Feromon: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m sloučení překladu, typo
přidal jsem pár stručných informací o povaze feromonů, zdrojem jsou: vědecké teorie, články, literatura a dokumenty z této oblasti + mé vlastní zkušenosti, které to dokonale všechno potvrzují - teorie i to, co už bylo dokázáno
značky: možné subjektivní formulace možné problémové formulace editace z Vizuálního editoru
Řádek 1:
'''Feromon''' (z [[řečtina|řec]]. ''pherein''–přenášet a ''hormon''–stimulovat) je dle nejčastěji akceptované definice [[Účinná látka|substance]] vylučovaná jedním jedincem a přijímaná druhým stejného druhu, přičemž tato substance dává podnět k určité reakci. Feromony jsou tak látky vytvářené tělem a šířené za účelem vnitrodruhové [[Dorozumívání|komunikace]].
 
Feromony jsou přírodní chemické látky, které produkují jak lidé, tak i zvířata a hmyz. Na rozdíl od běžných vůní je ale nelze zaznamenat čichovými žlázami v nose, nýbrž orgánem ležícím na patře u ústí nosní a ústní dutiny (tzv. [[Jacobsonův orgán|Jakobsonův orgán]] neboli vomeronasální orgán – VNO).
 
Na základě toho fungují celá společenství hmyzu. K tomu se objevila teorie, že by se hmyz jednou v daleké budoucnosti mohl dát ovládat za pomocí syntetických feromonů, protože narozdíl od zvířat, kteří už mají i svoje vyvynutější instinkty a povahy, se hmyz řídí téměř výhradně feromonovými látkami.
 
[[Soubor:Feromon trap lymantria monacha 2 beentree.jpg|thumb|upright|Feromonová lesní past na motýly]]
Řádek 7 ⟶ 9:
== Feromony u lidí ==
 
Na trhu se vyskytují výrobky s údajným obsahem lidských sexuálních feromonů as afrodiziakálními účinky, jejichž funkce je veskrze pochybná. Navzdory těmto tvrzením prozatím neexistuje žádná recenzovaná studie potvrzující přímý vliv feromonálních látek na lidské chování. Taková role feromonů se tedy pohybuje spíše ve spekulativní sféře a zůstává kontroverzní, ale to je samozřejmě pouze otázkou času. Ovšem stejně diskutabilní to bylo též u hmyzu, u kteréhož se později zjistilo, že feromony jsou jejich hlavní komunikací, díky které funguje celé jejich společenství, obvzláště pak u mravenců.
 
Ještě nebylo zcela potvrzeno, že stejně jako u hmyzu, tak i u savců, včetně lidí, mají feromony také - leckdy zásadní - vliv na chování. Ale tento vliv je díky lidské inteligenci zahrnující hlavně pokročilou verbální či písemnou komunikaci, zcela minimální a s každou další generací slabší, ostatně stejně jako všechny zvířecí instinkty jako například cítění přicházející bouře či zemětřesení. Komunikace lidí nabrala zcela jinou úroveň, což činí lidské feromony relativně zbytečné a to způsobuje degeneraci jejich cítění. Lidský rozum všechny tyto pudy potlačuje, čím chytřejší jedinec, tím více jsou tyto základní pudy slabší, včetně vnímání feromonů. Přesto však lidé, aniž by to věděli, stále zjišťují náladu jiného jedince z obrovské části na základě jeho feromonů, které nevědomky vycítí, než na základě jeho grimasy. Tento proces je značně subjektivní, schopnost cítění feromonů, ačkoli u každého nevědomky, se může u různých jedinců lišit až téměř tisícinásobně. U dětí je tato schopnost mnohem silnější, nerozhodují se totiž na základě vzhledu, ale pouze právě tohoto cítění, proto mohou v klidu spát v náručí někoho, kdo navenek vypadá jako kriminálník a naopak brečet v náručí někoho, kdo vypadá navenek jako svatý člověk, neboť jak se říká: "Děti vycítí zlo." ale dříve se nevědělo proč, nyní víme, že to je právě díky feromonům, ale postupem času tato schopnost samosebou slábne, jak se dítě učí mluvit či myslet a primitivní pudy jako je tento jsou nahrazeny rozumem.
 
Což ovšem v žádném případě neznamená, že to již vymizelo. I lidé podvědomě přijímají feromony, které následně ovlivňují jejich chování, aniž by to tušili. Tímto způsobem - stejně jako zvířata - vycítí strach i jiné pocity, jen ne zdaleka tak silně jako zvířata, ale má to vliv na jejich chování, přestože si to neuvědomují. Například: pokud jsou k někomu agresivní, a ten někdo má strach, tak to jejich agresi výrazně stimuluje, a to bez jejich vědomí. A ten, který má strach, když zase ucítí zesílení agrese, tak to stimuluje zase jeho strach, nebo i hněv, v závislosti na kontextu a povaze jedince. Totiž agrese je něco jako zvířecí instinkt lovce, a ten když cítí strach oběti, tak cítí také, že má nějak navrh a to ho stimuluje. Zatímco oběť, u které převažuje právě instinkt strachu, když vycítí silnější agresi lovce, stimuluje to potom jeho strach. Stejně jako u zvířat, ale lidé to prostě vnímají mnohem spořeji. Tak to funguje i u šikany, například ve školách, je to podobné jako ve vlčích smečkách, obvykle jde o agresi většiny vůči nejslabšímu jedinci, a jsou to právě feromony, co stimuluje tohle zvířecí chování, dokazování si, kdo je nadsamace či nadsamice a i když je oběť fyzicky zdatnější, stále může být slabší po psychické stránce a právě tohle vyzradí útočníkům feromony. Neboť u dětí, jak je již výše uvedeno, jsou zvířecí instinkty zpravidla silnější než u dospělých, protože rozum je s věkem potlačuje postupně. Čím více přichází s věkem uvědomění, zkušenosti a sebeovládání, tím více zvířecí instinkty ustupují. Samozřejmě i to je silně individuální záležitost v závislosti na povaze, inteligenci a genomu daných jedinců.
 
U lidí - jak už bylo výše avizováno - slouží feromony ale především k afrodiziakálním účinkům, neboť vzhled muže/ženy není zdaleka jediným koitálním stimulantem. Jsou to právě feromony, co především řídí instinkty potenciálních sexuálních partnerů/partnerek v závislosti na jejich zdraví, plodnosti a hormonálnímu rozpoložení, proto lidem mohou některé ženy/muži připadat mnohem více atraktivní než jiné/jiní, přestože zdaleka nejsou tak krásní/krásné.
 
Zjistilo se také, že ve feromonech je uložena nějakým způsobem i DNA, neboť většině testovaných subjektů se nějak podařilo najít svoje tričko i se svázanýma očima. Jenže vzhledem k tomu, že zatím neexistuje přístroj, který by dokázal zachytit DNA z feromonů, zůstávají tyto studie nepotvrzeny.
 
Existují jedinci, kteří mají vomeronasální orgán natolik vyjímečně silný, že dokáží vycítit náladu a pocity člověka, aniž by se na něj podívali, nebo někoho najít jen na základě feromonového zápachu, který cítí pouze podvědomě nebo perfektně odhadnout povahu člověka na první pohled, někdo to nazývá vhled, prozíravost či "Čtu v lidech jako v otevřených knihách." ale věda už zjistila, že tito lidé nejsou žádná média, telepati či vyvolení, ale že jde o vyjímečné cítění právě feromonových látek, bohužel těchto jedinců je natolik málo, že studie na toto téma jsou stále nepotvrzené a pravděpodobně ještě dlouho budou. Ale na základě toho už léta koluje spekulace, že ve feromonech lidí je přinejmenším stejné množství informací jako u hmyzu, pouze to lidé nedokáží vycítit, jinak že se ve feromonech vyskytují informace o povaze, náladě, genomu, hormonech, zdraví i DNA každého jedince. Podobně jako kdysi teorie, že se země otáčí kolem slunce a ne naopak, nyní neexistují prostředky, jak tuto hypotézu spolehlivě potvrdit. Faktem zůstává, že stejná teorie koluje i o samotné DNA, tedy krvy, orgánech a vůbec celém těle, neboť na jedincích, kteří získaly cizí orgány, se projevila minimálně nějaká část povahy dárce. Ale zatím je to stále jen hypotéza, která se nedá prokázat ani u krve či orgánů, natož pak u feromonů. Ovšem vzhledem zase k tomu, že dříve si lidstvo mohlo o tom, že zjistí DNA ze staletých koster, mohlo nechat zdát, a nyní je to normální, je i teorie o informacích v krvy či feromonech pouhou otázkou času.
 
== Reference ==