Emil Kolben: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Verze 13701153 uživatele 81.200.55.82 (diskuse) zrušena. Neodůvodněná editace |
m Nahrazení automaticky vkládané kategorie Úmrtí; kosmetické úpravy |
||
Řádek 20:
Emil Kolben absolvoval vyšší reálné gymnázium v Praze na [[Malá Strana|Malé Straně]], poté vystudoval elektrotechniku a strojnictví na německé [[České vysoké učení technické v Praze|vysoké škole technické]] v Praze.<ref name="e15">Šimek R.: Emil Kolben: král strojního impéria, Profit, leden 2011, online na [http://euro.e15.cz/profit/emil-kolben-kral-strojniho-imperia-901044 euro.e15.cz]</ref> Studium dokončil roku [[1887]] s vyznamenáním a po jednoroční elektrotechnické praxi obdržel od [[Zemský výbor|Zemského výboru]] na dva roky [[František Josef Gerstner|Gerstnerovo]] cestovní stipendium ve výši 1 200 [[zlatý]]ch, které mu umožnilo studijní pobyt v zahraničí. Nejdříve se seznámil s některými průmyslovými podniky v Evropě (Curych, Paříž, Londýn) a ještě v roce 1888 odplul i se svojí ženou Malvínou (1863–1940) na pět let do Spojených států.<ref name="pohl">Pohl J.:Rychlá železniční osobní doprava, díl 31., Železniční magazín 8/2011, M-Presse plus, Praha</ref>
Nejdříve podnikal studijní cesty po USA, ale brzy
Po návratu do Evropy pracoval v letech 1892–1896 jako hlavní inženýr švýcarské firmy Maschinenfabrik [[Oerlikon]] (Strojírna Oerlikon), která vyvíjela generátory a motory na střídavý elektrický proud. Jeho oborem byl přenos energie soustavou s vysokým napětím. Na 125 km dlouhém vedení z Laufenu do Frankfurtu se prokázala správnost Teslových myšlenek.<ref name="e15" /> V Oerlikonu se také setkal s [[Hans Behn-Eschenburg|Behn-Eschenburgem]], pozdějším vynálezcem jednofázového komutátorového motoru, a dalšími vynikajícími elektrotechniky (Dobrowolski, Arnold, Fischer-Hinnen) a společně zde vytvořili základy teorie i konstrukce asynchronních i synchronních strojů, transformátorů a přenosové soustavy, tedy dílo světového významu.<ref name="pohl" /> Ve Švýcarsku se Kolbenovým také narodil roku 1895 jejich první syn - Hanuš.<ref name="parik">Pařík A.:Šéfem u Edisona na [http://www.holocaust.cz/cz/resources/ros_chodes/2006/10/kolben110 www.holocaust.cz]</ref>
Řádek 26:
=== Návrat do Čech ===
[[Soubor:HRADESINSKA 1.JPG|thumb|Vila v Hradešínské č. 1 na pražských Vinohradech, tento objekt (v únoru 2014 žlutý) je původní „Červená vila“ Emila Kolbena]]
Roku [[1896]] se Kolben s rodinou vrátil do Čech a zabydleli se ve vile Fleissnerka ve Vysočanech.<ref name="parik" />
Mezitím Kolbenova firma rychle rostla. Během tří let stoupl počet zaměstnanců z původních 25 na 400. Z počátku dodávala především motory, generátory a jeřábové pohony. Roku [[1898]] se firma s podporou [[Živnostenská banka|Živnostenské banky]] mění na akciovou společnost a od roku 1899 nese název Elektrotechnická akciová společnost, dříve Kolben a spol. Přibyla modelárna, slévárna, kovárna, a elektrárna. Roku 1900 vyrobila firma první lokomotivu, zhotovila kompletní zařízení elektrárny v Holešovicích a na Světové výstavě v Paříži získala zlatou medaili za tisící alternátor. V dalším roce byla zahájena produkce parních válců a turbín a rok poté byly vyrobeny dva alternátory o průměru 7 metrů pro londýnskou elektrárnu. V roce 1907 uzavřela EAS smlouvu s [[Ringhoffer]]ovou strojírnou o vybudování automobilky [[Praga]]. Do roku 1910 dodala EAS kolem 10 000 elektrických strojů a zařízení pro 70 velkých elektráren včetně rozvoden,<ref name="zidmuz" /> a to nejen v Evropě, ale dokonce až v [[Tasmánie|Tasmánii]].<ref name="e15" /> V roce 1912 vybavila EAS [[Zdymadlo Štvanice#Elektrárna Štvanice|vodní elektrárnu na pražské Štvanici]]. Na základě licenčních ujednání i osobních vztahů s firmou Oerlikon nabídl v roce 1910 Rakousko-Uherským státním drahám elektrifikaci pražského uzlu [[Železniční napájecí soustava|systémem]] 10 kV 16 Hz (1/3 tehdy užívaného kmitočtu 48 Hz). Tato nabídka zůstala bez odezvy.<ref name="pohl" />
Řádek 34:
Kolben nebyl jen úspěšným podnikatelem. Byl také majitelem velkého duševního vlastnictví - licence od něj kupovaly významné elektrotechnické firmy.<ref name="pohl" /> Kromě toho sepsal mnoho prací věnovaných silnoproudé elektrotechnice a jejímu zavádění do praxe. V roce 1896 vyšel jeho článek Obrat ve strojním průmyslu vývojem elektrotechniky. Jeho pojednání Vliv křemíku na elektrické a magnetické vlastnosti železa z roku 1909 je dodnes aktuální.<ref name="e15" />
Kolbenovi se dostalo i společenského ocenění. V roce 1908 mu německá technika v Praze udělila čestný doktorát. Dvakrát (v letech 1908 a 1910) jej přijal císař [[František Josef I.]] a udělil mu [[Řád železné koruny]].<ref name="pohl" /> V roce [[1911]] navštívil Prahu na pozvání Emila Kolbena jeho dřívější šéf [[Tomáš Alva Edison|T. A. Edison]]. V roce 1912 se stal předsedou Zemského svazu strojírenského průmyslu v Českém království a roku 1919 členem Československé státní obchodní rady.<ref name="e15" /><ref>Miroslav Hlaváč: "Tvůrci českého zázraku"
<ref>Jaroslava Hofmannová: "Emil Kolben a založení Kolbenky" /97:3:169/, časopis "Dějiny vědy a techniky" (DVT), Prha [http://dvt.hyperlink.cz/index_e.htm]</ref>
=== Vznik ČKD ===
[[
1921 došlo ke spojení firmy s ''První Českomoravskou továrnou na stroje v Praze'' a společnost se přejmenovala na ''Českomoravská-Kolben'' a Emil Kolben (poté, co byl roku 1919 odstraněn z vedení EAS<ref name="pohl" />) byl jmenován do funkce ředitele elektrotechniky. V roce 1922 uzavřela firma smlouvu o technické spolupráci s americkou firmou [[Westinghouse]].<ref name="e15" />. V roce 1923 vypracovává firma projekt tepelné [[Zaniklé elektrárny v Česku#Elektrárna Ervěnice|elektrárny v Ervěnicích]] a v dalším roce začíná pracovat na projektu elektrizace železnic. O dva roky později dodává první elektrické lokomotivy.<ref name="e15" />
Řádek 48:
=== Transport a smrt ===
Od podzimu 1938 mnoho lidí doporučovalo Kolbenovi emigraci, on však odmítal. Jeho syn Hanuš a mladší dcera Lilly s rodinami nechtěli otce opustit, jen starší Greta s rodinou emigrovala v květnu 1939 do Anglie.
Po vzniku [[protektorát Čechy a Morava|protektorátu Čechy a Morava]] musel Kolben pro svůj židovský původ nejprve odejít z ČKD a prodat své podíly v Káblovce a v Elektroizolační společnosti. V srpnu 1940 zemřela jeho žena Malvína. V roce 1942 byl zatčen a deportován jeho zeť Vilém Lieder-Kolben a dva vnuci.
[[Soubor:MEMO KOLBEN A.JPG|thumb|Pomník Emila Kolbena na Náměstí OSN v Praze - Vysočanech]]
Řádek 78:
{{DEFAULTSORT:Kolben, Emil}}
[[Kategorie:Narození 1862]]
[[Kategorie:Úmrtí 1943]]
Řádek 89 ⟶ 90:
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny]]
[[Kategorie:Úmrtí 3. července]]
|