Emanuel Moravec: Porovnání verzí

Emanuel Moravec se narodil 17. dubna 1893 v Praze. Otec Jan Petr Moravec byl pražským obchodníkem. Matka Malvína, roz. Sapinová. V roce 1911 vystoupil demonstrativně z [[římskokatolická církev|římskokatolické církve]], aby dal najevo svůj odpor k vládnoucím [[Habsburkové|Habsburkům]].<ref name="jméno">Michael Borovička, Kolaboranti 1939 – 1945, nakladatelství Paseka 2007, ISBN 978-80-7185-846-1, str. 15 – 77. </ref> Vystudoval průmyslovou školu. Odmaturoval v roce 1912. V den vypuknutí [[první světová válka|první světové války]] 28. července 1914 byl odveden do rakousko-uherské armády. Odešel do školy jednoročních dobrovolníků do [[Salcburk]]u a poté se zúčastnil bojů na [[Srbsko a Černá Hora|srbské]] frontě a v [[Halič]]i. V roce 1915 Emanuel Moravec padl do ruského zajetí. V Rusku požádal o ruské občanství, aby mohl vstoupit do [[Česká družina|České družiny]], ale nebylo mu vyhověno, proto se přihlásil dobrovolně k 1. srbské dobrovolnické divizi, kde působil jako velitel kulometné čety. V září [[1916]] byl zraněn v [[bitva u Amzači|bitvě u Amzači]] a po skončení léčby byl v březnu 1917 na vlastní žádost zařazen do [[československé legie|československých legií]]. Moravec nastoupil k 6. československému pluku, nazvanému ''Hanácký'', do [[Borispol]]u. Při evidenci se však dopustil podvodu a nahlásil nepravdivou informaci, že je strojním inženýrem, čímž se snažil vylepšit si svou pozici ve vojsku.<ref name="jméno">Michael Borovička, Kolaboranti 1939 – 1945, nakladatelství Paseka 2007, ISBN 978-80-7185-846-1, str. 15 – 77. </ref> Na tento podvod se přišlo až po jeho návratu do Československa. Účastnil se také [[bitva u Zborova|bitvy u Zborova]]. V červenci [[1918]] si během obranných bojů u obce Bogatinskaja zlomil klíční kost při pádu z koně. Nemohl se tak vrátit zpět ke své jednotce. Zůstal tedy v [[Omsk]]u jako velitel kulometného oddílu. V době léčení se také pustil do své první literární tvorby zaměřené na oblast vojenství. Jeho publikační činnosti si všiml generál [[Milan Rastislav Štefánik]] a 31. ledna 1919 se Moravec stal jedním z pracovníků politicko-informačního oddělení Ministerstva vojenství ČSR na [[Sibiř]]i a od 4. června byl jmenován velitelem technického oddílu na [[Ruský ostrov|Ruském ostrově]] u [[Vladivostok]]u. Zde se Moravec zapletl do pokusu o povstání proti [[Alexandr Vasiljevič Kolčak|Alexandru Vasiljeviči Kolčakovi]], které připravoval generál [[Radola Gajda]].<ref name="jméno">Michael Borovička, Kolaboranti 1939 – 1945, nakladatelství Paseka 2007, ISBN 978-80-7185-846-1, str. 15 – 77. </ref> Moravec nakonec slíbenou pomoc povstalcům odmítl poskytnout, ale i tak byl vyšetřován vojenskou kontrarozvědkou a byl zbaven samostatného rozhodování. V roce [[1920]] se Moravec podrobil lékařské prohlídce a pro celou řadu psychosomatických obtíží byl označen za neschopného vojenské služby.<ref name="jméno">Michael Borovička, Kolaboranti 1939 – 1945, nakladatelství Paseka 2007, ISBN 978-80-7185-846-1, str. 15 – 77. </ref> V lednu 1920 se oženil s Ruskou Helenou Grigorijevnou Bekovou, které bylo 17 let a čekala s ním dítě.

 

Po návratu do nově vzniklého československého státu zůstal jako profesionální voják v nově se tvořící československé armádě. Od roku 1920 sloužil jako zpravodajský důstojník na štábu zemského vojenského velitelství v [[Užhorod]]ě. Poté nastoupil jako frekventant na Vysokou školu válečnou v Praze a ještě před jejím ukončením byl v roce [[1923]] povýšen do hodnosti [[major]]a. V letech 1923 – 1927 působil Emanuel Moravec na štábu zemského vojenského velitelství v Praze. V roce [[1926]] odhalila hloubková kontrola na Moravcově oddělení finanční nesrovnalosti a roku 1927 byl Moravec přeložen a stal se velitelem 1. polního praporu 24. pěšího pluku ve Znojmě.<ref name="jméno">Michael Borovička, Kolaboranti 1939 – 1945, nakladatelství Paseka 2007, ISBN 978-80-7185-846-1, str. 15 – 77. </ref> Zde se dostalo jeho manželství do krize. Moravec byl převelen na [[Slovensko]] do Michalovců, kde se seznámil s Ilonou Emmou Pavlou Szondyovou, která byla o 21 let mladší než on. V roce 1932 se rozvedl se svou první manželkou a téhož roku se oženil s osmnáctiletou Szondyovou, která se stala matkou jeho syna Pavla Emanuela. Od roku [[1931]] Emanuel Moravec vyučoval na pražské [[Vysoké škole válečné]].