Prosper Mérimée: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Dílo (výběr): - url na online dostupná díla |
m Sjednocení posloupností; kosmetické úpravy |
||
Řádek 3:
'''Prosper Mérimée''' ([[28. září]] [[1803]] v [[Paříž]]i – [[23. září]] [[1870]] v [[Cannes]]) byl [[Francie|francouzský]] spisovatel.
== Život ==
Mérimée pocházel z rodiny duchovně orientovaných a velmi anglofilních rodičů. Po absolvování [[Napoleon Bonaparte|Napoleonova]] (dnes Jindřicha IV.) lycea a následném studiu práv, začal ihned působit jako autor. Svou dráhu spisovatele začal překladem údajně starobylých [[Keltové|keltských]] básní ''Poems of Ossian'', v tehdejší době velmi čtenářsky populárního, které v roce [[1770]] údajně sesbíral a přeložil do angličtiny [[James Macpherson]] - ač, jak později vyšlo najevo, šlo o Macphersonovy podvrhy, měly tyto básně velký vliv na evropský [[preromantismus]] a [[romantismus]].
Brzy získal přístup i do pařížských uměleckých a literárních klubů. Tak poznal v roce 1822 např. [[Stendhal]]a, se kterým se spřátelil, a následně také většinu romantiků včetně [[Victor Hugo|Victora Huga]], kterému aplaudoval při památné ''[[battaille d´Hernani]]'' v roce [[1830]]. V letech [[1825]] – [[1826]] procestoval Anglii a v roce 1830 Španělsko. Při své španělské cestě poznal pozdější manželku císaře [[Napoleon III.|Napoleona III.]] a právě tato známost mu přinesla prospěch v jeho pozdější politické kariéře.
Jeho prvním publikovaným dílem bylo v roce 1825 Théâtre de Clara Gazul, sbírka her, které byly vydány pod mystifikujícím pseudonymem fiktivní španělské herečky Clary Gazulové a ve kterých v souladu s novou romantickou estetikou byla ignorována pravidla klasických tří jednot. V roce 1827 vyšla ''La Guzla, ou Choix de poésies illyriques, recueillis dans la Dalmatie, la Croatie et l'Herzégovine'', další literární mystifikace, stylizovaná jako překlady ilyrských lidových písní, se kterou se Merimée připojil k tehdy módnímu trendu, který iniciovali v letech 1806 – 1808 dílem ''Des knaben Wunderhorn'' [[Clemens Brentano]] a [[Achim von Arnim]]. V roce [[1828]] se pokusil znovu stát se dramatikem a vydal hry ''La Jacquerie, scènes féodales'' a ''La Famille Carvajal, drame'', které zůstaly neuvedeny.
V důsledku tohoto neúspěchu se již divadelní tvorbě dále nevěnoval a zůstal jenom spisovatelem. Začal se středním úspěchem historickým románem ''1572:Chronique du règne de Charles IX'' (1829), pojednávajícím o [[Bartolomějská noc|Bartolomějské noci]].
[[
Trvalou slávu mu zajistilo až napsání více než 25 novel, které vydával zprvu v rychlém sledu v letech 1829-1830 a v jejichž tvorbě postupně pokračoval až do roku 1847. Mezi nejznámější díla patří: ''Mateo Falcone, Tamango'' (obě 1829), ''Le Vase étrusque'' (1830), ''La Vénus d'Ille'' (1837), ''Colomba'' (1841) a samozřejmě [[Carmen (novela)|''Carmen'']] (1847), která posloužila v roce 1874 [[Georges Bizet|Georgesi Bizetovi]] jako předloha k [[Carmen|jeho slavné opeře]].
Řádek 16:
V roce 1844 byl nejtěsnější většinou zvolen členem [[Francouzská akademie|Académie française]]. Únorovou revoluci v roce 1848 přestál ve svém úřadě bez úhony. Po jmenování [[Napoleon III.|Charles-Louis-Napoléon Bonaparta]] doživotním prezidentem (v prosinci 1851) těžil ze své dřívější známosti s jeho španělskou manželkou Eugénie. Tak byl v roce 1852 povolán důstojníkem čestné legie a v roce 1853, poté co se na konci roku 1852 Charles-Louis-Napoléon Bonapart nechal jmenovat císařem Napoleonem III., se stal členem horní komory parlamentu (senátu). Začal také pobývat na císařském dvoře, což přineslo nejen zlobu mnohých jeho literárních kolegů, ale i vneslo nepřátelství mezi něj a jeho staré přátele z dob romantismu, zvláště V. Huga, který se mezitím stal opozičním republikánem.
[[
V roce 1860 kvůli onemocnění astmatem, které u něj vypuklo v roce 1856, opustil Mérimée po dvaceti šesti letech úřad inspektora historických památek Francie. V roce 1863 nereflektoval na nabídku stát se ministrem vzdělání. V posledních letech svého života se stal propagátorem tehdejší ruské literatury ve Francii. Již předtím v roce 1849 přebásnil část [[Puškin]]ovy tvorby. Později se stal, ve spolupráci s autory samotnými, překladatelem Puškinových i [[Turgeněv]]ových děl.
Sesazení Napoleona III., které proběhlo 4. září 1870, přežil Mérimée jen o několik týdnů. Svůj poslední odpočinek nalezl na hřbitově (Cimetière du Grand Jas) v Cannes.
Řádek 23:
== Dílo (výběr) ==
* ''Cromwell'' (1822)
* ''Le Théâtre de Clara Gazul'' (1825)
* ''La Guzla'' (1827)
* ''La Jacquerie'' (1828)
* ''1572:Chronique du règne de Charles IX'' (1829)
* ''Mateo Falcone'' (1829)
* ''Mosaïque'' (1833)
* ''La Vénus d'Ille'' (1837)
* ''Nôtre d'un voyage en Corse'' (1840)
* ''Colomba'' (1840). [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:cda25cc0-987d-11e2-9a08-005056827e52 Dostupné online.]
* ''[[Carmen (novela)|Carmen]]'' (1847). [http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:a271fc90-0ce9-11e4-8f64-005056827e52 Dostupné online.]
* ''Lokis'' (1869)
* ''La Chambre bleue'' (1872)
* ''Lettres à une inconnue'' (1874)
Řádek 45:
* {{Commonscat|Prosper Mérimée}}
* {{fr}}[http://www.academie-francaise.fr/immortels/base/academiciens/fiche.asp?param=384 Životopis na stránkách Francouzské akademie]
* {{cite news |first=Julian |last=Barnes |authorlink=Julian Barnes |title=An inspector calls |url=http://books.guardian.co.uk/review/story/0,,2120355,00.html |work=[[The Guardian]] |date=7 July 2007 |accessdate=2007-07-26}}
{{posloupnost|co=25. křeslo [[Francouzská akademie|Francouzské akademie]]
|kdy=[[1844]]–[[1870]]
|
|
{{Autoritní data}}
| |||