[Církev|církve]]. Jde o prožívání víry na veřejnosti formou určitého projevu [[Blázen|bláznovství]] s poukazováním na chyby lidí i společnosti. Ovšem cokoliv jurodivý řekne nebo udělá (ať je to sebevíce výstřední), tak to dělá na základě svého vlastního vnuknutí (svého individuálního spojení s [[Bůh|Bohem]]) a nedbá na to, co řekne společnost nebo zda to dané okolí nějak ovlivní.  Z [[Náboženství|náboženského]] hlediska jde o tzv. „[[Blázen|bláznovství]] pro [[Ježíš Kristus|Krista]]“ a je známo především v [[Rusko|Rusku]].<ref>{{Citace monografie|příjmení = FARRUGIA|jméno = Edward G|příjmení2 =|jméno2 =|titul = Encyklopedický slovník křesťanského Východu|vydání = 1. vyd|vydavatel = Refugium Velehrad-Roma|místo = Olomouc|rok = 2010|počet stran =|strany = 454|isbn = 978-80-7412-019-0}}</ref> Nejznámějšími jurodivými jsou Symeon z [[Homs|Emesy]] (6. stol., [[Byzantská říše]]) a Vasilij Blažený (16. stol., [[Rusko]]; je mu zasvěcen [[Moskva|moskevský]] [[chrám Vasila Blaženého|chrám Vasilije Blaženého]]).
 
== Vývoj jurodivosti a její rysy ==
Počátky jurodivosti můžeme spatřovat v [[Askeze|askezi]]. [[Poustevník|Anachoreta]] chodil oděný v kůžích nebo byl dokonce nahý, nestříhal si vlasy ani nehty, celé roky se nemyl, živil se trávou aj. a zůstávalo to předmětem jeho vlastního, hluboce intimního vztahu s [[Bůh|Bohem]]. Jurodivý je naproti tomu fenoménem měst. Zakládáním [[Klášter|klášterů]] a příchodem [[Mnich|mnichů]] do měst se stávalo, že se z jejich řad vyčlenil člověk, který opustil zdi [[Klášter|kláštera]] a jako jurodivý pak žil v příslušném kraji, nebo naopak takový člověk přišel do [[Klášter|kláštera]] a byl tam považován za [[Blázen|blázna]] a neznaboha. Tímto se principiálně změnila situace. Původní nedůtklivý postoj [[Askeze|asketů]] „nechte mě na pokoji“ byl vystřídán postojem „nenechám Vás na pokoji“ a pohrdání vůči světu se prolínalo se závislostí na něm.<ref>{{Citace monografie|příjmení=IVANOV|jméno=Sergej A|příjmení2=|jméno2=|titul=Blázni pro Krista: Kulturní dějiny jurodivosti|vydání=|vydavatel=Pavel Mervart|místo=Červený Kostelec|rok=2015|počet stran=|strany=74|isbn=978-80-7465-131-1}}</ref> To je považováno za základ jurodivosti – apelovat na okolí (městský nebo [[Klášter|klášterní]] svět) formou [[Blázen|bláznovství]] a přivést tím ostatní k pravdě v [[Bůh|Bohu]].
[[Soubor:Pavel Svedomskiy 011.jpg|náhled|Pavel Svedomskiy - jurodivý v zimě na cestě]]
Myšlenkou jurodivých bylo, že skutečně zbožný člověk musí odvrhnout moudrost a důstojnost jako [[Světskost|světské]] mámení. Ovšem v běžných představách je jurodivost vždy spjata s [[Duševní porucha|duševní nebo tělesnou nenormálností]]. Je ovšem nutné rozlišovat jurodivost vrozenou a jurodivost dobrovolnou (pro [[Ježíš Kristus|Krista]]). To se snaží rozlišovat i [[pravoslavná církev]]. [[Dimitrij Rostovský]] objasňuje, že jurodivost je [[Mučedník|mučednictví]] z vlastní vůle, které se projevuje navenek a moudře se jím zakrývá vlastní [[ctnost]] před lidmi.<ref>{{Citace monografie|příjmení=LICHAČOV|jméno=Dmitrij Sergejevič|příjmení2=PANČENKO|jméno2=Aleksandr Michajlovič|titul=Smích staré Rusi|vydání=1. vyd|vydavatel=Odeon|místo=Praha|rok=1984|počet stran=|strany=88|isbn=}}</ref>  Pasivní částí jurodivosti je zaměření na sebe samého, [[Křesťanská askeze|asketické sebeponižování]], předstírané [[Blázen|bláznovství]], přezírání a umrtvování těla, posilované a potvrzované doslovným výkladem některých míst [[Nový zákon|Nového zákona]] aj. Aktivní část pak spočívá ve spílání světu, tj. žít ve světě mezi lidmi a poukazovat na chyby a [[Hřích|hříchy]] silných i slabých bez zřetele ke konvencím společenské slušnosti. Dvě stránky jurodivosti, aktivní a pasivní, se svým způsobem vzájemně podmiňují a uvádějí do rovnováhy. Dobrovolný [[Askeze|asketismus]], život plný strázní a ústrků dává jurodivému právo spílat pyšnému a marnivému světu.<ref>{{Citace monografie|příjmení=LICHAČOV|jméno=Dmitrij Sergejevič|příjmení2=PANČENKO|jméno2=Aleksandr Michajlovič|titul=Smích staré Rusi|vydání=1. vyd|vydavatel=Odeon|místo=Praha|rok=1984|počet stran=|strany=94 a 95|isbn=}}</ref>
 
Vedeni láskou k [[Bůh|Bohu]] a k bližnímu, přijali za svou [[Religiozita|zbožnost]] [[Blázen|bláznovství]] z lásky ke [[Ježíš Kristus|Kristu]]. Nejenže byli někteří z nich schopni vzdát se pohodlí a majetku, ale souhlasili s tím, aby je druzí považovali za [[Blázen|blázny]]. Tito [[Blázen|blázni]] se vymykali společenským konvencím i tomu, co bylo obecně považováno za slušné, a byli schopni činů, které budily pohoršení. Nebáli se však na druhou stranu mocným tohoto světa říkat pravdu a obžalovávali ty, kdo zapomínali na Boží spravedlnost.<ref>{{Citace monografie|příjmení=BORRIELLO|jméno=Luigi, ed. et al|příjmení2=|jméno2=|titul=Slovník křesťanských mystiků|vydání=|vydavatel=Karmelitánské nakladatelství|místo=Kostelní Vydří|rok=2012|počet stran=|strany=212 a 213|isbn=978-80-7195-198-8}}</ref>
Řádek 10 ⟶ 13:
Jurodiví nemilosrdně odsuzovali pokrytectví těch, které druzí považovali za příklady [[Ctnost|ctností]]. Týkalo se to i [[Mnich|mnichů]] a duchovních osob, zvláště pokud někdo z nich projevoval příchylnost k majetku, poctám a potrpěl si na to, aby si ho druzí vážili. Jurodivost je též návrat k [[Rané křesťanství|raně křesťanským]] ideálům, podle nichž tělesná krása pochází od [[Ďábel|ďábla]]. Proto se řídili hlasem svého svědomí a zavrhovali čistě lidskou moudrost, zvláště pak tu vyčtenou z knih. Údajně jim [[Bůh]] nahrazoval [[Světskost|světskou]] moudrost vlitým poznáním a moudrostí srdce, aby jim bylo zřejmé, že tento způsob života jim byl dán jako milost. Jejich schopností bylo předpovědět to, co se stane na jiném místě nebo v budoucnu, a měli dar číst v lidských srdcích (''kardiognóze''). V tomto vědomí milosti spočíval jejich [[Apoštol|apoštolát]] s odvahou odkrývat pravdu mocným tohoto světa a to bylo příčinou jejich velké oblíbenosti u obyčejných lidí.<ref>{{Citace monografie|příjmení=BORRIELLO|jméno=Luigi, ed. et al|příjmení2=|jméno2=|titul=Slovník křesťanských mystiků|vydání=|vydavatel=Karmelitánské nakladatelství|místo=Kostelní Vydří|rok=2012|počet stran=|strany=312 a 313|isbn=978-80-7195-198-8}}</ref>
 
Příběhy mnoha jurodivých jsou založeny na bázi  [[Legenda|legend]] a nelze doložit, zda opravdu existovali. Může to způsobovat i to, že se pohybovali v těch nejnižších společenských vrstvách, a tak o různých [[Blázen|bláznech]] vznikaly jen orálně tradované informace. Na popis životů jurodivých jako [[Svatý|svatých]] měla vliv [[hagiografie]], která popisuje jejich život a skutky a zasazuje je do historického děje.
 
Z dnešního [[Psychologie|psychologického]] hlediska chápe pravděpodobně jurodivý sám sebe ve třech formách:<ref>{{Citace monografie|příjmení=IVANOV|jméno=Sergej A|příjmení2=|jméno2=|titul=Blázni pro Krista: Kulturní dějiny jurodivosti|vydání=|vydavatel=Pavel Mervart|místo=Červený Kostelec|rok=2015|počet stran=|strany=10|isbn=978-80-7465-131-1}}</ref>
 
1) Vypadá uboze, a tím předchází cizímu pohrdání. Přehnaným [[Křesťanská askeze|sebeponižováním]] získává ve svých očích jakousi převahu nad ostatními [[Hřích|hříšníky]].
 
2) V další fázi tohoto [[Psychologie náboženství|psychologického]] zlomu již člověk dává svému okolí najevo, že [[Křesťanská askeze|sebeponižování]], které se před nimi odehrává, není upřímné a má jen zamaskovat jeho nesmírnou převahu nad nimi.
 
3) Ve třetí fázi se tentýž člověk dovtípí, že dojem, který vzbudil, není ve skutečnosti až tak bezdůvodný, takže se skrze skandál snaží znemožnit samotný proces pronášení soudů.
 
To znamená, že tento jedinec nešaškoval kvůli veselí, ale urážel pod maskou ponaučení.<ref>{{Citace monografie|příjmení = IVANOV|jméno = Sergej A|příjmení2 =|jméno2 =|titul = Blázni pro Krista: Kulturní dějiny jurodivosti|vydání =|vydavatel = Pavel Mervart|místo = Červený Kostelec|rok = 2015|počet stran =|strany = 10|isbn = 978-80-7465-131-1}}</ref> Dal by se tak najít rozdíl mezi jurodivým a [[Šílenství|šílencem]] v tom, že v kontextu [[Pravoslaví|pravoslavné]] [[Kultura|kultury]] se jedná vždy o realitu božskou, kdežto v kontextu novověkém o [[Psychologie|psychologickou]].<ref>{{Citace monografie|příjmení=IVANOV|jméno=Sergej A|příjmení2=|jméno2=|titul=Blázni pro Krista: Kulturní dějiny jurodivosti|vydání=|vydavatel=Pavel Mervart|místo=Červený Kostelec|rok=2015|počet stran=|strany=9|isbn=978-80-7465-131-1}}</ref>
 
== Jurodiví v [[Rusko|Rusku]] ==
Nejvýrazněji se jurodivost (Юро́дство, ze staroruského výrazu юродъ — [[blázen]]) prosadila právě v [[Ruská pravoslavná církev|Ruské pravoslavné církvi]], kde byl jeho průkopníkem ve 13. století Prokopij Usťjužský, původně německý kupec, který odvrhl jmění a stal se [[Askeze|asketou]]. [[Ruská pravoslavná církev]] [[Pravoslaví#Svat.C3.AD a zem.C5.99el.C3.AD|svatořečila]] řadu jurodivých [[Prorok|proroků]] a [[Kazatel|kazatelů]], jako byli Vasil Blažený (je mu zasvěcen [[Moskva|moskevský]] [[chrám Vasila Blaženého]]), Ioann [[Moskva|Moskevský]] nebo Xenia Petěrburská. [[Nikola Salos]] je známý tím, že káral [[Car|cara]] [[Ivan IV.|Ivana IV.]] za jeho zločiny a bezbožný život. Jurodiví se jako nová kategorie laické [[Svátost|svátosti]] objevili v [[Ruská pravoslavná církev|ruské církvi]] přibližně od počátku 14. století. Jurodiví chodili polonazí nebo úplně nazí, úpěli nad osudem národa či města a neváhali se postavit i [[Car|carům]], kteří je však respektovali.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Pospíšil|jméno=Ivo et|příjmení2=|jméno2=|titul=Slovník ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů|vydání=1. vyd|vydavatel=Libri|místo=Praha|rok=2001|počet stran=|strany=302|isbn=ISBN 80-7277-068-3}}</ref> Rozkvět jurodivosti se datuje do 16. století.<ref>{{Citace monografie|příjmení=FEDOTOV|jméno=Georgij Petrovič|příjmení2=|jméno2=|titul=Svatí staré Rusi|vydání=|vydavatel=Pavel Mervart|místo=Červený Kostelec|rok=2011|počet stran=|strany=177|isbn=978-80-87378-76-2}}</ref> Ovšem v 17. století nastal obrat, a to hlavně kvůli [[Petr I. Veliký|Petru I.]], jenž k [[Blázen|bláznům]] pro [[Ježíš Kristus|Krista]] cítil osobní odpor.<ref>{{Citace monografie|příjmení=IVANOV|jméno=Sergej A|příjmení2=|jméno2=|titul=Blázni pro Krista: Kulturní dějiny jurodivosti|vydání=|vydavatel=Pavel Mervart|místo=Červený Kostelec|rok=2015|počet stran=|strany=271|isbn=978-80-7465-131-1}}</ref> V tomto století přestala i [[Koncil|synodální]] [[Pravoslavná církev|církev]] jurodivé uznávat a začala je pronásledovat.<ref>{{Citace monografie|příjmení=LICHAČOV|jméno=Dmitrij Sergejevič|příjmení2=PANČENKO|jméno2=Aleksandr Michajlovič|titul=Smích staré Rusi|vydání=1. vyd|vydavatel=Odeon|místo=Praha|rok=1984|počet stran=|strany=167|isbn=}}</ref>  Vznikl termín ''falešná jurodivost'', který označoval jakékoliv projevy [[Blázen|bláznovství]] a výtržnosti na veřejnosti, a to především v [[Kostel|kostelech]]. Jurodiví se tak stali předmětem [[Pravoslavná církev|církevního]] pronásledování. Ve výnosech [[Patriarcha moskevský a celé Rusi|patriarchy Joasafa]] ze 14. srpna 1636 o přetržení rozmanitých výtržností a zlořádů v [[Moskva|moskevských]] [[Chrám|chrámech]] se říká: "A tak v době posvátných zpěvů chodí po [[Chrám|chrámech]] bezostyšní štváči po desítkách i více a působí v [[Chrám|chrámech]] veliký zmatek a nepokoj. Nadávají si v [[Kostel|kostelích]] a perou se, jiní předstírají, že jsou slabého ducha, ale pak se vidí, že mají rozum“.<ref>{{Citace monografie|příjmení=LICHAČOV|jméno=Dmitrij Sergejevič|příjmení2=PANČENKO|jméno2=Aleksandr Michajlovič|titul=Smích staré Rusi|vydání=1. vyd|vydavatel=Odeon|místo=Praha|rok=1984|počet stran=|strany=127|isbn=}}</ref> Většina jurodivých se tedy z důvodu pronásledování přidala ke straně [[Starověrci|staroobřadníků]], což je považováno za nejslavnější případ politické jurodivosti. <ref>{{Citace monografie|příjmení=LICHAČOV|jméno=Dmitrij Sergejevič|příjmení2=PANČENKO|jméno2=Aleksandr Michajlovič|titul=Smích staré Rusi|vydání=1. vyd|vydavatel=Odeon|místo=Praha|rok=1984|počet stran=|strany=114|isbn=}}</ref> <ref>{{Citace monografie|příjmení=IVANOV|jméno=Sergej A|příjmení2=|jméno2=|titul=Blázni pro Krista: Kulturní dějiny jurodivosti|vydání=|vydavatel=Pavel Mervart|místo=Červený Kostelec|rok=2015|počet stran=|strany=262|isbn=978-80-7465-131-1}}</ref> V 18. století [[Kateřina II. Veliká|Kateřina II.]] úplně pronásledování jurodivých zrušila, ale místní úřady i přesto v pronásledování dlouho pokračovaly a používaly na nich obvyklé metody mučení.<ref>{{Citace monografie|příjmení=IVANOV|jméno=Sergej A|příjmení2=|jméno2=|titul=Blázni pro Krista: Kulturní dějiny jurodivosti|vydání=|vydavatel=Pavel Mervart|místo=Červený Kostelec|rok=2015|počet stran=|strany=275|isbn=978-80-7465-131-1}}</ref>[[Soubor:Пелевин И.А. Иоанн Грозный в келье Николы Юродивого, во Пскове.jpg|náhled|Car Ivan Hrozný a svatý blázen (jurodivý) Nicholas Salos v Pskově]]V [[Pravoslaví|pravoslavném]] diskursu znamená jurodivý pouze jediné a to [[blázen]] pro [[Ježíš Kristus|Krista]]. [[Pravoslaví|Pravoslavné]] hledisko spočívá v přesvědčení, že člověk tohoto typu si nasazuje masku [[Blázen|bláznovství]], aby před světem skryl vlastní dokonalost a unikl tak marnivé [[Světskost|světské]] slávě. V tomto ohledu se liší od [[Askeze|asketismu]].<ref>{{Citace monografie|příjmení = IVANOV|jméno = Sergej A|příjmení2 =|jméno2 =|titul = Blázni pro Krista: Kulturní dějiny jurodivosti|vydání =|vydavatel = Pavel Mervart|místo = Červený Kostelec|rok = 2015|počet stran =|strany = 11|isbn = 978-80-7465-131-1}}</ref> Ovšem [[Pravoslaví|pravoslavný]] jurodivý nebyl v žádném případě [[Hereze|heretik]] ani [[Náboženství|náboženský]] [[reformátor]], protože nikoho nenabádal, aby ho následoval, ale přímo to zakazoval. Jurodivý nebyl ani [[Mystika|mystik]], protože jeho cílem – až na výjimky – nebylo podělit se s ostatními o svou unikátní zkušenost ze setkání s [[Bůh|Bohem]].<ref>{{Citace monografie|příjmení=IVANOV|jméno=Sergej A|příjmení2=|jméno2=|titul=Blázni pro Krista: Kulturní dějiny jurodivosti|vydání=|vydavatel=Pavel Mervart|místo=Červený Kostelec|rok=2015|počet stran=|strany=16|isbn=978-80-7465-131-1}}</ref>
 
[[Světskost|Světský]] (nenáboženský) výklad slova jurodivý, který může mít i vícero významů, vznikl v 19. století v [[Rusko|Rusku]] a je užíván v této zemi do dnes.<ref>{{Citace monografie|příjmení=IVANOV|jméno=Sergej A|příjmení2=|jméno2=|titul=Blázni pro Krista: Kulturní dějiny jurodivosti|vydání=|vydavatel=Pavel Mervart|místo=Červený Kostelec|rok=2015|počet stran=|strany=10|isbn=978-80-7465-131-1}}</ref> Jurodivost je velmi důležitým rysem současného [[Rusko|ruského]] [[Kultura|kulturního]] kódu. Nemá již vazbu na [[náboženství]], ale na habitus chování.<ref>{{Citace monografie|příjmení=IVANOV|jméno=Sergej A|příjmení2=|jméno2=|titul=Blázni pro Krista: Kulturní dějiny jurodivosti|vydání=|vydavatel=Pavel Mervart|místo=Červený Kostelec|rok=2015|počet stran=|strany=324|isbn=978-80-7465-131-1}}</ref> Fakt, že pouze [[Rusové]] (a pouze oni) bez uvozovek a dalších doplňujících objasnění mohou použít slovo jurodivý ve svém současném jazyce, je nanejvýš příznačná a svědčí o významu a zakořeněnosti tohoto jevu v [[Ruské impérium|ruské]] [[Kultura|kultuře]].<ref>{{Citace monografie|příjmení=IVANOV|jméno=Sergej A|příjmení2=|jméno2=|titul=Blázni pro Krista: Kulturní dějiny jurodivosti|vydání=|vydavatel=Pavel Mervart|místo=Červený Kostelec|rok=2015|počet stran=|strany=9|isbn=978-80-7465-131-1}}</ref>[[Soubor:Boyaryna Morozova by V.Surikov (1884-1887, Tretyakov gallery).jpg|náhled|Vasily Surikov
V pravém dolním rohu je jurodivý, který má stejně jako Morozova vztyčené dva prsty. Takto se značilo znamení kříže.
]]
 
==== Někteří ze zástupců jurodivých ====
Isidora; Serapion Syndonita; Vissarion [[Egypt|Egypťan]]; Tomáš Kelesirský; [[Palestinská autonomie|Palestinský]] [[mnich]] Symeón z Emesy neboli také [[Symeon Salos]]; Andrej (Andreas) [[Konstantinopol|Cařihradský]] neboli také Ondřej [[Šílenství|Šílený]]. Sťepan Trofimovič Něčajev, jurodivá Jelena (žila v jeskyni u [[kaple]] v [[Moskva|Moskvě]]), jurodivý Fadděj (žil v [[Petrozavodsk|Petrozavodsku]]), Ivaško Grigorjev ([[Moskva]]), jurodivý [[Fjodor I.|Fjodor]] (byl oběšen odpadlíky), Prokopij Vjatský, Joann Usťužský, Andrej jurodivý, Arsenij jurodivý ([[Novgorod]]), Savva Nový (začal jurodivost na [[Kypr|Kypru]]), Avraamij Molenský, Simon Jurjevecký.
 
===== Nejznámější jurodiví jsou =====
* Vasilij Blažený ([[Moskva]]) – jeho kult byl populární hlavně za vlády [[Ivan IV.|Ivana Hrozného]], ale počátek jeho oblíbenosti sahá do vrcholu jurodivosti v [[Rusko|Rusku]] kolem roku 1584, kdy na trůn nastoupil [[car]] [[Fjodor I.|Fjodor]], který se též považoval za jurodivého. [[Kanonizace]] a slavnostní znovu pohřbení Vasilije v [[Chrám|chrámu]] Záštity [[Theotokos|Bohorodičky]] na Příkopě (dnes známém jako [[Chrám Vasila Blaženého|chrám Vasilije Blaženého]]) proběhly 2. srpna 1588.<ref>{{Citace monografie|příjmení=IVANOV|jméno=Sergej A|příjmení2=|jméno2=|titul=Blázni pro Krista: Kulturní dějiny jurodivosti|vydání=|vydavatel=Pavel Mervart|místo=Červený Kostelec|rok=2015|počet stran=|strany=238 a 239|isbn=978-80-7465-131-1}}</ref>
* Isaakij Pečerský (první [[Ruská pravoslavná církev|ruský]] jurodivý) byl [[Mnich|mnichem]] [[Kyjevská Rus|Kyjevsko]]-[[Pečersk|Pečerského]] [[Klášter|kláštera]] (zemřel 1090). Původně byl [[Askeze|asketou]], ale svedli ho [[Démon|démoni]] a on tuto cestu opustil. Pak se začal chovat jurodivě a po počátečním posměchu začal být následně uctíván. Ke konci života se vrací ke koinobiálnímu životu a dosahuje dlouho očekávaného oproštění se od vášní.<ref>{{Citace monografie|příjmení=IVANOV|jméno=Sergej A|příjmení2=|jméno2=|titul=Blázni pro Krista: Kulturní dějiny jurodivosti|vydání=|vydavatel=Pavel Mervart|místo=Červený Kostelec|rok=2015|počet stran=|strany=198|isbn=978-80-7465-131-1}}</ref>
Řádek 39 ⟶ 43:
Podle charakteristických rysů, můžeme provést analogii jurodivých i v jiných [[Kultura|kulturách]]. [[Typologie|Typologicky]] nejblíže je jurodivému zřejmě [[svatý]] [[blázen]]. Tuto postavu zná mnoho tradičních [[Kultura|kultur]] - [[Domorodec|domorodci]] na [[Ostrov|ostrově]] [[Samoa]], [[Afrika|afričtí]] [[Masajové]] a především [[američtí indiáni]] (na severozápadě [[Spojené státy americké|Spojených států amerických]] má rysy [[Rituál|rituálního]] [[Blázen|pomatence]])''.''<ref>{{Citace monografie|příjmení=IVANOV|jméno=Sergej A|příjmení2=|jméno2=|titul=Blázni pro Krista: Kulturní dějiny jurodivosti|vydání=|vydavatel=Pavel Mervart|místo=Červený Kostelec|rok=2015|počet stran=|strany=13|isbn=978-80-7465-131-1}}</ref> Dále ho můžeme srovnat s [[Finsko|finským]] [[Šamanismus|šamanem]], s gejltem či hrdinou [[Island|staroislandských]] [[Legenda|legend]].<ref>{{Citace monografie|příjmení=IVANOV|jméno=Sergej A|příjmení2=|jméno2=|titul=Blázni pro Krista: Kulturní dějiny jurodivosti|vydání=|vydavatel=Pavel Mervart|místo=Červený Kostelec|rok=2015|počet stran=|strany=13|isbn=978-80-7465-131-1}}</ref> Jsou to osoby, které mají právo vysmívat se, [[Karikatura|karikovat]] a znesvěcovat ty nejsvětější a nejdůležitější [[Rituál|obřady]] a porušovat společenská pravidla. Mají svolení chovat se tak, jak se o tom žádnému obyčejnému smrtelníkovi nemůže ani zdát a při tom jsou i ve společnosti uznáváni.<ref>{{Citace monografie|příjmení=IVANOV|jméno=Sergej A|příjmení2=|jméno2=|titul=Blázni pro Krista: Kulturní dějiny jurodivosti|vydání=|vydavatel=Pavel Mervart|místo=Červený Kostelec|rok=2015|počet stran=|strany=14|isbn=978-80-7465-131-1}}</ref>
 
I pro postavy [[Starý zákon|Starého zákona]] např. [[Bible|biblické]] [[Prorok|proroky]] je typické jurodivé chování. Jedná se o situace, kde se chovají podivně až paradoxně. [[Ozeáš]] si vzal za ženu nevěstku (Oz 1,2), [[Izajáš]] se svlékl a chodil 3 roky nahý (Iz 20,2), [[Jeremjáš|Jeremiáš]] nosil na šíji jařmo (Jr 27,2), [[Sidkijáš]] měl na hlavě železné rohy (1Kr 22,11) a [[Ezechiel]] ležel 390 dní na levém boku a 40 dní na pravém boku (Ez 4,4-6).<ref>{{Citace monografie|příjmení=IVANOV|jméno=Sergej A|příjmení2=|jméno2=|titul=Blázni pro Krista: Kulturní dějiny jurodivosti|vydání=|vydavatel=Pavel Mervart|místo=Červený Kostelec|rok=2015|počet stran=|strany=19|isbn=978-80-7465-131-1}}</ref>   Přesto se [[Starý zákon|starozákonní]] [[prorok]] od jurodivého principiálně liší. Jestliže v jurodivém by neměl být až do jeho smrti rozpoznán [[Svatý|světec]], pak u [[Prorok|proroka]] je tomu naopak (1Kr 20,41).<ref>{{Citace monografie|příjmení=IVANOV|jméno=Sergej A|příjmení2=|jméno2=|titul=Blázni pro Krista: Kulturní dějiny jurodivosti|vydání=|vydavatel=Pavel Mervart|místo=Červený Kostelec|rok=2015|počet stran=|strany=20|isbn=978-80-7465-131-1}}</ref>
 
Určení jurodivých postav, je možné vidět i v [[Nový zákon|Novém zákoně]], kde [[Pavel z Tarsu|Apoštol Pavel]] napsal důležitý výrok: ''My jsme [[Blázen|blázni]] pro [[Kristus|Krista]]'' (řecky: ''hémeis móroi dia Christon'') -(1 Kor 4,10). Kde [[Sýrie|Syrská]] podoba [[Řecko|řeckého]] výrazu ''<u>móros</u>'' v tomto textu zní <u>s''akla,''</u> což je v jiném pádu zní ''<u>salos</u>'', a to je v řečtině vyhrazeným označením pro tyto [[Askeze|askety]].<ref>{{Citace monografie|příjmení = BORRIELLO|jméno = Luigi, ed. et al|příjmení2 =|jméno2 =|titul = Slovník křesťanských mystiků|vydání =|vydavatel = Karmelitánské nakladatelství|místo = Kostelní Vydří|rok = 2012|počet stran =|strany = 212 a 213|isbn = 978-80-7195-198-8}}</ref>  
 
====== Západní [[křesťanství]] ======
Západní [[křesťanství]] klade důraz na [[Křesťanská askeze|pokoru a i sebeponížení]]. Pěstovat [[šílenství]] je možné jen v rámci [[pokání]], které je na Východě naopak druhotné.<ref>{{Citace monografie|příjmení = IVANOV|jméno = Sergej A|příjmení2 =|jméno2 =|titul = Blázni pro Krista: Kulturní dějiny jurodivosti|vydání =|vydavatel = Pavel Mervart|místo = Červený Kostelec|rok = 2015|počet stran =|strany = 295 až 296|isbn = 978-80-7465-131-1}}</ref> Pro [[Byzantská kultura|Byzantský]] folklor byla vždy postava hlupáka pozitivní, na Západě negativní. Například typ [[Mrkfolf|Mrkfolfa]] či [[Till Eulenspiegel|Enšpígla]] nepřipomínají jurodivého, ale spíše v [[Evropa|Evropě]] populárního [[Šašek|šaška]]. [[Šašek]] se svými kousky vysmíval nedostatku [[Religiozita|zbožnosti]], zatímco jurodivý se vysmíval [[Religiozita|zbožnosti]] jako takové v pozemském slova smyslu.
 
Řádek 50 ⟶ 54:
Autor: Antonio di Giovanni d'Enrico cv. Tanzio z Varallo
]]
Iniciátorem jednoho celého hnutí, který by mohl být podezříván z jurodivosti, byl [[František z Assisi]] (zakladatel žebravého řádu
 
[[Františkáni|františkánů]]). ''Jednou vešel do [[Katedrála|katedrály]] s provazem na krku, nahý, jen s bederní rouškou a nechal se před očima všech táhnout ke kameni, k němuž obvykle stavěli zločince, kteří měli být potrestáni. Sedl si na něj a začal [[Kázání|kázat]].''
Řádek 58 ⟶ 62:
Pozdní [[středověk]] znal mnoho [[Teolog|teologů]], kteří v době vrcholné [[Scholastika|scholastiky]] prosazovali koncept [[Blázen|bláznovství]] jako způsob bezprostředního kontaktu s [[Bůh|Bohem]]. Nejtypičtějším příkladem jsou [[Teologie|teologové]] z hnutí ''[[Devotio moderna]]'' ([[Mistr Eckhart]], J.[[Johannes Tauler]] aj.).<ref>{{Citace monografie|příjmení=IVANOV|jméno=Sergej A|příjmení2=|jméno2=|titul=Blázni pro Krista: Kulturní dějiny jurodivosti|vydání=|vydavatel=Pavel Mervart|místo=Červený Kostelec|rok=2015|počet stran=|strany=301 až 314|isbn=978-80-7465-131-1}}</ref> Jde o duchovního hnutí, jehož jádrem byla vnitřní opravdovost a snaha o následování [[Ježíš Kristus|Ježíše Krista]] jako vzoru [[Katolická církev|křesťanského]] života.
 
====== [[Řekové|Staří Řekové]] ======
Staří [[Řekové]] se stavěli k posvátné [[Blázen|bláznivosti]] s bázní, ale i s úctou.<ref>{{Citace monografie|příjmení=IVANOV|jméno=Sergej A|příjmení2=|jméno2=|titul=Blázni pro Krista: Kulturní dějiny jurodivosti|vydání=|vydavatel=Pavel Mervart|místo=Červený Kostelec|rok=2015|počet stran=|strany=23|isbn=978-80-7465-131-1}}</ref>   V [[Starověk|antice]] se dá jurodivost přirovnat ke [[Kynismus|kynismu]].<ref>{{Citace monografie|příjmení=LICHAČOV|jméno=Dmitrij Sergejevič|příjmení2=PANČENKO|jméno2=Aleksandr Michajlovič|titul=Smích staré Rusi|vydání=1. vyd|vydavatel=Odeon|místo=Praha|rok=1984|počet stran=|strany=95 až 96|isbn=}}</ref> V [[Starověké Řecko|antickém Řecku]] to byla [[Filosofie|filosofická]] [[škola]], kterou ve 4. století př. n. l. založil [[Antisthenés]] (žák [[Sókratés|Sokratův]]). Přívrženci směru [[Kynismus|kynikové]] opovrhovali konvencemi běžného života i vymoženostmi [[civilizace]], upřednostňovali skromnost a jednoduchost, snažili se vystačit si s minimem věcí.
[[Soubor:Hagia Sophia Mars 2013.jpg|náhled|[[Hagia Sofia]] - chrám Boží Moudrosti je byzantský chrám z let 532–537. Původní křesťanská svatyně s centrální kupolí a sídlo patriarchy byla po dobytí Konstantinopole Osmany (1453) upravena na mešitu (a později opatřena minarety). Nyní slouží jako muzeum.]]
 
====== Východní [[Pravoslaví|křesťanství]] ([[Byzantská říše|Byzance]]) ======
[[Byzantská říše|Byzance]] byla pro vznik jurodivosti nejdůležitější. Dala mu základy včetně prvních jurodivých a z [[Byzantská říše|Byzance]] se pak dostala jurodivost do [[Ruská pravoslavná církev|Ruska]] právě přes [[pravoslaví]].
 
Za opravdu první jurodivé lze označit:
Řádek 69 ⟶ 73:
1 - [[Palestinská autonomie|Palestinského]] [[Mnich|mnicha]] Symeóna z [[Homs|Emesy]] neboli také [[Symeon Salos]]<ref>{{Citace monografie|příjmení = VAVŘÍNEK|jméno = Vladimír|příjmení2 =|jméno2 =|titul = Encyklopedie Byzance|vydání = 1. vyd|vydavatel = Libri|místo = Praha|rok = 2011|počet stran =|strany = 457|isbn = 978-80-7277-485-2}}</ref> <ref>{{Citace monografie|příjmení =|jméno =|příjmení2 =|jméno2 =|titul = Byzantské legendy: výběr textů ze IV.-XII. století|vydání = 2. vyd|vydavatel = Pavel Mervart|místo = Červený Kostelec|rok = 2007|počet stran =|strany = 57 až 82|isbn = 978-80-86818-49-8}}</ref> - Leontios z [[Neapol|Neapole]], který napsal jeho Život, ho klade do druhé poloviny 6. století, konkrétně do doby vlády [[Císař|císaře]] Maurikia. Symeon žil podle jeho líčení nejdříve po 29 let jako [[poustevník]] v [[Poušť|poušti]] u [[Mrtvé moře|Mrtvého moře]], potom přešel do [[Homs|Emesy]], kde záměrně pohoršoval obyvatele svým chováním zcela se příčícím běžné morálce a konvencím, ale zároveň konal [[Zázrak|zázraky]], [[Prorok|předvídal budoucnost]] a odvrátil [[zemětřesení]].<ref>{{Citace monografie|příjmení = VAVŘÍNEK|jméno = Vladimír|příjmení2 =|jméno2 =|titul = Encyklopedie Byzance|vydání = 1. vyd|vydavatel = Libri|místo = Praha|rok = 2011|počet stran =|strany = 457|isbn = 978-80-7277-485-2}}</ref>
 
2 - Andrej (Andreas) [[Konstantinopol|Cařihradský]] neboli Ondřej [[Šílenství|Šílený]]  - nejde o skutečnou historickou postavu, ale o [[Svatý|světce]] vytvořeného [[Hagiografie|hagiografickým]] podáním. Měl žít v 5. stol. jako [[Tuláctví|tulák]] bez přístřeší a nedbal jakýchkoliv společenských konvencí. Přespával na hromadě odpadků, pil z kaluží, dostávalo se mu opovržení a někdy i bití. To vše snášel s nadpřirozenou vytrvalostí. Díky svým nadpřirozeným schopnostem uměl rozpoznat skryté věci či [[Prorok|předpovídat budoucnost]].<ref>{{Citace monografie|příjmení=VAVŘÍNEK|jméno=Vladimír|příjmení2=|jméno2=|titul=Encyklopedie Byzance|vydání=1.|vydavatel=Libri|místo=Praha|rok=2011|počet stran=|strany=30|isbn=978-80-7277-485-2}}</ref> Tento jurodivý byl v některých částech [[Rusko|Ruska]] velmi oblíbený.
[[Soubor:Karta-Athos-ru.svg|náhled|Obecné mapa klášterů na hoře [[Athos]] ]]
Neoficiálním středem dnešního pravoslaví je [[Athos|hora Athos]], kde také došlo k ukončení posvátné jurodivosti v novodobé historii [[Pravoslavná církev|pravoslavné církve]]. Roku 1969 protatos Svaté [[Athos|hory Athos]], odeslal do [[Psychiatrická léčebna|blázince]] v [[Soluň|Soluni]] [[Kněz|kněze]] Kostase Angelise, který se oddával jurodivosti v [[Klášter|klášteře]] [[Athos|Kutlumusiu]]. [[Pravoslavná církev]] tak definitivně ukončila [[Instituce|institut]] [[Náboženství|náboženské]] jurodivosti.<ref>{{Citace monografie|příjmení=VAVŘÍNEK|jméno=Vladimír|příjmení2=|jméno2=|titul=Encyklopedie Byzance|vydání=1|vydavatel=Libri|místo=Praha|rok=2011|počet stran=|strany=189|isbn=978-80-7277-485-2}}</ref>
 
====== [[Islám]] ======
Jurodivost je spojována s islámskou [[Mystika|mystikou]] [[súfismus]]. Cílem následovníků [[Súfismus|súfismu]] je pomocí zvláštních praktik přivést [[Víra|věřícího]] blíže k [[Bůh|Bohu]] a splynout s ním. [[Muslim|Muslimský]] [[Mystika|mystik]] se má obracet k [[Bůh|Bohu]] s proudem vášnivé, takřka fyzické lásky, která by jej měla zbavit rozumu. Právě toto [[šílenství]] vášně mu nedovolí setrvat v rámci obvyklé [[Religiozita|zbožnosti]] a může být přirovnáno k jurodivosti. Navazující kapitolou jsou pak potulní [[Derviš|dervišové]]. V [[Arábie|arabské]] terminologii jde o termín označující stoupence [[Islám|islámské]] alternativní [[Religiozita|religiozity]]. [[Derviš|Dervišové]] žijí v extrémní chudobě a většinou [[Mystika|mystickou]] cestou se snaží přiblížit se [[Bůh|Bohu]]. Také se popisuje určité [[Náboženství|náboženské]] bláznovství v [[Korán|Koránu]] a to [[zjevení]], o [[Blázen|bláznivém]] [[Anděl|andělovi]], které je v 17. [[Súra|súře]] [[Korán|Koránu]]<nowiki/>.<ref>{{Citace monografie|příjmení = IVANOV|jméno = Sergej A|příjmení2 =|jméno2 =|titul = Blázni pro Krista: Kulturní dějiny jurodivosti|vydání =|vydavatel = Pavel Mervart|místo = Červený Kostelec|rok = 2015|počet stran =|strany = 41|isbn = 978-80-7465-131-1}}</ref>
 
====== Ostatní [[náboženství]] ======
Myšlenka odvrhnout moudrost a důstojnost jako [[Světskost|světské]] mámení, se objevuje i v '''[[Hinduismus|hinduismu]].''' Jsou to například posedlí [[Svatý|svatí]] nazývaní: ''[[Avadhūta]],'' což je [[Sanskrt|sanskrtský]] termín z některých [[Indie|indických]] [[náboženství]] odkazující na typ [[mystika]] nebo [[Svatý|světce]], který není v pozemském vědomí a nefunguje na základě standardních norem společnosti. Dále pak ''[[Gymnosofisté]]'', což je označení pro [[Indie|indické]] [[Filosof|filozofy]], kteří chodí nazí a celý den upřeně zírají do slunce. Snáší chlad i vedro a údajně nepociťují bolest.<ref>{{Citace monografie|příjmení=LICHAČOV|jméno=Dmitrij Sergejevič|příjmení2=PANČENKO|jméno2=Aleksandr Michajlovič|titul=Smích staré Rusi|vydání=1. vyd|vydavatel=Odeon|místo=Praha|rok=1984|počet stran=|strany=164|isbn=}}</ref>  
 
V '''[[Buddhismus|buddhismu]]''' můžeme podobnost hledat též v [[Tantrismus|tibetském tantrismu,]] <nowiki/>kde se objevují [[Svatý|svatí]] označovaní jako ''[[bla-ma smjon-pa]]'', kteří předstírají [[šílenství]] a chovají se nespoutaně, aby zesměšnili povrchní [[Religiozita|zbožnost]].<ref>{{Citace monografie|příjmení = IVANOV|jméno = Sergej A|příjmení2 =|jméno2 =|titul = Blázni pro Krista: Kulturní dějiny jurodivosti|vydání =|vydavatel = Pavel Mervart|místo = Červený Kostelec|rok = 2015|počet stran =|strany = 291 až 292|isbn = 978-80-7465-131-1}}</ref>
Řádek 83 ⟶ 87:
== Jurodiví v [[umění]] a [[Literatura|literatuře]] ==
 
====== [[Literatura]] ======
[[Fjodor Michajlovič Dostojevskij]]: [[Bratři Karamazovi|Bratři Karamazovi.]]
 
Řádek 100 ⟶ 104:
2) autor vypráví rozverné [[Příběh|příběhy]] o posedlých pracovitých podivínech.
 
====== [[Divadelní dramaturgie|Divadelní drama]] ======
[[Alexandr Sergejevič Puškin]]: [[Boris Godunov (Puškin)|Boris Godunov]].
 
[[Boris Godunov (Puškin)|Boris Godunov]] je historická tragédie [[Rusko|ruského]] romantického [[Básník|básníka]], [[Próza|prozaika]] a [[Dramatik|dramatika]] [[Alexandr Sergejevič Puškin|Alexandra Sergejeviče Puškina]] (1799 – 1837) zabývající se společenskou i individuální problematikou moci. Hlavní myšlenkou celého díla je nadčasová úvaha o tom, jakým způsobem se utváří dějiny a nakolik člověk znalý [[historie]] může ovlivnit [[Politika|politické]] dění. Hra začíná roku 1598 po smrti [[Car|cara]] [[Fjodor I.|Fjodora]], syna a následníka [[Ivan IV.|Ivana Hrozného]]. [[Fjodor I.|Fjodorův]] poručník [[Boris Godunov (Puškin)|Boris Godunov]] se uvoluje po vypočítavém váhání nastoupit na uprázdněný trůn. Jeho svědomí ale tíží dávný zločin - nechal zavraždit dalšího [[Ivan IV.|Ivanova]] syna a dědice [[Cesarevič|careviče]] Dimitrije, aby si připravil cestu k vládě.
 
====== [[Film]] ======
Ostrov od režiséra Pavla Lungina - film z roku 2006 je příběhem námořníka, který se v [[Ostrov|ostrovním]] [[Klášter|klášteře]] snaží odpykat svůj [[hřích]] z vraždy.
Po letech dřiny v kotelně získal dar vcítění se do lidských duší a proslul jako [[Léčitelství|léčitel]]. Ovšem nečekaná návštěva ho přinutí rekapitulovat dosavadní život a snaží se přijít na to, jak má nyní vnímat své ▼
 
svědomí, [[Bůh|Boha]] a daru, jenž mu byl propůjčen? ▼
▲Po letech dřiny v kotelně získal dar vcítění se do lidských duší a proslul jako [[Léčitelství|léčitel]]. Ovšem nečekaná návštěva ho přinutí rekapitulovat dosavadní život a snaží se přijít na to, jak má nyní vnímat své
 
▲svědomí, [[Bůh|Boha]] a daru, jenž mu byl propůjčen?
 
http://www.csfd.cz/film/228701-ostrov/prehled/.
 
Svůj mezi cizími: Jde o celovečerní režijní debut [[Rusko|ruského]] herce a režiséra Nikitu Michalkova a dal by se charakterizovat jako eastern a osciluje na hranici několika
žánrů. Vrátí nás do počátku dvacátých let, kdy hlad v Rusku přinutil novou vládu, aby požádala nově vzniklou Ligu národů o pomoc. Ta však prodá obilí jen za zlato. K danému ▼
 
úkolůúkolu je povolána skupina pěti přátel, bývalých rudoarmějců. Ovšem zlato jim je ukradeno a je podezření, že zrádce je mezi nimi. ▼
▲žánrů. Vrátí nás do počátku dvacátých let, kdy hlad v Rusku přinutil novou vládu, aby požádala nově vzniklou Ligu národů o pomoc. Ta však prodá obilí jen za zlato. K danému
 
▲úkolů je povolána skupina pěti přátel, bývalých rudoarmějců. Ovšem zlato jim je ukradeno a je podezření, že zrádce je mezi nimi.
 
http://www.csfd.cz/film/33623-svuj-mezi-cizimi/prehled/
 
Andrej Rublev - [[Biografie|životopis]], režie Andrej Tarkovskij - historická freska o [[Malíř|malíři]] [[Ikona|ikon]] Andreji Rublevovi je povahopisem [[Rusko|Ruska]] 15. století, výpovědí o duchovní síle, o
pramenech nezničitelné tvořivé energie. Naturalisticky snímané přírodní scenérie, vesnické chalupy, [[Chrám|chrámy]] ve městě, zdánlivě staticky popisovaný život [[Mužik|mužiků]], [[Mnich|mnichů]] a ▼
 
▲pramenech nezničitelné tvořivé energie. Naturalisticky snímané přírodní scenérie, vesnické chalupy, [[Chrám|chrámy]] ve městě, zdánlivě staticky popisovaný život [[Mužik|mužiků]], [[Mnich|mnichů]] a
 
[[Umělec|umělců]] dotvářejí velmi sugestivní ovzduší doby. Černobílý obraz je v mnohých pasážích silně výtvarně stylizovaný.
 
http://www.csfd.cz/film/32345-andrej-rublev/prehled/
 
[[Bratři Karamazovi]] - podle stejnojmenné knihy [[Fjodor Michajlovič Dostojevskij|Fjodora Michajloviče Dostojevského]] - http://www.csfd.cz/film/18854-bratri-karamazovi/prehled/
 
====== Ostatní ======
Skladatel [[Dmitrij Šostakovič]] a klavíristka [[Maria Yudina]] byli označováni jako příklady jurodivých 20. století.
 
Řádek 139 ⟶ 137:
 
== Literatura ==
* BORRIELLO, Luigi, ed. et al.  ''Slovník křesťanských [[Mystika|mystiků]]''. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2012. ISBN 978-80-7195-198-8.
* BURSOV, Boris Ivanovič.  ''Dostojevskij a jeho svět''. 1. vyd. Praha: Odeon, 1978.
* CASSEDY, Steven.  ''Dostoevsky’s religion.''  Stanford, California: Stanford University Press, 2005. ISBN 0804751374.
* [http://www.niknas.hop.ru/4dost/1dost_enz/dost_enz.htm Dostojevskij, Nikolaj, Enciklopedija]''.''  [[Moskva]]  : Algoritm, 2003. ISBN 5926501008.
* FARRUGIA, Edward G.  ''Encyklopedický slovník křesťanského Východu''. 1. vyd. Olomouc: Refugium Velehrad-Roma, 2010. ISBN 978-80-7412-019-0.
* FEDOTOV, Georgij Petrovič.  ''Svatí staré Rusi''. Červený Kostelec:  Pavel Mervart,  2011. ISBN 978-80-87378-76-2.
* IVANOV, Sergej A.  ''[[Blázen|Blázni]] pro [[Ježíš Kristus|Krista]]: Kulturní dějiny jurodivosti''. Červený Kostelec:  Pavel Mervart, 2015. ISBN 978-80-7465-131-1.
* IVANOV, Sergey A.  ''Holy Fools in Byzantium and Beyond''. Oxford;  New York:  Oxford University Press,  2006. ISBN 978-0-19-927251-8.
* LICHAČOV, Dmitrij Sergejevič; PANČENKO, Aleksandr Michajlovič.  ''Smích staré Rusi''. 1. vyd. Praha: Odeon, 1984.
* MURAV, Harriet.  [http://books.google.sk/books?id=kxPriIJd_HAC ''Holy Foolishness: Dostoevsky’s Novels & the Poetics of Cultural Critique'']. Stanford, California: Stanford University Press, 1992. ISBN 0-8047-2059-2.
* ONASCH, Konrad.  [https://web.archive.org/web/20131227004202/http:/www.utoronto.ca/tsq/DS/01/111.shtml Der hagiographische Typus des “Jurodivyj” im Werk Dostoevskijs].  ''Dostoevsky Studies''  1.
* PANČENKO, Aleksandr Michajlovič.  ''Metamorfózy [[Ruské impérium|ruské]] [[Kultura|kultury]]: sborník statí a esejů''. Červený Kostelec:  Pavel Mervart,  2012. ISBN 978-80-7465-007-9.
* POSPÍŠIL, Ivo et al.  ''Slovník [[Rusko|ruských]], [[Ukrajina|ukrajinských]] a [[Bělorusko|běloruských]] spisovatelů''. 1. vyd. Praha: Libri, 2001. ISBN 80-7277-068-3.
* PROKURAT, Michael; GOLITZIN, Alexander; PETERSON, Michael D.  ''Historical dictionary of the Orthodox Church''. Lanham, Md: Scarecrow Press, 1996. ISBN 0810830817.
* SAWARD, John.  ''Perfect fools: folly for Christ’s sake in Catholic and Orthodox spirituality''. Oxford; New York: Oxford University Press, 1980. ISBN 019213230X.
* VAVŘÍNEK, Vladimír.  ''Encyklopedie Byzance''. 1. vyd. Praha: Libri, 2011. ISBN 978-80-7277-485-2.
* WILLIAMS, Rowan.  ''Dostoevsky: language, faith, and fiction.''  Waco, Texas: Baylor University Press, 2008. ISBN 9781602581456.
* ''[[Byzantská říše|Byzantské]] [[Legenda|legendy]]: výběr textů ze IV.-XII. století.''  2. vyd. Červený Kostelec:  Pavel Mervart,  2007. ISBN 978-80-86818-49-8.
* ''Dostoevsky and the Christian Tradition /''  edited by George Pattison and Diane Oenning Thompson''.''Cambridge; New York: Cambridge University Press, 2001. ISBN 0521782783.
* ''Prosopographisches Lexikon der Palaiologenzeit''  /erstellt von Erich Trapp unter Mitarbeit von Rainer Walther und Hans-Veit Beyer; mit einem Vorwort von Herbert Hunger. Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, 1976-<1996> ISBN 3-7001-3003-1.
* ''The Cambridge Companion to Dostoevskii''  / edited by W.J. Leatherbarrow. Cambridge: New York: Cambridge University Press, 2002. ISBN 0521652537, 0521654734.
* ''The Encyclopedia of Eastern Orthodox Christianity''  / edited by John Anthony McGuckin. Maldin, MA  : Wiley-Blackwell, 2011. ISBN  978-1-405-18539-4.
* ''The Oxford Dictionary of Byzantium''  / edited in chief Alexander P. Kazhdan. New York: Oxford University Press, 1991. ISBN 978-0-19-504652-6.
* ''The Oxford Dictionary of the Christian Church''  / edited by F.L. Cross. 3rd ed. Oxford; New York: Oxford University Press, 1997. ISBN 0-19-211655-X.
 
== Související články ==
Řádek 189 ⟶ 187:
 
{{Portály|Křesťanství}}
 
{{Pahýl}}
 
[[Kategorie:Křesťanství]]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Jurodiví“