Bitva u Jutska: Porovnání verzí

| ztráty1 = 3 bitevní křižníky (''[[HMS Indefatigable (1909)|HMS ''Indefatigable]]'']], ''[[HMS Queen Mary]]|HMS '',Queen Mary'']], [[HMS Invincible (1907)|HMS ''Invincible]]'']])<br />3 pancéřové křižníky (''[[HMS Black Prince (1904)|HMS ''Black Prince]]'']], ''[[HMS Warrior (1905)|HMS ''Warrior]]'']], ''[[HMS Defence (1907)|HMS ''Defence]]'']])<br />1 vůdčí loď torpédoborců (''[[HMS Tipperary (1915)|HMS ''Tipperary]]'']])<br />7 torpédoborců (''[[HMS Shark (1912)|HMS ''Shark]]'']], ''[[HMS Sparrowhawk (1912)|HMS ''Sparrowhawk]]'']], ''[[HMS Turbulent (1916)|HMS ''Turbulent]]'']], ''[[HMS Ardent (1913)|HMS ''Ardent]]'']], ''[[HMS Fortune (1913)|HMS ''Fortune]]'']], ''[[HMS Nomad (1916)|HMS ''Nomad]]'']], ''[[HMS Nestor (1915)|HMS ''Nestor]]'']])<br />6094 mrtvých, 510 zraněných a 177 zajatých

| ztráty2 = 1 bitevní křižník (''[[SMS Lützow]]|SMS ''Lützow'']])<br />1 stará bitevní loď (''[[SMS Pommern]]|SMS ''Pommern'']])<br />4 lehké křižníky (''[[SMS Frauenlob (1902)|SMS ''Frauenlob]]'']], ''[[SMS Elbing]]|SMS ''Elbing'']], ''[[SMS Rostock (1914)|SMS ''Rostock'']]'', ''[[SMS Wiesbaden (1915)|SMS ''Wiesbaden]]'']])<br />5 velkých torpédovek (SMS ''[[SMS V48]]'', SMS ''[[SMS S35]]'', SMS ''[[SMS V27]]'', SMS ''[[SMS V4]]'' a SMS ''[[SMS V29]]'')<br />2551 mrtvých a 507 zraněných

'''Bitva u Jutska''', neboli též '''bitva u Skagerraku''',<ref>Britové bitvu označují jako ''bitva u Jutska'' ({{Cizojazyčně|en|''Battle of Jutland''}}), zatímco Němci hovoří o ''bitvě u Skagerraku'' ({{Cizojazyčně|de|''Skagerrakschlacht''}}). Podle toho, z jakých pramenů je čerpáno, pak v ostatních publikacích převažuje buďto první nebo druhý název.</ref> byla největší námořní bitva [[První světová válka|první světové války]] a zároveň šlo o jedinou bitvu této války, ve které se vzájemně utkaly hlavní síly britského a německého [[Loďstvo|loďstva]]. Bitva se uskutečnila [[31. květen|31. května]] a [[1. červen|1. června]] [[1916]] v [[Severní moře|Severním moři]] u&nbsp;pobřeží [[Jutsko|Jutského poloostrova]] (resp. u [[Skagerrak]]u). Střetla se v ní [[Royal Navy|britská]] ''[[Grand Fleet]]'' admirála [[John Jellicoe|Sira Johna Jellicoe]] s [[Kaiserliche Marine|německou]] [[Širokomořské loďstvo|''Hochseeflotte'']] viceadmirála [[Reinhard Scheer|Reinharda Scheera]]. Bylo to třetí střetnutí loďstev ocelových [[Bitevní loď|bitevních lodí]] po menších, ale rozhodnějších bitvách [[Rusko-japonská válka|rusko-japonské války]] [[Bitva ve Žlutém moři|ve Žlutém moři (1904)]] a [[Bitva u Cušimy|u Cušimy (1905)]] a zároveň první bitva loďstev v éře [[Dreadnought|(super)dreadnoughtů]].

Po vypuknutí první světové války zahájilo [[Royal Navy|britské námořnictvo]], toho času největší na světě, námořní blokádu Německa. Německé námořnictvo, i když druhé největší na světě, zůstávalo kromě několika výpadů v přístavech. Jedinou výjimkou byly [[ponorka|ponorky]], proti nimž v té době neexistovala účinná protizbraň a které [[První bitva o Atlantik|působily britskému obchodnímu loďstvu těžké ztráty]], a to zejména po zahájení neomezené [[ponorková válka|ponorkové války]]. Poté, co začaly být důsledky námořní blokády citelné, změnilo německé námořnictvo taktiku. Ostřelováním [[přístav]]ů se snažilo vylákat část britského loďstva, s nímž by se mohlo utkat a porazit je. Britská flotilaflota však na tyto provokace většinou nereagovala.

Díky tomu, že Scheer plul západním kurzem, vklínili se Britové mezi něj a německé přístavy. Snad proto, že se již velmi přiblížila noc, nehodlal admirál Jellicoe zbytečně riskovat pronásledování a zvolil taktiku vyčkávání na návrat německého loďstva, který musel zákonitě přijít. Scheer, v tušení,že se Britové budou snažit nadběhnout mu, zvolil riskantní manévr. Otočil svoje loďstvo o 180 stupňů a doufal, že než Britové zareagují, proklouzne jim za zády a bude je moci napadnout ze zálohy, nebo si minimálně otevře cestu k německým břehům. Bohužel pro něj se zmýlil v úsudku o rychlosti britského svazu a započal s manévrem příliš brzy. Díky tomu se po chvíli vynořil přímo před hlavními silami nepřítele. Začala zuřivá přestřelka, při které hlavní roli na straně Britů sehrála 5. eskadra rychlých bitevních lodí admirála [[Hugh Evan-Thomas]]e. Čtyři bitevní lodi [[třída Queen Elizabeth|třídy ''Queen Elizabeth'']], i přesto, že při záchraně Beattyho zdecimovaného svazu bitevních křižníků tvrdě inkasovaly, držely Němce v šachu. I když to byly v té době nejmocnější lodi světa, rozhodující ránu nepříteli zasadit nemohly. Na to jich bylo příliš málo. Scheera však přinutily opět nasadit pro něj tolik nevýhodný západní kurz. Během předešlé potyčky inkasovaly německé lodi takřka třicetkrát, britské pouze dvakrát. Byl už pozdní večer a rozhodnutí mělo přijít v noci.

15 britských torpédoborců pod velením komodora Wintoura se v noci okolo 1:40 1. června dostali do boje s hlavními silami ustupujících Němců. Britové vypálili torpéda a snažili se od Němců vzdálit, v nastalém zmatku ale torpédoborec ''Spitfire'' vrazil do přídě německé bitevní lodě ''Nassau'' a vážně ji poškodil. Torpédům pak padli za oběť předdreadnough ''Posen'' a lehký křižník ''Rostock'', při vyhýbání toprédůmtorpédům ještě došlo ke srážce potápějícího se ''Posenu'' s lehkým křižníkem ''Elbing'', který utrpěl vážné poškození. Po zásahu německých bitevních lodí se Britové stáhli, v šarvátce ztratili torpédoborce ''Fortune'', ''Tipperary'', ''Ardent'' a ''Turbulent'', další pak byli těžce poškozeny. Účet za celou bitvou zakončil poškozený pancéřový křižník ''Black Prince'', který se během této noční přestřelky dostal do dráhy německých bitevních lodí, které ho rozstříleli na padrť. {{Pahýl část}}

Na britské straně panovalo po bitvě rozčarování z toho, že se jim nepodařilo v rozhodné bitvě zničit německou flotiluflotu. Zejména na viceadmirála Beattyho se snesla sprška výtek pro jeho neuvážená rozhodnutí.