Josip Broz Tito: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Sjednocení dat; kosmetické úpravy |
typo, bez px, planetka |
||
Řádek 83:
Po návratu do svého rodiště se Broz opět potýkal s nezaměstnaností. Země stejně jako celá poválečná Evropa prožívala hospodářský úpadek. V zemi stoupala obliba sociální demokracie, ta se však rozpadla na dvě frakce. Jedna z nich vstoupila do Kominterny, začala si říkat Komunistická strana Jugoslávie. Broz do ní vstoupil a už na podzim 1920, tj. ihned po návratu, se v Záhřebu zapojil do agitace a distribuce předvolebních materiálů. Komunisté dosáhli v celém království skvělých výsledků jak v komunálních volbách, tak ve volbách do Ústavodárného shromáždění. Stali se třetí nejsilnější stranou. [[Království SHS|Královský režim]] se ovšem z obav před vypuknutím podobného puče, ke kterému došlo v [[Rusko|Rusku]], rozhodl komunistickou stranu zakázat. 31. prosince [[1920]] se v Záhřebu na výraz odporu proti tomuto rozhodnutí konaly rozsáhlé stávky a demonstrace. Demonstrace byly tvrdě potlačeny. V srpnu [[1921]] byly mandáty všech komunistických poslanců úplně zrušeny. Komunistická propaganda byla pod trestem smrti zakázána. Broz přešel do ilegality.
Počátkem roku [[1921]] přijal zaměstnání mimo obor (stárek ve mlýně) a rodina se na
| příjmení = Phyllis
| jméno = Auty
Řádek 151:
== Profesionální revolucionář (1934–1941) ==
16.
| příjmení = Phyllis
| jméno = Auty
Řádek 213:
| strany = 131
| jazyk = angličtina
}}</ref> Postavení KSJ vůči Kominterně se zlepšilo v době mnichovských událostí. Když vrcholila sudetská krize, komunisté se víceméně na celé planetě, i v SSSR, postavili za Československo. V Jugoslávii se před československé velvyslanectví v Bělehradě dostavily tisíce dobrovolníků (nejen komunistů či levicově orientovaných občanů, ale i srbských nacionalistů a vojáků srbské armády z první světové války, J. Ridlay, s. 119), kteří chtěli jít Československu na pomoc. Po podpisu Mnichovské dohody byli odesláni domů.
KSJ byla sice pořád zmítána vnitrostranickými čistkami a různými pohledy na Sovětský svaz, začala se však pokoušet sjednocovat protihitlerovsky smýšlející jedinců bez ohledu na jejich stranickou příslušnost, a také, oproti roku 1937 (kdy se KS Chorvatska snažila o národní postup), silněji zdůrazňovat nutnost jednotného postupu na území celé Jugoslávie. Dostávala se do ještě ostřejšího střetu s vládou místodržitele prince Pavla, který se začal klonit ke spojenectví s Hitlerem. Britský vyslanec v Jugoslávii s potěšením konstatoval, že princ Pavel "začíná k Německu vzhlížet jako k baště antibolševismu" a bylo by mu milejší "vidět Jugoslávii pod německou nadvládou, než napadenou Itálií přes Albánii či nechanou na pospas libovůli komunistů" (
Německo-ruský pakt podepsaný mezi Molotovem a Ribbentropem v Moskvě způsobil na mezinárodní scéně šok, mnoho západoevropských komunistů vystoupilo ze strany. Tito se o paktu o neútočení mezi SSSR a Německem dozvěděl na palubě sovětské lodi Sibir, při cestě z francouzského Le Havru do Leningradu. Než přicestoval Tito počátkem září do Moskvy, vyhlásily Anglie s Francií Německu válku, Sověti dle paktu zůstali neutrální. V Moskvě na schůzi vůdců zahraničních stran Kominterny pronesl Tito prohlášení, které chtěl prosadit pro Jugoslávii. Vyzýval lid jednotné Jugoslávie, aby byl připraven čelit případnému útoku italských či německých fašistů proti své zemi. Zůstal naprosto osamocený, představitelé ostatních komunistických stran se stáhli, a v samotné Jugoslávii zorganizoval mladý komunista Alexandr Ranković a jeho přitel Djilas ilegální demonstraci na protest proti nehorázným cenám živobytí a proti snahám imperialistických vlád Anglie a Francie zatáhnout Jugoslávii do své války (konala se v prosinci 1938, Tito byl stále v Moskvě). Mezi komunisty propukly ostré názorové rozmíšky o povaze války, ale celá země byla zmítána hlubokými rozepřemi, v srpnu 1939 byla sestavena nová jugoslávská vláda, antibolševická a proněmecká, Chorvatsko získalo větší míru samostatnosti, policejní represálie proti komunistům tam brzy byly mnohem ostřejší než v Srbsku. V Lepoglavě byl zřízen koncentrační tábor pro komunistické živly.
Řádek 291:
| jazyk = angličtina
}}</ref> , a podruhé v [[Jajce|Jajci]] 29. listopadu 1943. Na obou schůzích bylo projednáváno budoucí uspořádání země v duchu demokratické federace. V Jajci byl Tito jmenován předsedou [[NOVJ]]. 4. prosince 1943, když většina země byla stále ještě okupována zeměmi Osy, již Tito jmenoval dočasnou vládu demokratické Jugoslávie. To přitáhlo pozornost Moskvy a ta následně začala s Titem a partyzány mnohem více spolupracovat.
[[Soubor:Tito-Churchill.jpg|thumb
Poté, co Titovi komunističtí partyzáni čelili stále větším nátlakům vojsk Osy v období od ledna do června roku 1943, přišla nakonec na pomoc partyzánům vojska spojenců. Partyzánské oddíly úspěšně čelily snahám Němců, na rozdíl od Mihajlovićových četniků, kteří byli stále slabší a neefektivnější{{zdroj?}}. Jejich boj se stále více orientoval proti všem, než pouze proti okupantům. Král [[Petr II. Karadjordjević]], americký prezident [[Franklin Delano Roosevelt]] a britský ministerský předseda [[Winston Churchill]] se přiklonili k [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalinovi]] a oficiálně uznali Tita a jeho partyzány na [[Teheránská konference|Teheránské konferenci]] jako hlavního představitele domácího ozbrojeného odporu. To umožnilo spojencům přijít na pomoc partyzánům.<ref name="Auty-219">{{Citace monografie
| příjmení = Phyllis
Řádek 406:
| strany = 278
| jazyk = angličtina
}}</ref> Podnikům se dala větší svoboda v rozhodování o vlastních penězích a role plánování byla tak v národním hospodářství oslabena. Přestože pokračující liberalizační tendence umožnily poměrně rozsáhlou kritiku strany a systému, Tito osobně není nakloněn přílišnému uvolnění poměrů. Západní země se ovšem Titovým odmítnutím sovětské nadvlády nad komunistickými zeměmi a ekonomickými
== Tito jako státník (1953-1974) ==
[[Soubor:Bundesarchiv B 145 Bild-F032669-0029, Bonn, Brandt mit Staatspräsident Tito.jpg|thumb|Tito při jednání se západoněmeckým kancléřem [[Willy Brandt|Willym Brandtem]] 11. října 1970]]
[[Soubor:Nixontito19712.jpg|thumb
Po Stalinově smrti Tito odmítl pozvání Sovětského svazu k urovnání vztahů a smíru mezi oběma zeměmi. K tomu došlo až o dva roky později. [[Nikita Sergejevič Chruščov|Nikita Chruščov]] a [[Nikolaj Bulganin]] navštívili Tita v Bělehradě v roce 1955<ref name="Kulić-240">{{Citace monografie
| příjmení = Kulić
Řádek 516:
== Závěrečná léta (1974–1980) ==
[[Soubor:Arrival ceremony for state visit of Josip Tito, President of Yugoslavia - NARA - 178242.tif|thumb|left|Tito a Jimmy Carter během své třetí státní návštěvy v USA roku 1978
[[Soubor:TitoCarter19783.jpg|thumb|
Na konci 70. let existovala dle slov řady tehdejších politiků "čtyřčlenná komise", která měla za cíl "zbavit Tita těch nejtěžších povinností". Tento fakt se dostal na veřejnost až v roce [[1989]] v době pádu obrazu Tita a celého komunistického režimu a vyvolal ostrou debatu ve společnosti, zdali ke konci svého života byl Josip Broz skutečným politikem, či jen loutkou v rukách mladších komunistů. Tehdejší politici (například [[Lazar Koliševski]]) v novinách existenci komise připustili, ovšem ostře odmítli, že by Tito byl manipulován.<ref>{{Citace periodika
| příjmení =
Řádek 540:
Na Titův pohřeb přijelo rekordní množství politiků a zúčastnilo se mnoho státních delegací. Podle počtu zúčastněných byl tehdy tento pohřeb označován za doposud největší v historii.
Politici, kteří se dostali k moci po Titově smrti přísahali, že z jeho cesty nikdy nesejdou (''Druže Tito, mi se kunemo, da sa iz tvojej puti neskrušemo!''). Problémy s fungováním Jugoslávie se ale objevily do několika let.
Jeho třetí manželkou se stala v roce 1952 [[Jovanka Broz|Jovanka Budisavljevićová]].
Řádek 562:
| strany = 104
| jazyk = angličtina
}}</ref> Jeho jménem byla později pojmenována i planetka [[Tito (planetka)|(1550) Tito]], kterou objevil 29. listopadu 1937 [[Milorad B. Protić]]. Jugoslávský komunistický režim Tita velice vysoko vyzdvihoval<ref name="Perica-103">{{Citace monografie▼
▲Jugoslávský komunistický režim Tita velice vysoko vyzdvihoval<ref name="Perica-103">{{Citace monografie
| příjmení = Perica
| jméno = Vjekoslav
Řádek 578 ⟶ 577:
}}</ref> a na rozdíl od politiků, kteří jej ve funkci hlavy státu vystřídali, měl Josip Broz skutečně vysokou autoritu mezi obyvateli Jugoslávie.{{Doplňte zdroj}} Také ve volné krajině byly například na skalách k vidění velké nápisy TITO.<ref>http://www.turistika.cz/vylety/za-nemymi-svedky-titova-rezimu</ref>
Jugoslávská média i tisk uveřejňovaly v den významných výročí existence státu, bojů v druhé světové válce, či během významných dnů komunistického hnutí články oslavující a vyzdvihující akty Tita jako
Pohled na osobnost Josipa Broze Tita se v jednotlivých jugoslávských republikách liší; v Slovinsku, Bosně a Hercegovině a Chorvatsku je velmi pozitivní.{{Doplňte zdroj}} V anketě [[Největší Chorvat]], kterou po vzoru [[BBC]] ([[100 největších Britů]]) uspořádal týdeník Nacional roku [[2003]], Tito s přehledem zvítězil, následován vynálezcem [[Nikola Tesla|Nikolou Teslou]].<ref>{{Citace elektronické monografie|titul = 'Tito je jedini hrvatski državnik koga je svijet prihvaćao kao svjetsku ličnost' – Nacional.hr|url = http://arhiva.nacional.hr/clanak/13694/tito-je-jedini-hrvatski-drzavnik-koga-je-svijet-prihvacao-kao-svjetsku-licnost|vydavatel = arhiva.nacional.hr|datum přístupu = 2016-01-01}}</ref> V Chorvatsku i dodnes přežívá řada míst pojmenovaných po Josipu Brozu, včetně jednoho z velkých záhřebských náměstí. V [[Srbsko|Srbsku]] i dodnes žije názor, že jugoslávský maršál je kromě úspěchů v domácí i zahraniční politice odpovědný za krizi 80. let, která vyeskalovala v rozpad státu.{{Doplňte zdroj}}
| |||