Žofie Alexejevna: Porovnání verzí

Roku [[1676]] zastihla Rus velmi smutná zpráva, car AlexejevičAlexej Michajlovič zemřel. Novým panovníkem se stal devatenáctiletý [[Fjodor III. Alexejevič]], čímž se moci chopili Miloslavští. Avšak jejich triumf netrval příliš dlouho. Mladý car onemocněl tuberkulózou lymfatických uzlin a roku 1682 skonal. Byl zde však ještě Fjodorův vlastní bratr Ivan, s nímž ale Miloslavští příliš počítat nemohli, poněvadž trpěl slabomyslností. Jeden zahraniční diplomat o něm dokonce řekl: „Vypadá tak ohavně a ošklivě, že každého, kdo se na něj podívá, zabolí.“ Moskvané si za nového cara nakonec zvolili desetiletého Petra, kterého patriarcha Joakim prohlásil novým carem Rusi. Reálně však měla vládu v rukou jako regentka jeho matka Natalie Naryškinová. Tuto událost můžeme tedy považovat za první palácový převrat v dějinách Romanovců.

Žofie věděla, že její dny na výsluní carské moci pomalu, ale jistě končí. S tímtotím se však panovačná princezna nechtěla smířit, a tak začala organizovat druhý palácový převrat. Svůj plán svěřila pouze těm nejvěrnějším – příbuzným Miloslavským a Tolstým, knížeti [[Vasilij Golicyn|Vasiliji Golicynovi]] a vojevůdci knížeti Ivanu Andrejeviči Chovanskému. Kde však měla získat vojáky, tu nejpotřebnější sílu k převratu?

V polovině 16. století, v době vlády cara [[Ivan IV.|Ivana IV. Hrozného]], vznikla stálá ruská pěchota neboli střelci. Zpočátku střelci jako elitní jednotky zvítězili v mnoha bitvách, postupně se však proměnili v carovu osobní gardu, která pobírala velmi vysoký žold a těšila se mnoha privilegiím. Velitelé střelectvastřelců však velmi často nevypláceli žold svým podřízeným, peníze si sami nechávali na pití a různé radovánky. Nespokojenost střelců pramenila také z neschopnosti jejich náčelníka střelců, starého knížete Michaila Dolgorukého, postavit se proti rozkrádání žoldu vychytralými plukovníky.

Žofie však dokázala velmi dobře využít nespokojenosti střelců ve svůj prospěch. Posílala jim různé dary a vyslechla jejich stížnosti. Poté ještě začala se svými nejbližšími spojenci rozšiřovat po Moskvě různé lži. V tuto dobu se do Moskvy vrátil bojar Artamon Sergejevič Matvejev, kdysi velmi významný velitel střelců a především hlavní zprostředkovatel sňatku Natalie a Alexeje I. Miloslavští se tedy rozhodli co nejrychleji jednat. Dne [[15. květen|15. května]] [[1682]] byl zahájen převrat, střelci, se seznamem zrádců v rukou, se blížili ke Kremelskému paláci s křikem: „Naryškinové zabili careviče Ivana! Na Kreml! Naryškinové zabijí celou carskou rodinu! Do zbraně! Potrestejte zrádce!“ Matvejev se okamžitě snažil situaci zachránit, a tak poslal vystrašenou regentku Natalii s malým Petrem a Ivanem na ochoz. Když rozbouřený dav střelců uviděl živého Ivana, byl značně zaskočen. Car tedy žil. Již se zdálo, že povstání bude zažehnáno, avšak kvůli zcela absurdní záležitosti se dav střelců rozohnil znovu. Tu se již však krvelačnému povstání zabránit nedalo, střelci vtrhli do paláce a Matvejeva rozsekali na kusy.

V létě roku 1682 panovala v Moskvě velmi hustá atmosféra. Vláda byla ve skutečnosti zajatcem střelců a nový velitel Chovanskij se snažil uzurpovat stále větší moc a vliv, což se Žofii vůbec nelíbilo, a tak se rozhodla konat. Po vzoru svého mocného předka Ivana IV. opustila s malým Petrem i Ivanem Moskvu a odjela do opevněného [[Trojický klášter|Trojického kláštera]]. Bojarská duma mezitím odsoudila Chovanského a jeho syna Andreje k trestu smrti. V listopadu se Žofie, k velké úlevě všech Moskvanů, navrátilavrátila zpět do Moskvy. Do střeleckých pluků nasadila mnoho nových důstojníků a více než polovinu střelců poslala střežit hranice Rusi. Též tvrdě zasáhla proti starověrcům, čímž si naklonila pravoslavnou církev. Teď již měla Žofie moc plně ve svých rukou, Ivana V. držela uvnitř Kremlu, malého Petra i s Natalií poslala do vesnice [[Preobraženskoje]], kde vyrůstal budoucí car Rusi až do svých sedmnácti let. Petr žil mimo velkou politiku, nemohl se zde soustavně připravovat na vládu a dokonce mnohdy trpěl hmotnou nouzí. Sofie se snažila zabránit jakékoli Petrově výchově, a tak podporovala různé carovy záliby či „potěchy“.