Jean Racine: Porovnání verzí

[[FileSoubor:Jean Racine (1673).jpg|thumb|273x273px|Jean Racine (1673)]]

Racinův otec byl úředník, jeho děd zastával úřad výběrčího solní daně a jeho praděd – též výběrčí a správce solných skladů – získal šlechtický titul; i básník užíval erb se stříbrnou labutí v blankytně modrém poli. Rodina přísných venkovských mravů projevovala velkou úctu k [[Jansenismus|jansenistům]].<ref>FRANCE, Anatole. ''Z francouzské literatury.'' 1. vyd. Praha: SNDK, 1964. 402, [3] s. Spisy / Anatole France; sv. 12. Knihovna klasiků. [Viz str. 201.]</ref><ref>ŠIMEK, Otokar. ''Dějiny francouzské literatury v obrysech. Díl 3., Klasický věk.'' 2., dopl. vyd. Praha: Sfinx, Bohumil Janda, 1949. 362 s. [Viz str. 226.]</ref>

Ve třech letech se stal úplným sirotkem (matka zemřela roku 1641 a otec roku 1643). Starala se o něj babička a tety. Od deseti let studoval v [[Port-Royal]]u, kde se mu dostalo solidního základního vzdělání. Roku [[1653]] odchází krátce na kolej do [[Beauvais]]. Do Port-Royalu se vrátil s rodinou už roku 1655. Celkově se mu dostalo kvalitního vzdělání od pedagogů ovlivněných [[Jansenismus|jansenismem]] a jako jeden z mála mezi vrstevníky se učil starořečtinu, italštinu a španělštinu. Bohužel, jansenisté považovali umění vyjadřující fikci, a divadlo především, za škodlivé pro duši. Své vzdělání dokončil na Harcourtské koleji v Paříži. V 18 letech objevuje mondénní svět díky svému bratranci Nicolasi Vitartovi, u kterého se zabydlí a tvoří své první básně.

Ku příležitosti svatby [[Ludvík XIV.|Ludvíka XIV]]. v létě roku 1660 předkládá akademikovi [[Jean Chapelain|Jeanu Chapelainovi]] dlouhou báseň věnovanou královně ''La Nymphe de la Seine''. Ta je brzy vytištěna na autorovy náklady. Téhož roku píše také svou první divadelní hru ''Amasie'', o které se ví jen to, že byla ředitelem divadla odmítnuta. Na jaře 1661 se pouští do nového pokusu, tentokrát na téma Ovidia a "druhé Julie" - vnučky císaře Augusta. Hru ale nedokončí, protože ho postihne horečka řádící na severu Francie. Rekonvalescence Racina probíhá v Uzès, kde bydlí jeden z jeho strýců a který mu zde zajistí hmotné zajištění. Pouští se znovu do psaní veršů, ale trpí tím, že se vzdálil svým přátelům a vrací se do Paříže. Píše ódu na krále, za což dostává odměnu z královské pokladny.<ref>ŠIMEK, Otokar. ''Dějiny francouzské literatury v obrysech. Díl 3., Klasický věk.'' 2., dopl. vyd. Praha: Sfinx, Bohumil Janda, 1949. 362 s. [Viz str. 228.]</ref>

Připravuje svou první tragédii ''Thébaïde'', kterou uvede na scénu Molièrova společnost v Palais-Royal roku 1664 po zákazu ''[[Tartuffe|Tartuffa]]''. Větší úspěch sklidí ale hra ''Alexandr Veliký.'' Definitivní dobrou reputaci mu přinesla hra ''Andromacha ''(1667). Následují jeho jediná komedie Plaideurs ([[1668]]), tragédie ''Britannicus'' ([[1669]]), ''Berenika'' ([[1670]]), ''Bajazid'' (zač. [[1672]]), ''Mithridates'' (konec [[1672]]), ''Ifigenie'' ([[1674]]) a konečně [[''Faidra'']] (1677). Všechny hry představí společnost Hôtel de Bourgogne. Materiálně je tedy velmi dobře zajištěn a nouzí rozhodně netrpí. Odklání se od dramatické tvorby a vrhá se na novou činnost - stává se historiografem krále po přímluvě Madame de Montespan, která je královou milenkou.

Aby vstoupil do králova okruhu důstojně, opouští milenku a hledá si s pomocí Nicolase Vitarta vhodnou ženu. Roku [[1677]] se oženil s Kateřinou Romanetovou, dcerou královského pokladníka z [[Amiens]]. Měli spolu sedm dětí (Jean-Baptiste, Marie Kateřina, Nanette, Babet, Fanchon, Madelon a Louis) a korespondence potvrzuje, že z prvotního sňatku z rozumu se zrodila skutečná láska. Racine se nechal slyšet, že pro divadlo už nic nenapíše a bude zcela ve službách krále, což po dalších 15 let dodrží. Doprovází Ludvíka XIV. na válečné výpravy, pořizuje poznámky a rediguje je po diskuzích s Boileaem. Z těchto poznámek se zrodí ''Idylle sur la Paix'' (1685), zhudebněná Lullym. Roku [[1689]] napsal na objednávku biblickou tragédii o třech aktech ''Ester''. Po úspěchu navázal další tragédií ''Atalia''.

{{posloupnost|co=13. křeslo [[Francouzská akademie|Francouzské akademie]]|kdy=[[1672]]–[[1699]]|pred předchůdce =[[François de La Mothe Le Vayer]]|po nástupce = [[Jean-Baptiste-Henri de Valincour]]}}